Rivalové

Zajímavý a velmi stylově natočený film. Mám rád filmy Luca Guadagnina, protože mají fantastickou řemeslnou stránku. A jeho nejnovější film to znovu potvrzuje. Guadagnino si opět s filmem vyhrál a je radost koukat na konkrétní scény a momenty. Výborná práce s kamerou, zvukem, střihem a neskutečně skvělou hudbou od Reznora a Rosse. Režisérovi se povedlo vytvořit vynikající erotické dusno a napětí, které si postavy přenášejí z osobního života do toho profesionálního. Hodně moc se mi líbilo, jak postavy spolu komunikují jen svými pohledy. Tyhle pohledy dokáží říci více, než tisíc slov. Osobně se mi velmi líbilo, jakým způsobem je film odvyprávěný. Guadagnino si diváka vodí, tak jak potřebuje, a doslova si s ním hraje. A tady se ukáží z mého pohledu dva problémy. První je ten, že po příběhové stránce se to po čase se okouká, a ukáže se, že je film zbytečně dlouhý a překombinovaný.  A ten druhý problém je v tom, že je těžké si oblíbit nějakou postavu, protože jsou to velmi nesympatické a sobecké postavy. Naštěstí je jejich představitelé zahráli výborně. Zendaya je velmi talentovaná herečka, a zde mi to znovu dokazuje. Její scény v sobě mají náboj, napětí a to správné sexuální dusno. Ani se klukům nedivím, že se do ní zamilovali. Josh O'Connor svou postavu zahrál velmi dobře a jeho výkon se mi líbil. Mike Faist má dobře napsanou postavu a zahrál jí s přehledem. Jeho herecký projev nejvíce funguje ve scénách s O'Connorem. Určitě musím pochválit všechny tenisové scény. Je vidět, že si s nimi Guadagnino vyhrál a zkoušel je pojmout nějakým originálním způsobem, který by fungoval i jako metafora k tomu, co se děje v hlavách postav. Rivalové jsou řemeslně precizní podívaná, u které mě mrzí, že jsou po příběhové stránce natahovaný a místy se opakují. (29.04.2024)

Cílevědomí lidé dokáží být děsiví. ___ Žít v pravdě a tedy v souladu se sebou - kdo z nás to s jistotou dokáže? ___ Dětinská radost a povýšenost - z výkonů vlastního těla, ze síly a rychlosti, z vítězství, z moci. Ego dokáže sežrat úplně všechno. A vadí to? ___ Ti tři milovali a nenáviděli především sami sebe, až pak sebe navzájem. To díky svým propleteným závislostem si do detailu rozuměli a intenzivně se prožívali a dokázali energicky sdílet svoje bytí. Těch pár vteřin splynutí  jim za to stálo, stojí, bude stát. Než jim za rok dojdou síly. A co potom, s touhle hrou? Melodramatický až na půdu. C'mon! (09.05.2024)

Mistrovské post-moderní melodrama, které tady nebylo snad od dob vrcholných kousků Xaviera Dolana (Imaginární lásky, Je to jen konec světa, Mami!). Absolutní syntéza kamery a hudby, kde nejde s jistotou určit, co je dominantnější a co ve vrchovaté míře dělá ze sebebanálnějších scén nervydrásající thrillerový zážitek. Luca Guadagnino je skutečným režijním auterem, ve své filmografii střídající neslučitelné žánry, pokaždé však s jiným kreativních uchopením. Challengers na papíře mohou vyznívat jako konvenční snímek o romantickém trojúhelníku, díky nelineárnímu vedení příběhu skrze pohyby a úhly kamery, významotvorný elektronický soundtrack a minimalistické herecké výkony ústředního tria však působí jako nevšední a progresivní dílo, které rozvibruje diváka ještě hodiny po zhlédnutí. Náběh na 10. P.S. Trent Reznor a Atticus Ross povyšují hudební zážitek z The Social Network na zcela novou úroveň. (26.04.2024)

Sportovní drama, které ale není tolik o sportu jako o milostném trojúhelníku, jehož vývoj sledujeme zábavnou retrospektivou, zatímco se v současnosti odehrává strhující finále tenisového turnaje. Celý film neskutečně táhnou jak skvěle napsané, tak i skvěle zahrané postavy. Zendaya je bezpochyby jednou z největších mladých hvězd současnosti, a ne jen díky svému stylu oblékání. Film nenese žádné velké poselství, jako to bývá v těchto sportovních dramatech zvykem, což ale ve výsledku ničemu nevadí, protože vztahový progres ústředního trojúhelníku funguje perfektně od začátku až do konce. Stejně tak časté střídání sympatií a antipatií k daným postavám je obdivuhodně dynamické. Jako divák prožíváte co chvíli nějakou změnu emocí, a po téhle stránce to funguje velmi dobře. Scény podkreslené výrazným elektronickým soundtrackem jsou pak highlightem filmu, a podtrhují fakt, že vztahy jsou také vlastně jedna velká hra. Luca Gaudagnino snad ještě neudělal film, který by nepůsobil osobitě, sebevědomě a kreativně, a Challengers jsou pro mě zatím jeho vrchol. (28.04.2024)

Jedna hvězda za válcující Zendayu, druhá hvězda za skvělou hudbu od Trenta Reznora, a třetí, protože jsem se dobře vyspal a ten námět není úplně blbej. Bohužel, to je vše, co je dobré na tomto filmu. Hlavní problém spočítá v nezvládnutem tempu a stopáži. Snímek dalece přesáhl svoje uvítání a to o dobrou půl hodinu. Chaotické časové skoky jsou jedna věc, ale zoufale nudný slow-motion zoomy jsou věc druhá. Těch bylo v poslední čtvrtině filmu zhruba tolik, jako v legendárním sketchi Dear Sister s Shia LaBeouf od The Lonely Island. Tenis mi nic neříká, ale jeho záběry mi nevadily, i když jich bylo víc, než je zdrávo. Záběry letícího tenisovýho míčku do kamery si ale fakt mohli odpustit. Cuknul jsem sebou nepříjemným pocitem tak pětkrát. Tohle mi stačí na TikToku, v kině je to docela trapas. (05.05.2024)