La dama rossa uccide sette volte

Snímek obsahující většinu potřebných atributů ke splnění požadavků ke správnému giallu: to jest zamotaný detektivní příběh, krásné (a nejlépe nahé) ženy končící pod ostřím vrahova nože a samozřejmě závěr, v němž se konečně odhalí jeho identita. Pokud ale bude divák toužit po překvapující pointě, musí se poohlédnout jinde. Tady je to víceméně jasné už pár minut po úvodních titulcích. S krví a nápady při aktech zabíjení se trochu šetří, ale nelze neocenit efektní nabodnutí na plot při dívčině útěku z léčebny. (08.12.2012)

Příjemné giallo s prvky gothicky, vraždami, krásnými dívkami, umírněnou nahotou a několika výstřiky krve (na hrotu oplocení nebo probodnutá dlaň). Argentovská červená se vine jako nit celým příběhem - rudá je nejen vraždící královna, ale i šaty a kostýmy dívek, auta, telefony a samozřejmě krev. Místy mírně nevyvážený snímek (uvažoval jsem o 3*) graduje v závěru (jeden si hned vzpomene na wallaceovky) - podzemní labyrint, krypta, netopýři, krysy a...mrtvoly. Uvítal bych více nočních scén a napětí po celou dobu snímku. Jako vždy skvělá italská hudba, slušná, byť nijak nevybočující kamera (poněkud chyběl smysl pro detail) a obstojné herecké výkony (ano, některé scény byly přehrávané, např. v dodávce, ale to mi u tohohle žánru nevadí). Celkově spokojených 3,5* (23.02.2016)

Výborné giallo s několika krásnými odhalenými či poodhalenými divami, Barbara Bouchet v sexy pyžámku či dokonalá nejen ňadra Sybil Danning jsou v tomto ohledu asi nejvýraznější pozvánkou pro voyersky naladěného diváka. Nezůstane však naštěstí jen při obdivování krásných žen a Dama rossa nabídne i skvělou porci mystéria, tentokrát v podobě starého prokletí šlechtického rodu, které vede k šesti vraždám a sestrovraždě pravidelně jednou za sto let. Nechybí ani pro giallo typické skvělé scény mordů, celkem atypicky však nejen chladnou zbraní, ale velmi různorodě provedených. Vytknul bych snad jen ne vždy dokonalou atmosféru, zejména (nic neobvyklého) detektivní vyšetřování nemá žádnou šťávu, jinak velká spokojenost. Silné čtyři. (29.03.2015)

Skvelé giallo, jedno z najlepších, čo som videl. Trpí pravdaže klasickými dobovými/žánrovými neduhmi ako mizerný scenár, neúmyselne komické scény a toporní herci (našťastie je to taliansky, takže odpadajú hrozné anglické postsynchrony), no má úplne bohovskú hudbu (aj keď dookola hrá jedna téma), zaujímavý námet, dobrú atmosféru, mrazivú vrahyňu, skvelé kostýmy a nádherné herečky, ktoré sa nehanbia tie kostýmy zo seba zhodiť. Pre fanúšikov žánru a celkovo talianskych hororov povinnosť. (08.01.2016)

Velmi obstojné giallo, které je výborně technicky zpracováno. Zejména kamera, barvy a kostýmy jsou výtečné. Atmosféra není nijak napínavá ani strašidelná, jedná se spíše o docela hodně zamotanou detektivku, kde až do samotného konce vůbec divák netuší, jak to všechno je a kdo je vrah. Vraždy jsou na giallo z roku 1972 obstojné, jedna je naprosto výtečná, nápaditá a notně krvavá (ta na železné bráně ...). Nahota se objeví spíše cudně v podaní myslím dvou hereček, nic extra. Giallo jako žánr není pro mne úplně to pravé ořechové a tady jsem se časem už dost nudil. Ale pro příznivce jednoznačně doporučuju! (30.06.2009)