poster

Černý Orfeus

  • portugalský

    Orfeu Negro

  • francouzský

    Orphée noir

  • italský

    Orfeo negro

  • anglický

    Black Orpheus

Drama / Komedie / Romantický

Brazílie / Francie / Itálie, 1959, 100 min

Režie:

Marcel Camus

Scénář:

Jacques Viot, Vinicius de Moraes (divadelní hra)

Kamera:

Jean Bourgoin

Producenti:

Sacha Gordine

Střih:

Andrée Feix

Scénografie:

Pierre Guffroy
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Bubble74
    ****

    Orfeu Negro oplývá podobnou mýtickou silou jako ona řecká tragická báje a přidává jí živelný, pestrobarevný punc. Hlavní představitelé jsou obdařeni pověstnou, fyzickou krásou, doplněnou vitálním, jihoamerickým temperamentem. Jejich milostný příběh je zde situován do ulic a strání Rio de Janeira v divokém rytmu bosa-novy a samby. Právě hudba je bez pochyb největší předností filmu. Tanec, oslnivé kostýmy a rozjařená, pulsující zábava představují rozkvět života, ale smrt číhá na každém kroku a je trpělivá. Je zajímavé sledovat brazilský karneval ve své primární podobě, kdy ještě nebyl takovou masovou atrakcí pro zahraniční turisty.(14.5.2011)

  • tomtomtoma
    *****

    Černý Orfeus je vznešenost řeckého ducha se špetkou lechtivosti francouzského rokoka a s plnou hrstí brazilské uvolněné hravosti i teatrální hysterie ve vzletně euforickém a éterickém vlnění riodejaneirského prosluněného ovzduší. V roce 1906 napsal tamní rodák João do Rio, autor knihy Náboženství Rio de Janeira, o svém městě: "Jsou tu swendeborgiáni, literární pohané, fyziolatři, zastánci exotických dogmat, reformátoři života, uctívači ďábla, pijáci krve, potomci královny ze Sáby, judaisté, schismatici, spiritualisté, šamani vúdú z Lagosu, ženy oslavující oceán, všechny kulty, všechny víry..." Mnohé ze svobodomyslné brazilské podstaty zůstalo zachováno, i romantické opojení rebelií chudých, i ušlechtilé ideály a estetika základního principu řeckého ducha, Roku 2006 třicet statných českých ragbistů překotně a s hrdelním jásotem odevzdávali své skromné finanční příspěvky černošskému Bratrstvu Krista Redentora, jejich výběrčí byli vyzbrojeni růženci a samopaly AK-47. Marcel Camus roku 1958 vyslyšel noblesní kouzlo Rio de Janeira, nezkrotný hlas živočišného temperamentu srdce života, vlnění tělesné smyslnosti boků, opojnou auru romantické žádostivosti, poetickou melodičnost divadelní hry Viniciuse de Moraese i přepracování k filmovému scénáři Jacquesem Viotem. Řecká tragédie neztratila nic ze své velikosti, život se vlní v rytmu samby, cesta podsvětím je zasvěcovacím rituálem Macumby. Život tepe vášní, poetika se laská se symbolikou, romantika se ve vzájemném okouzlení vznáší nad přítomností, žárlivost v horkém vzduchu vztekle hoří a brazilské slunce se každé ráno přivolává básní a zpěvem. Hlavní postavou brazilské dychtivosti a přímočarosti příjímání života je Orfeus (pozoruhodný Breno Mello), hlavní tvář školy samby z riodejaneirské favely Babilonia a řidič tramvaje. Život je ve znamení radosti, zpěvu, tance a půvabu žen. Legendární láska a nejromantičtější polibek života jsou velikým osudem a nehynoucí slávou romantismu. Druhou hlavou antického mýtu ve zvlněných brazilských barvách je Eurydika (zajímavá Marpessa Dawn), chudá venkovanka na útěku před bídností domova a v úzkosti strachu neodvratné předurčenosti. Osudová láska je nejopojnější částí života, je uspokojením i naplněním. Důležitou postavou je Mira (zajímavá Lourdes de Oliveira), atraktivní a majetnická Orfeova snoubenka. Život má svůj předpokládaný vývoj, případné změny nejsou nikomu rozhodně povoleny. Významnou postavou je Serafina (velmi příjemná Léa Garcia), bezelstně bezprostřední a ochotně pomáhající Eurydičina sestřenice. Život je vlnou opojné radosti. Tělesným slovem poezie je smrt (Ademar Da Silva), celá sláva a kosmická krása života. Z dalších rolí: statný námořník a Serafinin dobrácký snoubenec Chico (Waldemar De Souza), laskavý rádce a starý hlídač tramvajového depa Hermes (Alexandro Constantino), Orfeův malý druh a bezprostředně upřímný bratříček Benedito (Jorge Dos Santos) a jeho nejlepší kamarád a začínající talentovaný muzikant Zeca (Aurino Cassiano). Rio de Janeiro s noblesně vznešenou hrdostí víří životem, magické zurčení vzduchu je nakažlivé, poezie se v elegantních křivkách veršů řídí tónem hudby, příbojem vln i slunečním jasem. Rio de Janeiro je mou intimní vzpomínkou a Černý Orfeus odhaluje zář i nezdolného řeckého ducha města. Temperament života v poetickém chvění!(15.8.2019)

