poster

Černý Orfeus

  • portugalský

    Orfeu Negro

  • francouzský

    Orphée noir

  • italský

    Orfeo negro

  • anglický

    Black Orpheus

Drama / Komedie / Romantický

Brazílie / Francie / Itálie, 1959, 100 min

Režie:

Marcel Camus

Scénář:

Jacques Viot

Kamera:

Jean Bourgoin

Producenti:

Sacha Gordine

Střih:

Andrée Feix

Scénografie:

Pierre Guffroy
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • vypravěč
    *****

    Deset let po geniálním Cocteauově Orfeovi vznikla tato nápaditá "orfická variace" Marcela Camuse, v níž je drama sestupu do podsvětí zasazeno do karnevalového Ria padesátých let. V extatickém mumraji propukajícího karnevalu, oplývajícího kaleidoskopicky se proměňujícími zvuky a obrazy, se jakoby samovolným pohybem, daným snad nějakým pradávným dotekem či pohledem, rezonancí dvou vyřknutých jmen, začne nově rozplétat či poznovu splétat mýtický příběh o Orfeovi a Eurydice. Podmanivost filmu je dána především dokonalým spojením obrazu (zejména tělesného pohybu) a hudby, čili odevzdáním se tanci, poddáním se zvuku a světlu, proměnou v samotný prostor. Mýtická dimenze příběhu také pozoruhodně krystalizuje na pozadí téměř dokumentaristického utváření města. Obě roviny, jak ta spirituální, tak i ta zdánlivě „jen“ zemská, jsou přitom svorně emocionálně bohaté, plné vášně a touhy žít a milovat. Řidič tramvaje Orfeus je básník-pěvec, bytost se silným mytickým vědomím, intenzivně prožívající kontinuitu minulosti a budoucnosti, svářící se s touhou zvrátit veškerou předurčenost. Poezie a imaginace, reprezentovaná jeho zpěvem a hrou na kytaru, jsou nástroji jeho poznání a lépe než kdo jiný právě on ví, že Eurydika je zosobněním jeho tíživé cesty, která je současně zkouškou skutečné vnitřní síly a lásky. Závěrem se musím ještě sklonit před Jobimovou hudbou, především před Orfeovou ústřední písní A Felicidade, kterou jsem znal již dlouho před shlédnutím a která mne v tomto kontextu zasáhla ještě hlouběji než kdykoliv předtím.(19.2.2011)

  • corpsy
    ***

    Ak máte radi načančané šatičky, horúce hnedé telá rozplývajúce sa pri zvukoch latino hudby a staré diela v modernejšom háve, ORFEO NEGRO je pre vás. Ako kinematografický zážitok to pre mňa ale nemá veľký dopad. Takáto príliš ukričaná a prchká spoločnosť vo mne prebúdza skôr odpor, ako sympatie. Všetko, je ale vec vkusu.(29.10.2016)

  • bono22vox
    ****

    V řecké mytologii je Orfeus,syn múzy Kalliope a boha hudby Apollóna, básníkem a hudebníkem. Když zpívá a hraje, příroda je dojata. Jeho hudba okouzluje stromy i kameny a krotí dravou zvěř... Není mnoho antických příběhů, které se dočkaly tolikereho převyprávění. Film je skvělou moderní adaptaci antického mýtu. Dej se odehrává v Riu de Janeiro a ústřední postavou je řidič tramvaje - novodoby Orfeus. Vše se odehrává na pozadí nepřetržitého karnevaloveho dění, které je v Riu i hudební události, po celou dobu trvání filmu zní afrokubanske taneční rytmy samby a bossa novy. Film je zajímavý i po herecké stránce. Protože nikdo z protagonistů nebyl herec. Např. Orfea hraje v te době místní fotbalový profesionál. Film je vlastně takovou syntézou dokumentárního a hraného filmu, napínavé mainstreamove podívané a náročného uměleckého filmu...(30.8.2013)

  • Lavran
    *****

    Potící se tváře v Mankiewiczově Juliu Caesarovi považoval Roland Barthes za znak urputného vnitřního pnutí, formující se ctnosti, projev námahy, která doprovází myšlení. V Černém Orfeovi se nepotí pouze tváře, ale rovnou celá těla, ba desítky rozpálených těl, která se prolínají, vlní, přelévají a natřásají v barokně přehlcených obrazech karnevalového opojení a pot, jímž se lesknou, který po nich stéká v ohromných kapkách, není vláhou intelektuální činnosti, ale fyzické rozkoše, živočišnosti a smyslnosti. Není studený, nýbrž sálá horkem, je substancí divoké, spalující touhy po lásce a po životě, touhy stejně nesmrtelné jako mytická láska, jež proměnila všednost ve Smysl, když opětovně připoutala připoutané. Krůpěje potu jako by říkaly: Chci žít, i kdyby to měla být ta poslední věc na světě, kterou vykonám! Chci žít pro tuto chvíli, ne včera, ne zítra, ne nikdy, ale tedy a teď, dokud horečka barev trvá, dokud nás unáší ve svém ornamentu, dokud je smrt pomalejší a rytmus srdcí, noci a samby roven extázi!(19.8.2011)

  • kaylin
    ***

    Tenhle snímek má rozhodně něco do sebe. Marcel Camus vzal klasickou látku a přenesl ji do zvláštního, exotického prostředí, kde by se mohlo zdát, že nebude fungovat, ale díky nehercům a zajímavé hudbě funguje dobře. Přesto se na mě nepřeneslo něco zásadního a já neměl pocit, že sleduji stěžejní filmové dílo.(17.3.2015)

  • - Režisér Marcel Camus natočil film téměř výhradně s afro-brazilskými představiteli, z nichž nikdo nebyl herec - například Orfea hrál fotbalový profesionál. (Hans.)

  • - Vo filme hrajú nepretržite afro-kubánske tanečné rytmy a bossa-nova. (vander19)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace