poster

Ukigusa

  • Japonsko

    Ukikusa

  • Japonsko

    浮草

  • USA

    Floating Weeds

Drama

Japonsko, 1959, 119 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • MikO_NR_1909
    ****

    Áno, Ozu je bezpochyby najpovolanejší pozorovateľ života, ale najmä vytvoril kolobeh, okolo ktorého sa táto rodinná dráma môže v takomto prostredí a na takých úrovniach odohrávať. Kabuki života alebo život pod záštitou Kabuki. Dôraz je kladený na výtvarnú stránku, kde sa Mijagawove schopnosti rozrastú z inak čiernobieleho tieňovania na zosnovanie typizovaných atmosfér pre tú ktorú scénu. Výborné je aj zvolenie počasia v rušných, i prítomnosť slnka v v pozitívnych chvíľkach. Proste Ozu vie pospájať fragmenty v efektívnu dramatickú os a nezabudne na najrôznejšie odtiene emócií, ktoré sú tu prítomné za neviditeľnými kútikmi. A odprostil sa nemalo od typického statického snímania a skúša aj nové veci, v čom má u mňa ako u stredoeurópana výrazné plus.(24.12.2017)

  • Godhaj
    ***

    ,,Žádné zprávy, špatné zprávy.“ ,,Strašné.“ Plovoucími stébly mě Ozu trochu zaskočil. Narozdíl od předchozích dvou filmů, které jsem od něj viděl se v tomto nachází více vyhrocených scén, víc emocí a dokonce i fyzické násilí. To jsem od mistra klidných až relaxačních kompozicí vůbec nečekal. Nicméně jinak je tento film plný jednoduchých dialogů, lidskosti a příjemné hudby. Prostředí japonského divadla příběh trochu ozvláštňuje, zbytek je poměrně obyčejný příběh vztahů v jedné zvláštní rodině. Ten mě bohužel příliš nezaujal, asi to bylo způsobeno i ne příliš sympatickými postavami v čele s šéfem divadelního spolku. Naprosto úchvatné jsou ale drobné detaily z japonského života, např. v průběhu filmu pojídají zvláštní červené želé v misce. Těchto malých drobností jsem si užíval dosyta.(12.11.2017)

  • Doutas
    ****

    On si vsune do úst cigaretu, hledá sirky. Ona k němu přijde, ze své krabičky jednu vytáhne, škrtne a čeká, až si o ní muž svoji cigaretu zápalí. Ten ji ignoruje a hledá dál. Sirka dohoří, žena zápalí další a čeká. Když už sirka dohořívá, tak se k ní muž nakloní a cigaretu si zápalí. A v ten moment víme, že všechno dobře dopadne. Nejkrásnější a nejsubtilnější scéna smíření, jakou jsem kdy ve filmu viděl. Ozuovi se podařilo krásně zachytit prchavý svět japonských kočovných herců, kteří jako traviny ve větru nikdy nezůstanou v klidu a jejichž vykořeněnost byla tradičně jak zdrojem opovržení tak touhy uniknout z pravidly svázané a na místo vázané společnosti, která neustále vyžaduje, sleduje, dohlíží. Principálův výbuch vzteku, když se jeho nepřiznaný syn zamiluje do jedné z jeho hereček, je toho skvělou ilustrací. On někam patří, ona ne, on se může stát respektovaným členem komunity, ona kromě zbytku souboru nikoho nemá. Je poznamenaná a pro tak důležitou instituci, jakou je manželství, kde jde více o status než o lásku, zcela nevhodná. Další z Ozuových pokusů naposledy zachytit zlomek mizejícího tradičního Japonska, které svou jinakostí, citlivostí a lyričností nepřestává okouzlovat ani dnes.(28.4.2014)

  • corpsy
    **

    Čo to bolo? Komédia, romantický snímok, slzopudná rodinná dráma? Určite to ale nebol kaiju. Japonci sa však mali tohto populárneho katastrofického žánru v rokoch 50. a 60. držať čo najviac a neprodukovať snímky, ktoré niesu ani humorné, ani opojné, ani dojemné. Takže teda radšej šľapot od Gojiri, ako toto.(28.11.2016)

  • xxmartinxx
    ***

    Ozu pro mě zůstává nečitelný. Příběhy založené na emocích a lidskosti zprostředkované úzkostlivě mechanicky sebestřednou režií, která na sebe neustále strhává pozornost svou chladností a "objektivitou". Ještě víc než úzkostně dokonalé kompozice mě ze zážitku vytrhává robotický střih dialogů a často nepřirozeně rozjařená hudba evokující konstruovanost. Ozuovi filmy jsou pro mě absolutně nevtahující, kombinací filmových prostředků pro mě nevzniká ani přesvědčivý prostor, ani příběh, ani nálada, ale jen exhibice.(10.12.2017)