La tarantola dal ventre nero

Slušné, ale nevybočující giallo. A už mi připadají všechny docela na jedno brdo. Alespoň ty tradičně pojaté. Záhadný vrah ze kterého vidíme vždy jenom rukavice a bodnou zbraň plus zezadu kabát s čepicí/kloboukem, krvavá vražda, vyšetřování, další rukavice a vražda, další vyšetřování, postupné ohrožení detektiva a jeho blízkých, vyvrcholení se snahou je v poslední minutě zachránit a vraha odhalit. Pokaždé podobná atmosféra a zvláštní matoucí vlastnosti vraha. Jen vizuál občas vybočí, že je vytříbenější jako třeba u Argenta. V tomto opusu je navíc akorat více nahoty a krásné ženy. Především tedy ze začátku. Úvodní titulková scéna s masáží za tónů svůdné Morriconeho hudby je jeho nejlepším momentem. (08.06.2020)

V rámci gialla síce možno priemer, ale tu ide skôr o to, či vám film podobajúci sa atmosférou skôr na klasickú detektívku sadne. A ide aj o to, či máte radi Giancarla Gianniniho. Krásne talianske ženy máme (v tomto žánri) radi všetci, len vás možno z tohto hľadiska v závere na pár minút zamrazí, ale podľa očakávania až zas takú odvahu tvorcovia neprejavili, aby boli k hlavnému vyšetrovateľovi nepatrične krutí. Všetko sa točí okolo pašovania a predaja kokaínu, nakoniec to celé ale vypáli inak a asi to ani nikoho neprekvapí. (07.10.2021)

Vkusné typické giallo se silnou vizuální stránkou, luxusní stylizovanou kamerou, s překvapivým množstvím akčních sekvencí a jemným mistrovým hudebním doprovodem (dirigent Bruno Nicolai). Navíc byl tento film opravdu perfektně obsazen, samá známá eurobabes (dokonce tři "Bond Girl" pohromadě!), co jméno, to ve svém žánru už nějaký pojem (Bouchet, Auger, Bach, Incontrera, Sandrelli, Falk nebo Giorgi), tolik hereckých es pohromadě v jiném filmu jen tak nenajdete. K mému zklamání si zde moje oblíbená kráska Barbara Bouchet zahrála jen v úvodních cca 10 minutách (mimochodem první pětiminutovka je opravdu parádní pamětihodná sekvence), ale snad jako jediná se zde pořádně odhalila, škoda, počítal jsem s hlavní rolí, ale co by měla říkat taková Barbara Bach v jednom ze svých prvních filmů, musela si holt ještě na tu svou první pořádnou roli počkat. První polovina je vážně silná, pak spiknutí trochu ztrácí na rychlosti a spíše se přesune do rutinní záležitosti, konec je ale opět překvapivý a myslím, že i dobrý. Mnoho výtek bych k této obrazové lahůdce neměl, snad jen podobně jako píše Koly k hlavní roli nejistého a na první pohled i poněkud znuděného inspektora Telliniho, jehož postava mě moc neoslovila, a pak ke krvavým efektům. Ten kečup se vážně moc nepovedl, v mnoha jiných filmech poté tuto rekvizitu uměli tvůrci napodobit daleko věrohodněji, ale už jen ta představa celkem vynalézavého a nápaditého provedení oněch sadistických vražd vyvolá v člověku více nevolnosti než ohromné kaluže krve. Cavara natočil vkusný film, který je opravdu podobný "Sei donne per l'assassino" od Bavy nebo Argentově prvotině "Bird with the Crystal Plumage", která sklidila světový úspěch a ohlas, ale rozhodně ho nelze vinit z nějakého kopírování jako spíše z toho trochu profitovat. Canavara, spíše druhořadý a nedoceněný režisér, lepší film už poté nikdy nenatočil. (01.10.2010)

Celou dobu jsem z vražedných hrátek podezříval Richarda Attenborougha. Inspirace světem zvířat byla od začátku zjevná, jen mi vrtalo hlavou, proč vrah nikdy nedotáhne svou práci k dokonalosti a do rozpáraných břich svých obětí nenaklade vajíčka. No, ale nelpěme na detailech, giallo je to povedené, přímé až strohé a překypující krásnými dlouhonohými divami, snad ani jedna žena se tu nedá označit za nehezkou či odpudivou, a to jsem sexista. Má úcta castingmajstrovi. (08.03.2015)

Na giallech mě vždycky baví takové ty tajemně honosné názvy a až humorné pointy, respektive důvody, proč se děje to, co se v nich děje. Jakoby v nich nebyl právě ten důvod, ta záminka, až tak důležitá, hlavní je odhalit pachatele (někdy až naprosto bez zjevných stop k němu vedoucích, fakt mi připadá, že tvůrci rozjedou krimi příběh a když už cítí, že by to mohlo skončit, tak si hodí kostkou, kdo by to z těch načrtnutých postav mohl být - podle toho pak vypadají i ty důvody) a to, proč to dělá je až vedlejší a prostě to jen nějak rychle vysvětlíme (pokud možno trošku bizarně, ulítle a humorně). Černé břicho tarantule je dostatečně akční, má zajímavé mordy, hezké ženy (včetně jedné bond girl), spád, syrovost, sedmdesátkovou auru, má prostě všechno. A pak se najednou odhalí vrah, tak nějak se zdůvodní jeho konání a všechno to nadějné a slibné na filmu spadne o kousek níž. Ale jo, už jsem dlouho žádné giallo neviděl a tohle bylo v mnoha směrech velmi slušné. (14.07.2015)