The Red Queen Kills Seven Times
The Red Queen Kills Seven Times
Režie:
Emilio MiragliaKamera:
Alberto SpagnoliHudba:
Bruno NicolaiHrají:
Barbara Bouchet, Marina Malfatti, Pia Giancaro, Sybil Danning, Carla Mancini, Marino Masé, Alfonso Giganti, Nino Korda, Bruno Bertocci, Claudio Trionfi (více)Obsahy(1)
V rodině Wildenbrucků již dlouhá léta panuje legenda o dvou sestrách, které se jednou za sto let vrací zpět k životu, aby zabily šest obětí, a sedmou symbolickou obětí má být jedna ze sester. V roce 1972, jak dědeček sdělil své vnučce Evelyn a Kitty (Barbara Bouchet), má přijít čas krvežíznivých sester. V módním salónu, kde Kitty pracuje, ze začíná zjevovat postava v rudé kápi s bílou maskou a lidé začínají umírat. Kitty má podezření, že tato žena chce za každou cenu zabít právě ji. (Chatterer)
(více)Videa (1)
Recenze (24)
Skvelé giallo, jedno z najlepších, čo som videl. Trpí pravdaže klasickými dobovými/žánrovými neduhmi ako mizerný scenár, neúmyselne komické scény a toporní herci (našťastie je to taliansky, takže odpadajú hrozné anglické postsynchrony), no má úplne bohovskú hudbu (aj keď dookola hrá jedna téma), zaujímavý námet, dobrú atmosféru, mrazivú vrahyňu, skvelé kostýmy a nádherné herečky, ktoré sa nehanbia tie kostýmy zo seba zhodiť. Pre fanúšikov žánru a celkovo talianskych hororov povinnosť. ()
Skvělé! Jiné slovo se pro tohle giallo ani nehodí. Brilatně vystavěný příběh o kravé legendě, ve kterém se to mnoha sexy vedlejšími postavami jenom híří. Navíc dvě příběhové linie, chytrá pointa plná zvratů a je z toho jedno z nejzamotanějších giallo filmů vůbec. Pro gore maniaky tu také něco(plot) a až to začíná zavánět kultem. Možná to snad i je, to bych ale nesměl mít nakoukaného Argenta(neskutečná stylizace a kamera) a prostě nemůžu jinak než "pouze" za 4. PS: Chybou režie jde vraha odhalit dříve, ale nebudu zbytečně spoilerovat, abych nekazil zážitek. Velké thx Kangaxovi. ()
Výborné giallo s několika krásnými odhalenými či poodhalenými divami, Barbara Bouchet v sexy pyžámku či dokonalá nejen ňadra Sybil Danning jsou v tomto ohledu asi nejvýraznější pozvánkou pro voyersky naladěného diváka. Nezůstane však naštěstí jen při obdivování krásných žen a Dama rossa nabídne i skvělou porci mystéria, tentokrát v podobě starého prokletí šlechtického rodu, které vede k šesti vraždám a sestrovraždě pravidelně jednou za sto let. Nechybí ani pro giallo typické skvělé scény mordů, celkem atypicky však nejen chladnou zbraní, ale velmi různorodě provedených. Vytknul bych snad jen ne vždy dokonalou atmosféru, zejména (nic neobvyklého) detektivní vyšetřování nemá žádnou šťávu, jinak velká spokojenost. Silné čtyři. ()
Snímek obsahující většinu potřebných atributů ke splnění požadavků ke správnému giallu: to jest zamotaný detektivní příběh, krásné (a nejlépe nahé) ženy končící pod ostřím vrahova nože a samozřejmě závěr, v němž se konečně odhalí jeho identita. Pokud ale bude divák toužit po překvapující pointě, musí se poohlédnout jinde. Tady je to víceméně jasné už pár minut po úvodních titulcích. S krví a nápady při aktech zabíjení se trochu šetří, ale nelze neocenit efektní nabodnutí na plot při dívčině útěku z léčebny. ()
Velmi obstojné giallo, které je výborně technicky zpracováno. Zejména kamera, barvy a kostýmy jsou výtečné. Atmosféra není nijak napínavá ani strašidelná, jedná se spíše o docela hodně zamotanou detektivku, kde až do samotného konce vůbec divák netuší, jak to všechno je a kdo je vrah. Vraždy jsou na giallo z roku 1972 obstojné, jedna je naprosto výtečná, nápaditá a notně krvavá (ta na železné bráně ...). Nahota se objeví spíše cudně v podaní myslím dvou hereček, nic extra. Giallo jako žánr není pro mne úplně to pravé ořechové a tady jsem se časem už dost nudil. Ale pro příznivce jednoznačně doporučuju! ()
Reklama