Raven's Hollow

Tešil som sa na horor z čias, kedy muži na koňoch skackali bez hlavy, pričom prívlastok “Hollow” bol akousi predzvesťou chudobnejšieho príbuzného toho “Zaspatého”. Legenda o havranovi z Litvy ale vyslovene nesklamala. Možno je to síce tým, že som takmer nič neočakával, no snaha vytĺcť z toho kapitál bez väčšej ujmy, sa rozhodne uprieť nedá. Pekná, sedliacka, dobová atmosféra, všade bordel a špina, akoby človek putoval Ukrajinou. Či Lotyšskom, Lotyšskom .. (11.10.2022)

Prvních deset minut jsem měl pocit, že ten film už sem buď začal sledovat, a vypnul ho, a nebo sem ho už sjel celej, zapoměl napsat hodnocení, a zapoměl jsem to. Nakonec nic z toho. Film s hnusnou atmosférou, nudným dějem, a prapodivně vyznívajícíma trikama jsem ale mohl klidně vynechat. Moje chyby. Skoro vše, co je spjato s jménem Edgara Poea stojí za hovno. 30%. (14.08.2023)

Opravdu velké překvapení. Samozřejmě, Havraní díra není Ospalá, ale není v ní o nic menší sranda. Tak předně - atmosféra je naprosto luxusní. Dobovka s gotickými kulisami, mlhou, divným venkovem a jeho ještě podivnějšími obyvateli. Funguje tady napětí (společně se skvělou hudbou se občas dostaví i příjemné mrazení) a stejně tak ústřední zápletka je ohromně sympatická. Funguje tady detektivní i mysteriózní rovina, rychle to utíká a příjemně se na to kouká, a to i díky naprosto fantastické kameře. Tenhle film se prostě povedl a do děje fakt vtáhne, navrch je tu i velmi sympatické obsazení (a navíc ne nijak zásadně hvězdné, což je výhoda) a ačkoliv rozuzlení úplně nepřekvapí, nijak to nevadí. Tahle parádní atmosférická a místy i dost temná záležitost plná odkazů na dílo velkého autora umí být pěkně zlověstná a znepokojivá. Není to nijak zásadní veledílo, zvlášť, když už máte něco nakoukáno, ale to jí na kvalitě rozhodně nijak neubírá. Podobně parádní nenápadný klenot jako Eight for Silver. Přesně tyhle skvěle natočené žánrovky mám rád a ani tahle ani v nejmenším nezklamala. 80 % a rád se znovu podívám. (06.01.2023)

Je to určitě lepší než Pale Blue Eye co bylo na Netflixu navíc je to kratší a  má to lepší děj o gore nemluvě. Na začátku sledujeme ženskou jak se prochází lesíkem uvidí jak ji pronásledují listy a zdrhá domů pak se ty listy v něco promění a zabije ji to pak sledujeme 5 vojáčků jak se prochází lesem najdou umírajícího chlápka co říká slovo Havran poblíž je vesnice Raven Hollow (žije tam tak zhruba 7 lidí) tak jdou zjišťovat kdo to byl mezitím umírají i oni. Není to nic světoborného, ale účel to splňuje navíc hororů z historické doby taky moc není. 60 procent (24.02.2023)

Ranven's Hollow je spíše než horor taková milá pocta E. A. Poe a jeho dílu. A jelikož žil v době, která dnešnímu smrtelníkovi přijde strašidelná sama o sobě a psal strašidelné a napínavé příběhy, rádi jej a jeho dílo filmaři připomínají i dnes. Vezměte si už jen tehdejší architekturu. Baráky, v nichž by se mnohý z nás bál i ve dne. A teď si vemte zimu, meluzínu, všudypřítomnou tmu a jen spoře osvětlená místa petrolejkami. Z každého stínu na vás kouká ďábel jak o něm káže pastor každou neděli v kostele... A když si dáte hlt něčeho ostřejšího a mixnete to opiem, pak asi vidíte věci, které byste vidět fakt nechtěli. Kdo nebude moc znát E. A. Poe a jeho životopis, bude mu tento řekněme horor možná připadat tuctový. Kdybych to bral také tak, hodnotím mnohem hůře, protože tohle je přesně ten typ hororů kde děsící složkou není něco nevyřčeného a neviditelného, ale bubák. Musím ale uznat, že to chvilkami mělo pěknou atmošku, ten podzim a to polorozpadlé městečko bylo fajn. Moc se mi líbila ta písnička v první třetině filmu.  Lotyšsko docela překvapilo touto koprodukcí s Brity. Místy ale byl film tuctový, lekačky nefungovaly a mne osobně tam rušila i ta moderní hudba podkreslující dramatické momenty. Pokud si chcete užít něco na tento způsob ale zpracované na jedničku, doporučuji k vidění spíše The Pale Blue Eye. A úplně nejlépe uděláte, když si přečtete něco přímo z pera tohohle úžasného amerického básníka. ---  Vrátil jsem se do pokoje, velmi divě se a boje, když jsem zaslech trochu silněj nový šramot poblíž mne. „Jistě cos za chumelice padlo mi na okenice; podívám se ze světnice, co jsi zač, kdo budíš mne – ztlumím na okamžik srdce, najdu tě, kdo budíš mne; -“ vítr a nic jiného už ne. Vyrazil jsem okenici, když tu s velkou motanicí vstoupil starodávný havran z dob, jež jsou tak záslužné; bez poklony, bez váhání, vznešeně jak pán či paní usadil se znenadání v póze velmi výhružné na poprsí Pallady – a v póze velmi výhružné si sedl jen a víc už ne. Pták v svém ebenovém zjevu ponoukal mne do úsměvu vážným, přísným chováním, jež bylo velmi vybrané –  „Ač ti lysá chochol v chůzi, jistě nejsi havran hrůzy, jenž se z podsvětního šera v bludné pouti namane –  řekni mi své pravé jméno, plutonovský havrane!“ Havran děl: „Už víckrát ne.“ --- Dávám za 3 loknutí opia. * * * (27.08.2023)