Zimní prázdniny

Přesně tak předvídatelné jak se zdá už z premisy či prvních pár minut filmu. Vzpurný student a morouský učitel spolu musí strávit dva týdny a najdou cestu k sobě navzájem, i do svého vlastního nitra. Naštěstí ne až tak pateticky a kýčovitě jak to zní - i když by film určitě mohl být kratší, ale bavit dokáže, jen prostě vůbec ničím nepřekvapí. A má hezkou kameru a s tím související scénografii, místy až trochu Wes Andersonovina, ale jako by ji točil člověk a ne freneticky exhibující hipster. 7/10 (12.03.2024)

No, tak další oscarová sezona klepe na dveře. Mezi nominacemi na Zlaté glóby, které naostro vykopávají boj o zlatého plešouna, se nejednou objevuje tohle úsměvné drama Alexandera Paynea. Důchodcovská road-movie O Schmidtovi, putování za vínem s Bokovkou, cestování za pravdou v sentimentálně laciném balení (Děti moje) či s umíněným důchodcem, který v černobílé Nebrasce putuje za vyplacením údajného výherního tiketu. Cestovat se bude i tady, i když jen do vysněného Bostonu (za podstatným kusem chlapcova já). Oním hochem je problémový student, který zůstává s hrstkou dalších na internátní škole, zatímco drtivá většina spolužáků odjela na vánoční prázdniny domů. A navrch je dostane na starosti nenáviděný kantor Paul Giamatti. Píše se rok 1970 a Payne se znovu snaží ukázat, jak má vypadat dramatická komedie postavená na dialozích, postavách a vztazích. Sice se mu to nedaří tak moc, jak bych si přál (Bokovku nebo Nebrasku rozhodně nedostihl), ale pořád je to velmi dobré. Škoda, že překvapivě hodně ubral na humoru i laskavém pojetí. Hrdinové jeho filmů často projdou nějakým zásadním životním zlomem, čeká je ujasňování si priorit i hledání směru, kterým se chtějí vydat. Platí to jak pro studenta, tak pro „neoblíbeného“ učitele. Holt melancholický Payne svým postavám znovu slušně rozumí. (16.12.2023)

Zimní prázdniny jsou na první pohled hodně nenápadným filmem, u něhož platí, že v jednoduchosti je krása. I přes vcelku přímočaře odvyprávěný děj si mě snímek dokázal opravdu získat - jak na dramatické, tak na humorné rovině. I když se Paynův film zaobírá vážnými a stále velmi aktuálními tématy, jsou podány neuvěřitelně přívětivým způsobem, který v divákovi zanechá "good-feelingový" pocit. Zimní prádzniny by ovšem nebyly tím, čím jsou, nebýt přesvědčivých hereckých výkonů ústředního tria "obyčejných" lidí, které svedl dohromady osud a jejich životní traumata. Třešničkou na dortu je autentická "vintage" stylizace obrazu, kdy má divák pocit, jako by se díval na půlstoletí starý film. (07.03.2024)

Toto sú pre mňa jedny z najťažších hodnotení. Búrajú vo mne dva pohľady na film ako taký. Na začiatku sa vytvorí konklúzia jednotlivcov v spoločnosti, ktorí v živote zachádzali svojim správaním do extrému, potom uvedomením prichádza ich následná resocializácia a paradoxne boj s tou "správnou" spoločnosťou. Druhý náhľad je o zaškatulkovanosti podobne ladených akademických filmov. Doba už dosť pokročila a je ťažké prinášať niečo nové a už keď, tak nie príliš vzrušujúco. Nemôžem povedať, že by Giamatti nebol perfektný svojim prednesom, alebo že by naratív sa plazil k jednoducho zacieleným emóciám diváka bez nejakého vývoja. Určite je to ľudský film, prikrášlený práve poznávaním zatvrdnutých eg a vývojom ich cesty sebapoznávania. Kedysi podobne ladené filmy boli viac v kurze. Dokonca aj viac gýčovejšie a boli trhákmi. Pripomína mi v určitom zmysle Damonovho Affleckovho Dobrého Willa Huntinga (1997) v takom trocha menej serióznom móde. (06.06.2024)

Pozoruhodná věcička k zamyšlení, příběh stárnoucího učitele a problematického studenta mě zaujal díky hercům, pochvalu zaslouží nepochybně Paul Giamatti a jedním dechem dodávám, že se mi moc líbil Dominic Sessa, míním tím jeho herecký projev.. Ten závěr s matkou a jejím novým manželem mě posadil na zadek (negativně), no a ten ředitel to bylo taky „něco“.. Ode mne krásné čtyři hvězdy, během sledování filmu jsem si vysnila úplně jiný konec.. (16.04.2024)