  • Loretta
    ****

    Samba, karneval, kulisy Rio de Janeira, favela. Klasické antické drama o lásce Orfea a Eurydiky v prostředí moderního velkoměsta je pestrou směsicí barevných kostýmů škol samby, vlnících se těl a dramatických scén, kdy nádherná Eurydika bojuje o svůj život. Silný příběh o nesmrtelné lásce zřejmě může fungovat v jakýchkoli kulisách, v jakékoli době. Na Camusově snímku se mi velmi líbí balanc mezi rozjařenou, veselou komedií na začátku a dramatickou druhou polovinou snímku, která má v některých momentech až spirituální nádech.(8.7.2019)

  • bono22vox
    ****

    V řecké mytologii je Orfeus,syn múzy Kalliope a boha hudby Apollóna, básníkem a hudebníkem. Když zpívá a hraje, příroda je dojata. Jeho hudba okouzluje stromy i kameny a krotí dravou zvěř... Není mnoho antických příběhů, které se dočkaly tolikereho převyprávění. Film je skvělou moderní adaptaci antického mýtu. Dej se odehrává v Riu de Janeiro a ústřední postavou je řidič tramvaje - novodoby Orfeus. Vše se odehrává na pozadí nepřetržitého karnevaloveho dění, které je v Riu i hudební události, po celou dobu trvání filmu zní afrokubanske taneční rytmy samby a bossa novy. Film je zajímavý i po herecké stránce. Protože nikdo z protagonistů nebyl herec. Např. Orfea hraje v te době místní fotbalový profesionál. Film je vlastně takovou syntézou dokumentárního a hraného filmu, napínavé mainstreamove podívané a náročného uměleckého filmu...(30.8.2013)

  • Lavran
    *****

    Potící se tváře v Mankiewiczově Juliu Caesarovi považoval Roland Barthes za znak urputného vnitřního pnutí, formující se ctnosti, projev námahy, která doprovází myšlení. V Černém Orfeovi se nepotí pouze tváře, ale rovnou celá těla, ba desítky rozpálených těl, která se prolínají, vlní, přelévají a natřásají v barokně přehlcených obrazech karnevalového opojení a pot, jímž se lesknou, který po nich stéká v ohromných kapkách, není vláhou intelektuální činnosti, ale fyzické rozkoše, živočišnosti a smyslnosti. Není studený, nýbrž sálá horkem, je substancí divoké, spalující touhy po lásce a po životě, touhy stejně nesmrtelné jako mytická láska, jež proměnila všednost ve Smysl, když opětovně připoutala připoutané. Krůpěje potu jako by říkaly: Chci žít, i kdyby to měla být ta poslední věc na světě, kterou vykonám! Chci žít pro tuto chvíli, ne včera, ne zítra, ne nikdy, ale tedy a teď, dokud horečka barev trvá, dokud nás unáší ve svém ornamentu, dokud je smrt pomalejší a rytmus srdcí, noci a samby roven extázi!(19.8.2011)

  • Breno Mello

  • - Vo filme hrajú nepretržite afro-kubánske tanečné rytmy a bossa-nova. (vander19)

  • - Režisér Marcel Camus natočil film téměř výhradně s afro-brazilskými představiteli, z nichž nikdo nebyl herec - například Orfea hrál fotbalový profesionál. (Hans.)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace