Kníže zvaný Dracula

Rumunské historické filmy boli v dobe vzniku aj u nás populárne, tvorcovia dokázali vhodne zmiešať dobrodružstvo, históriu a romantiku. Historické udalosti okolo kniežaťa Vlada sa síce vcelku dobre prezentovali, horšie je to s filmárskou tvorivosťou okolo neho. Látka by si zaslúžila väčší priestor, väčšiu údernosť a atraktivitu. Očakával som to aj vzhľadom k legendárnym povestiam, ktoré sa okolo historickej postavy niesli a stále nesú. (14.10.2021)

Jasná snaha udělat z Vlada Tepese Otce Vlasti a možná, bereme-li v úvahu rok vzniku, i předchůdce N. Ceaușesca. Bohužel je to zpracování velmi neumělé (zlatý Vávra s husitskou trilogií). Hodně se mluví (ať už vznešeně a státototvorně, či zrádně a podle při piklí kutí), majestátně se sedí, popochází se, popojíždí se s vlajícími praporci, ale akce pomálu. Bitvy jsou dost naivně a neuměle vyvedené, herecké výkony v nejlepších případech průměrné, občas nechtěně směšné (Turci kapající po požití otrávené vody ze studně). Klady filmu, to jest barvité kostýmy, celkem velký kompars a pěkné exteriéry, byly v tomto filmu takto zbůhdarma promrhány. Celkově dost nudné. Škoda. (21.12.2012)

Zatímco v roce 1897, kdy vydal Bram Stoker svůj slavný román Dracula, mladé médium filmu pomalu, ale jistě zapustilo své kořeny. Stokerův román byl inspirovaný zejména kombinací osobnosti jeho zaměstnavatele, herce Sira Johna Irvinga (1838-1905), a mýtu o Vladu Tepesovi (1431-1476), valašském knížeti. Cesta románu byla poměrně přímočarou cestou k úspěchu a brzy zastínila jakékoli historické vazby s reálným Draculou. Počínaje neoficiálními adaptacemi ve Výmaru, kde F. W. Murnau natočil svého Upíra Nosferatu (Nosferatu, eine Symphonie des Grauens, 1922), se draculovské téma stalo velmi oblíbeným a společně s přechodem do Hollywoodu se Dracula (Dracula, 1931) stal ikonickým filmovým monstrem. Dracula se takto více a více vzdaloval svému původu a po vyčerpání nápadů studia Universal přinesla další generace například linii hororů pod značkou studia Hammer. Takže moment, kdy v Rumunsku natočili nacionálně orientovaný film o Draculovi, který nebyl upírem, byl zásadním obratem v dosavadní interpretaci Vlada Napichovače či Naražeče. Film Doru Nastase je až lyrickým obrazem o snílkovi, který svůj život dal za boj proti Turkům a ochranu své vlasti. Film mapuje šest klíčových let jeho vlády, kdy se věnoval vymýcení korupce ve vlastních řadách a snaze o udržení složitých vztahů v zahraniční politice. Snad jediným nedostatkem je absolutní absence jakýchkoli ženských postav, protože je jen těžko uvěřitelné, že ať už na valašském nebo tureckém dvoře by nebyly vůbec žádné ženy. Závěrečná bilance shrnuje faktum, že po této éře byl Vlad opět zrazen a znovu prožil dlouhá léta v zajetí. Nakonec se naposledy vrátil na trůn v roce 1476, ale to ho už čekaly jen dva měsíce na trůnu před definitivním koncem. Doru Nastaseovi se podařilo zaplnit mezeru v existujícím fenoménu a bylo by jen záslužné, pokud by se pomalu vyrovnávaly řady obou pohledů na historickou i mýtickou osobu Draculy. Nicméně to zřejmě není možné a pokud je srovnatelné téma, na kterém je si toto možné doložit, je tu případ hraběnky Alžběty Bathory, která se filmovým monstrem stala sice později, než Dracula, ale ani ona sama zřejmě nedosáhne nikdy rovnováhy mezi pohledem na historickou osobu a bestii z hororové literatury. (02.01.2013)

