Rosencrantz a Guildenstern jsou mrtvi

Originálna variácia Hamleta. Koncept, dialógy ( tenis je parádny) aj herci sú neprekvapivo úplne super. Strašná škoda, že Stoppard je slabučký filmový režisér. Keby to robil niekto skúsenejší a filmovejší ( Branagh napríklad) mohla to byť rovnaká pecka ako Shakespeare in Love. Ale aj tak stále veľmi dobré (02.04.2015)

Stoppardův scénář-mimochodem Tom Stoppard je rodilý Čech ze Zlína-je propracovaný do posledního puntíku.Kdo četl jeho hry(protože je to především dramatik a znalec Shakespeara) jistě ví,že na tomhle si dává záležet,všechno musí dokonale pasovat.Dialogy nepostrádají břitký humor a jsou zdařile vypointovány a sqěle interpretovány mými oblíbenci Time Rothem a Gery Oldmanem..Já jsem se bavila a doporučuju. (25.01.2007)

Od této chvíle do konce mých dnu, už nikdy nebude vrhání vlaštovky papírové takové, jako dříve bývalo.... A to je vlastně vše, protože i přes výborné obsazení hlavních rolí je vše tróchen nedotažené, ať už propojení s Hamletem samotným (mnoho hlasů tvrdí, že film si jde užít i bez znalosti děje "hlavního" ach jaká to nepravda), nebo slovní hříčky a souboje (jsou sice skvělé, ale málo je jich, málo..), neboť ve chvíli, kdy jsou nejzábavnějšími momenty filmové adaptace divadelní hry scény čistě filmové (ty neskutečně zábavné fyzikální), je něco špatně. Pořád je to ale skvělý doplněk (jak divadelní hra, tak film) ku Hamletovi, škoda, že producentstvo nemělo dostatečný počet koulí na natočení Hamleta a Rosencrantze & Guildensterna na jeden zátah a s jedním osazenstvem. (21.01.2014)

Z celého námětu čiší láska k divadlu. Ale také slovním hříčkám a hříčkám obecně. Nápad vzít z Hamleta dvě nejvíce zanedbatelné postavy, avšak s nejtragičtějším koncem, a nechat jim nejen hlavní role, ale navíc je nechat meditovat o své existenci, důvodu existence a nakonec o smrti, je dokonalý. Umožňuje na tomto půdorysu nejen hru divadla v divadle (a to oboje posléze jako hru na třetí ve filmu), ale trefné komentování dnes již poněkud zkostnatělé hamletovské klasiky, kterou všichni znají snad nazpaměť. Přitom oba - i když vlastně nevědí, jak se který jmenují, protože v Shakespearově hře to také není dáno - mají své odlišnosti. Jeden se snaží na vše jít vědeckou, až detailní metodou, a dá se říci, že je prototypem vědce nebo vysokoškolsky vzdělaného člověka, který se soustřeďuje na detaily, avšak uniká mu podstata nebo celkový obraz. Druhý na vše jde intuitivně a jeho fyzikální objevy mne po celý film velmi bavily. Nejlépe je to asi znát ve scéně, kde přemoudřelý medituje, kde by se asi mohlo v této chvíli nacházet Slunce, podle něhož by poznal světové strany a podle toho, kolik je hodin a odkud jde vítr, na což mu druhý odvětí: „A proč nejdete ven a nepodíváte se?“ Rovněž se mi líbilo, že obě postavy jsou pojaty podobně jako Werichovy a Voskovcovy postavy, komentující daleko důležitější historické dění kolem sebe, případně špílcující na předscéně, a dost možná, jestli si z nich Stoppard, rodák ze Zlína, nakonec i nebral jistý předobraz. A ona láska k divadlu je zde dovedena do dokonalosti rekonstrukcí shakespearovského pojetí divadla (včetně faktu, že i ženské role hráli muži), a dojde i na loutkové divadlo. Plus všechny takové ty „druhotné“ nápady, jako že divadlo je někdy reálnější než život a má mnoho tváří a podob. Celý ten jemný humor, jakým je film podaný (už třeba jen úvodní, krásně absurdní rozjímání o principu pravděpodobnosti), příjemně pobaví, člověk se zde neřehtá, ale má stále pobavený úsměv na tváři. (Skvělá je v tomto ohledu scéna vysvětlování „starý si myslí, že ji miluje“.). A jinak je zde tolik paralel a podobenství, že by mi komentář nestačil. Včetně toho nejokatějšího, jestli i my nejsme postavy v nějaké předem napsané hře neznámého režiséra, kdy absolutně nechápeme, co se kolem nás děje a k čemu směřujeme - tedy kromě toho režiséra, který to ví. (02.01.2020)

Jak by to asi dopadlo, kdyby se dvě vedlejší postavy z Shakespearova Hamleta dočkaly vlastního filmově-divadelního zpracování? Rosencrantz a Guildenstern jsou mrtvi je film, který mě okouzlil především proto, že se dá vnímat jako jakási esej o Shakespearově díle, zároveň jako jeho jemná parodie a navíc rozvíjí jednotlivé zápletky a dobarvuje charaktery přesně v tradici hravého dramatikova jazyka. Hlavně je to ale film, který vás takříkajíc intelektuálně obohatí, aniž byste měli pocit, že se jedná o elitářskou patlaninu, kterou pochopí pouze pár vyvolených - jak totiž velí britská tradice, i v tomto filmu je přítomný suchý humor a narážky pochopitelné jenom tehdy, pokud víte, o čem se hovoří. Takže se před zhlédnutím rozhodně vyplatí přečíst si "originálního" Hamleta, a to alespoň třikrát tam a zpátky. (03.08.2011)