Hrob světlušek

Už dávno som pochopila, že Ázia je duchovne na úplne inej vlnovej dĺžke než Amerika. Tak dejovo jednoduchý a paradoxne hodnotný film, že som nemohla uveriť vlastným očiam. Citové vydieranie, veľa emócií? Hrôzy druhej svetovej vojny sú samy o sebe tak silné, že Takahata nebol vôbec nútený vydierať diváka nešťastným osudom dvoch súrodencov, ten sa totiž - ak nie je beznádejný cynik - v závere rozplače aj sám . To, čo sa dialo, je symbolicky premietnuté v jednej obyčajnej rodine, zbytočne platiacej za priam smiešne dôvody politických velikánov, ktoré sa pri sledovaní takého utrpenia ani inak nedajú nazvať. Takahata ma milo prekvapil a záver je duchovne nádherný. (29.07.2010)

Dôkaz, že animovaný film neznamená automaticky film pre deti. A Japonci na to prišli už dávno, kde obyčajným kreslenými príbehmi dokážu sprostredkovať rovnaký zážitok ako tými hranými. Na Grave of the Fireflies navyše vďaka prekrásnej animácii ani náznakom nebadať tých takmer už 30 rokov od vzniku. Príbeh je síce jednoduchý, ale vo svojej podstate veľmi silný. Pojednáva o dvoch sirotách počas druhej svetovej vojny v Japonsku a ťažkom prežívaní obyčajných ľudí v tomto konflikte, ktorý sa ich nijako netýka a prináša len zbytočné obete na ľudských životoch. Nebojí sa aj odvážnejších záberov (hlavne pre diváka neskúseného s japonskou animovanou tvorbou) napríklad na mŕtve telá a všetko vykresľuje v čo najväčšie autenticite. V príbehovej jednoduchosti tkvie sila a tak sa nezameriava na komplikovaný dej, ale na čo najuveriteľnejšie zžitie diváka s dvomi uveriteľnými (aj keď len „nakreslenými“) postavami a vykreslením ich ťažkého osudu. Hravý tón zo začiatku filmu plný radosti a detských úsmevov sa postupom času mení na existenčnú drámu, a aj keď musím uznať, že v tomto prípade je to až príliš zámerné citové vydieranie, tak mi to vzhľadom na sympatie (aj keď mierne účelové, keďže sa jedná o malé deti) zdieľané s postavami vôbec nevadilo. Sentimentálny tón podčiarkol nelichotivé tému vojnového konfliktu na pozadí. A úplný záver je následne až prekvapivo dojemný a opäť len kvitujem, že Japonci neservírujú žiaden happy end, ktorý by sa očakával od amerického kresleného filmu, ale neboja sa síce prekvapivého, no vo svojej podstate najlogickejšieho možného zakončenia. „Obyčajný kreslený film“ tým tak svojou reálnosťou predčí aj hrané filmy. (23.03.2014)

Kdyby Isao Takahata, tak strašlivě netlačil na strunu uslzenosti, tak mohl být Hrob světlušek o třídu lepší. Takto zbývá krásně naanimovaný vyděračský film, který je prvoplánově sentimentální, až to leze krkem, nosem, ušima. Možná by tvůrcům mohl do japonštiny přeložit úsloví typu "všeho s mírou" a "méně znamená více". Na druhou stranu, ač nerad, musím uznat, že místy to opravdu funguje. A v těchto světlých momentech dvojnásob zamrzí, že takový není celý film. (27.08.2007)

War. War never changes. Citové vydírání? Pravděpodobně ano. Ale kromě toho taky ještě relativně nedávná historie, jejíž silné příběhy se dají vyprávět donekonečna. A tady mě párkrát zamrazilo způsobem, který bych od animovaného filmu rozhodně nečekal, Už jen třeba při těch bezstarostných scénách, do kterých znenadání zazní sirény oznamující blížící se bombardéry. Jako celek je to hezky vypointované (příhodný název), po vizuální stránce příjemně umírněně animované i ozvučené (až na ze začátku trochu přehnaně upištěnou Setsuko). Anime příliš neholduji, ale toto dílo bych klidně doporučil komukoli. Protože zrovna tenhle kousek ve mně vyvolal chuť zkusit i něco dalšího. (16.09.2020)

Než zhlédnete tenhle snímek doporučoval bych předem nějaké to anime vidět, aby si člověk zvykl na styl kresby nebo na to, že pro Japonce "kreslený" neznamená automaticky "dětský". Byla by totiž velká škoda připravit se o zážitek, který film nabízí. Přestože je to film o dětech, určitě není pro děti. Nezvedá varovný prst, nemoralizuje a v žádném případě citově nevydírá. Není o válce a utrpení dětí, je o dětech ve válce a světě viděném skrze jejich oči, lásku Seita k malé Setsuko. A v tom je možná ta jeho obrovská síla a působivost. Jeden z mých nejemotivnějších filmových zážitků. (09.09.2005)