Dracula bez pochyb patří na piedestal bojovníků proti islámské invazi, vedle Jana III. Sobieského (a chronologicky před ním) bil Turka, jak jen mohl. Byl krutý, bez pochyb, ukažme si na něj prstem na saďoura. Pak ukažme prstem do vlastních řad, kdy v prakticky stejné době u nás byli spoluobčané páleni v sudech za kázání se špatnou kulturou pojídání oplatek a popíjení vína, a to všechno ve jménu či proti jménu toho, který byl upálen za to, že vyprávěl nevhodné pravdy o životě v bázni boží. Každá země potřebuje své hrdiny a Rumunsko svého hrdinu má. Navíc hrdinu, o kterém aspoň základní informaci z duté hlavinky vykřeše i malý oligofrenik vychovaný hamburgerovou kulturou, který měl coca-colu nejspíš už v nutrilonu. Odmítám se zaobírat tím, zda si vzhledem k době přes Vlada Tepese budoval svůj kult osobnosti Ceaușescu.Tohle je historický film o úplně jiném strejcovi, nehledala bych propagandu úplně nezbytně za vším a všude (na koho by pak byla agitka Ferda Mravenec, práce všeho druhu?). Souhlasím s uživatelkou NinadeL, že ženské postavy tam chyběly, byť pár samiček se zahlédnout dá, v SPOILER jedné ze závěrečných scén u poprav, na začátku, kdy se plení osady a ženy tam jsou naháněny k hromadnému znásilnění (jak já tyhle scény nenávidím, vždycky znovu si u toho uvědomuju, že jsem zastánce kastrace jako trestu) a pak je nejméně jedna samička na poli, domnívám se, že ten stařec s šátkem je ve skutečnosti ženská. Ženy v daném místě a době neměly zrovna ústřední roli, proto to tam taky vypadalo, jak to tam vypadalo, ale aspoň okrajově se zjevit mohly, konec konců, Vlad byl ženatý několikrát a dokonce se rozmnožil. Speciálně Vlad, tedy jeho představitel, je luxusní exemplář. Vybrali skutečně dobře, je podobný dobovým portrétům a navíc je tak charismatický, jako Vlad nepochybně musel být. (26.11.2013)

Vlad Tepes je v Rumunsku národním hrdinou a právem mu náleží místo mezi proslulými turkobijci jako byli Skanderbeg, Jan Sobieski nebo Karel Lotrinský. Samotní Rumuni jsou na jednu stranu rádi, že Stokerův román neustále živí zájem o jejich zem a zhusta toho využívají, na druhou stranu je štve, že Vladova postava oproti historické skutečnosti zcela zdegenerovala. Na konci 70tých let se rumunským filmařům podařilo vyrazit Draculovi upírské zuby a snažili se valašského knížete podat takového, jakým opravdu byl. To znamená tvrdého, krutého, ale spravedlivého. Samozřejmě film hraje na nacionalistickou notu, ale to mi nevadilo, protože vzdor době to nebylo tak okaté. Tvůrci se neobtěžovali s nějakým příběhem, který by se odehrával na pozadí historických událostí, ale snažili se Vladovu relativně krátkou dobu vládnutí podat tak, jak se ve skutečnosti odehrála. To znamená intriky, zrady, krocení neposlušných bojarů a podobně. Kolikrát mi připadalo, že ten důraz na historické skutečnosti je až příliš úzkostlivý, což bych jindy kvitoval s povděkem. Věrnosti všemu dodala i volba herce do role hlavního hrdiny. Stefan Sileanu jakoby Tepesovu nejznámějšímu zobrazení z oka vypadl. Až jsem si říkal, jestli neměl Stoker přeci jen pravdu. :D Škoda, že je tahle záležitost skoro zapomenuta, protože kdyby vešla do širšího povědomí, chopila by se téhle tématiky větší produkce a vznikl by snad konečně velkofilm, který si Vlad Tepes určitě zaslouží. 75% (03.04.2014)