Sparta

Ulrich Seidl, jeden z najúspešnejších aj najodvážnejších rakúskych filmárov, provokuje diváka k otázkam, ktoré by si iste radšej nekládol. Sparta nie je prvým a iste ani posledným filmom na tému pedofílie, no hoci diváka nemučí priamym vyobrazením jej fyzických prejavov, emočne ide až na hranu znesiteľnosti. Zmes protichodných emócií od opovrhnutia cez ľútosť až po chvíľkové povzbudzovanie Ewalda je pre diváka rozporuplným zážitkom. Ewald je desivý pre svoju nepredvídateľnosť, ale najmä pre všetko, čo predstavuje, hoci sa tomu aj sám bráni. Klásť si otázku, či napokon starostlivý pedofil s dokonalou sebakontrolou nie je pre deti menej nebezpečný než opitý otec s remeňom v ruke je, skrátka, zvrátené. Seidl sa nikdy nebál pichať do osieho hniezda. Obdivuhodný je aj výkon Georga Fridricha v ťažkej, obrazne aj doslovne obnažujúcej úlohe. Pre mnohých ľudí bude jeho otvorenosť či dokonca empatia k hlavnému hrdinovi za čiarou. (24.10.2023)

S tím vyvoláváním kontroverze bych byl opatrnější, Seidl se zde totiž rozhodl vylíčit pedofila jinak, než by mohl člověk očekávat, a navíc nebyl explicitní (až na scénu s králíkem, ta ale vzbudí odpor z jiného důvodu). Že se Ewald chová divně a není schopen fungovat v partnerském vztahu, divák pochopí záhy. Jenže ač to zní možná neuvěřitelně, při své interakci s dětmi je v podstatě neškodný, takže v publiku nevyvolává prvoplánovou nenávist. Z části proto, že s chlapci je bezstarostný, šťastný, dětinský a spíš „mazel“ než cokoliv jiného, co máte spojeného s pedofilií. Zároveň má výčitky svědomí, které ho i brzdí v tom, aby byl něco víc než slizký pozorovatel (při sledování, focení chlapců a následném soukromém prohlížení fotek). A v prostředí zapadlé rumunské vesnice se Ewald chová k dětem paradoxně lépe než jejich primitivní rodiče. Seidl navíc dobře pracuje s očekáváním diváka, vývoj není předvídatelný, přitom konec naznačí, co se asi bude dít dál. K závěru filmu trochu docházel dech, ale na slabší 4* to stačit bude. (12.01.2024)

Spolu s Rimini tvoří autenticky nehezký obrázek jedné rakouské rodinky s umírajícím otcem nacistou a dvěma rozdílnými syny, oběma balancujícími nad propastí svých vnitřních tužeb a úchylek v syrovém světě samoty. Minimalistický způsob natáčení, nemluvné postavy ztrácející se v kompozici zchátralých životů i prostředí dává dokupy nevšední festivalový zážitek. 75% (08.12.2023)

Film se snaží přiblížit divákovi psychologii homosexuálního pedofila. Naskýtá se otázka, k čemu je tato osvěta dobrá. Zdá se, že LGBT se dotklo svých hranic a narazilo na problém. Homosexualita je dnes propagovaná až do omrzení, ale homosexuální pedofilii zákon pořád ještě zakazuje a trestá. Nelze vyloučit, že v budoucnu dojde k odtrestnění homosexuální pedofilie, protože homosexuály nelze takto diskriminovat donekonečna. Nejdřív je třeba, aby lidé takové chování pochopili a začali je aspoň částečně tolerovat, pak je odtrestnit a dále masivní propagací přesvědčit veřejnost, že je to normální. – Myslím však, že existuje ještě druhá možnost, totiž že v důsledku politických změn ve světě i v Evropě celý ten ideologický balast se všemi svými vymyšlenostmi půjde kopru včetně těch, kdo jej naplánovali, financovali a vědomě aktivně podporovali ve snaze zničit západní civilizaci jak morálně, tak ekonomicky, a poté nastolit NWO. (06.01.2024)

Citlivé drama o jednom obyčejném pedofilovi. Ulrich Seidl si vždy vybírá ožehavá témata a před ničím nezavírá oči. Sparta je špinavý film s naprosto obyčejnými, občas ošklivými lidmi v ošklivém prostředí. Dané téma zpracovává způsobem, který není nijak explicitní a nesnaží se šokovat, jako spíše přiblížit pocity nemocného člověka, který se snaží pomáhat a zároveň ukájet svoje tužby. (16.01.2024)