Ježíš z Montrealu

Jednoducho trapas, ktorý je vo umelo tlačenej francúzskej sekulárnej spoločnosti už bežným javom. Čo film s náboženskou tématikou, to je hromada peňazí vyhodených do vzduchu. A nech tu vidí umeleckosť kde kto, ani 100 oscarov by nezmenil dojem z filmu, ktorý je skôr urážlivým, než prínosným, skôr kontroverzným, než harmonickým. (18.07.2016)

Starý příběh, v novém kabátě. O dvě tisíciletí zpět, ale se stejnými, nebo totožnými aktéry. A hlavně s velmi originálním příběhem a výtečnými herci, kdy Vám začne při pozorném sledování do sebe všechno zapadat a na konci už jen přemýšlíte, proč jste takovýto dobrý film už neviděli dávno dřív. Sám za sebe? Fakt nevím. (21.10.2015)

Samý spoiler! Hlavní hrdina se ze své verze pašijového příběhu snaží konstituovat divadlo jako chrám oduševnělého umění z kterého je třeba vyhnat penězoměnce komerce (třeba i vlastnoručně). Za své „učedníky“ vybere si hříšníky, kteří se prostituují v tak pokleslých žánrech jako je reklama (ten všežravý moloch, který parazituje na každé kladné emoci a snaží se ulovit každou duši) či dabing porna. Nadchne je a dá jim naději, že lze dostát svým zapomenutým ideálům, že herectví může mít vyšší smysl. Po smrti hrdinově přichází však Ďáblův posel v podobě právníka (jak taky jinak, že?) se svůdnou nabídkou na založení nadace na zachování duchovního odkazu hrdinova, samozřejmě se správní radou, kde se leckdo může stát předsedou či jiným potentátem. Někteří přijmou a znovu se zapojí do systému, někteří odmítnou. Ti pak končí v samotě, v zapomnění a na dlažbě metra pod plakátem, který je symbolem vítězství komerce. Ale snad jsou aspoň duchem blažení. (23.02.2015)

Skupina herců se rozhodne, že pojmou Ježíšovu cestu po svém, a to velmi realisticky bez nějakých příkras a metafor, které je v příběhu jinak možné vyčíst. Je to kritické, je to místy docela silné, ale na druhou stranu, já jsem měl chvílemi i pocit toho, že je to takové rozhárané, nekonzistentní. Nedokázalo mě to zaujmout. (01.08.2017)

Odvážny koncept, ktorý zvádza k nabubrelému spracovaniu na hranici umenia a gýča. Arcand ale na to ide veľmi civilne a ono bude skôr otázkou, či vám svojská atmosféra Montrealu a neskorých osemdesiatok sadne, alebo nie. Dokonca to ani nezáleží na tom, či máte tohto svojského režiséra radi, pretože Ježiš z Montrealu v jeho filmografii stojí predsa len akosi mimo, alebo ak chcete, tak pre niekoho možno na jej úplnom vrchole. Mne film takmer dokonale sadol možno preto, lebo som mal dojem, akoby ho nakrútil Kieslowski. P.S. Každý si ale užije scénu porno dabingu krátko po začiatku. A film je krásne vypointovaný, Arcandovi sa ho dokonca podarilo zakončiť takmer bez pátosu. (19.10.2021)