Hrob světlušek

Když si ještě lidi dokážou poplakat, byť "jenom" u animáku, tak to s námi není nejhorší.... Citovému vydírání sice neholduju, ale tady jsem ho lehce překousl a nechal jsem tomu volný průběh. Skvělý příběh, který na vás zapůsobí tak silně.... V tomhle případě by to skuteční herci asi vážně líp nezvládli. Zkrátka - povinná četba. (30.11.2004)

Ani za všechny prachy světa nepohopím ten nejjemnější cit, co hraje v duších Japonského anime. Klekat si a řvát kvůli válce v hrané naturalistické verzi už se dělo tolikrát, že patřičný náboj je každou generací těžší objevit. Ale v kruté válce jedna z nejstrašněji se projevujících zemí má lék na bolístky vlastní existence mimo hranou kinematografii. Animovaný Hrob světlušek tasící konflikt očima těch nejméně vinných se skrz své nechápající hrdiny vyrovnává i s náročnou otázkou morálního selhání každého jednotlivce a pokládá nesmírně aktuální otázky. Málokterý film tak sugestivně líčí osobnost vlastních lidí s neskrývanou kritičností, ale i pochopením. Kritice neujdou ani naši hrdinové, jejichž osud je dle východních měřítek vysoce dojemný a krutý. Pro někoho doják, pro někoho lupič kapesníků na rok dopředu... Jedno je jisté, výborná animace a nesmírně silný příběh, který s patřičným odstupem dělá pomník bezejmenným triptelům velké války, dělá s Hrobu světlušek skutečné animované veledílo. (31.08.2009)

Scénář: Isao Takahata .. Hrob světlušky - hrob člověka - hrob lidstva!! Dojemné a kruté naplnění krátké životní cesty chlapce Seita a jeho mladší, roztomile animované, sestry Setsuko. Luxusní japonské anime jehož lidské poselství sahá mnohem dál, než jen k hranicím jedné, americkým bombardováním vypálené, japonské vesnice během útpného konce druhé světové války v Tichomoří. (11.09.2005)

Jeden z najlepších filmov štúdia Ghibli, ktorý má jedinú chybu - že ho nenatočil sensei Mijazaki. Silný príbeh z druhej svetovej vojny o utrpení a hrôze, ťažkom živote v chudobe a všadeprítomnej smrti rozprávaný očami detí je fantastickým zážitkom, ktorý prekoná zastaralú animáciu aj všetko ostatné, aby vám pripomenul, aká hrôza sa skrýva v skutočnej realite. 95% (05.10.2013)

Už dávno som pochopila, že Ázia je duchovne na úplne inej vlnovej dĺžke než Amerika. Tak dejovo jednoduchý a paradoxne hodnotný film, že som nemohla uveriť vlastným očiam. Citové vydieranie, veľa emócií? Hrôzy druhej svetovej vojny sú samy o sebe tak silné, že Takahata nebol vôbec nútený vydierať diváka nešťastným osudom dvoch súrodencov, ten sa totiž - ak nie je beznádejný cynik - v závere rozplače aj sám . To, čo sa dialo, je symbolicky premietnuté v jednej obyčajnej rodine, zbytočne platiacej za priam smiešne dôvody politických velikánov, ktoré sa pri sledovaní takého utrpenia ani inak nedajú nazvať. Takahata ma milo prekvapil a záver je duchovne nádherný. (29.07.2010)