Rivalové

Jo, dobré to bylo. Zajímavá filmová úvaha, kam to může dojít, když se sejdou tři egoističtí manipulátoři a největší ego z nich má holka. Film mě ničím nenudil a po většinu času mi připadal 4hvězdičkový, ale závěrečné tenisové výměny, to bylo takové úžasné psychodrama s parádním trikem jak totálně paralyzovat soupeře a následně se vzájemně uznat, že zvedám hodnocení na plný počet hvězd. 90 %. (03.05.2024)

// Nejednoznačné poselství, fakt, že se prakticky vůbec o nic nehraje, nefunkční vyprávěcí struktura, impotentní postavy a nakonec ještě frustrace, když ve finále Guadagnino servíruje nejlepší tenisový match, co byl kdy natočen, jenom aby podtrhnul, že kdyby takhle dravý byl celý jeho film, bavíme se tu teď úplně jinak. Stylové cvičení v ničem, ne dík, radši si dám posté Wimledon. (24.04.2024)

Challengers sice mimo jiné disponují fantastickými dialogy, ale excelují především ve vyobrazení tenisu jakožto neverbální komunikace. Luca přeskakuje mezi dějovými liniemi jako míček po hřišti, Trent a Atticus zase jednou dodávají fantasticky energický hudební podkres a hlavní herecké trio, v čele se Zendayou, potvrzující svůj status absolutní filmové hvězdy, dělá z každé scény strhující podívanou. Snad trochu příliš dlouhé se zbytečně roztáhnutým závěrem, ale zároveň jsem se vlastně ani na chvíli nenudil a jsem s úplně finální scénou nadměrně spokojen, takže to pořád vystačí na slabších 10/10. Zatím film roku (28.04.2024)

8.5/10. Režijně, vypravěčsky a stylisticky extrémně vyspělý film, jenž jasně ukazuje, že Luca Guadagnino již patří do áčkové režisérské ligy. Ale varuji vás, pokud na to půjdete, jako na sportovní drama, tak budete zklamaní, protože to je všechno, jenom ne sportovní drama. Ten sport tu figuruje pouze jako záminka, proto aby Guadagnino rozjel tří setovou bitvu milostného trojúhelníku, plnou nejen vrcholů a pádů jednotlivých hrdinů, ale také nejednoznačnosti a nedořečenosti. Přitom, když dojde na ten tenis, tak to Guadagnino dokáže natočit extrémně strhujícím a inovativním způsobem, i díky výborné kameře Sayombhu Mukdeeproma a excelentní elektrizující hudbě Trenta Reznora a Atticuse Rosse. O hercích netřeba nějak dlouze mluvit, Zendaya, Josh O’Connor i Mike Faist předvádí naprosto fantastické výkony. Škoda jen tempa, jenž občas dost hapruje a samotné tečky filmu, kde to Luca trošičku přepálil. Ale jinak se jedná o téměř brilantní dílo, které obzvlášť v tom kině velmi vynikne. Není to film pro každého, ale pokud se naladíte na tu hru, co Guadagnino rozpinkal, tak si myslím, že budete nadšeni, tak jako já. (29.04.2024)

Sportovní drama, které ale není tolik o sportu jako o milostném trojúhelníku, jehož vývoj sledujeme zábavnou retrospektivou, zatímco se v současnosti odehrává strhující finále tenisového turnaje. Celý film neskutečně táhnou jak skvěle napsané, tak i skvěle zahrané postavy. Zendaya je bezpochyby jednou z největších mladých hvězd současnosti, a ne jen díky svému stylu oblékání. Film nenese žádné velké poselství, jako to bývá v těchto sportovních dramatech zvykem, což ale ve výsledku ničemu nevadí, protože vztahový progres ústředního trojúhelníku funguje perfektně od začátku až do konce. Stejně tak časté střídání sympatií a antipatií k daným postavám je obdivuhodně dynamické. Jako divák prožíváte co chvíli nějakou změnu emocí, a po téhle stránce to funguje velmi dobře. Scény podkreslené výrazným elektronickým soundtrackem jsou pak highlightem filmu, a podtrhují fakt, že vztahy jsou také vlastně jedna velká hra. Luca Gaudagnino snad ještě neudělal film, který by nepůsobil osobitě, sebevědomě a kreativně, a Challengers jsou pro mě zatím jeho vrchol. (28.04.2024)