Hrob světlušek

War. War never changes. Citové vydírání? Pravděpodobně ano. Ale kromě toho taky ještě relativně nedávná historie, jejíž silné příběhy se dají vyprávět donekonečna. A tady mě párkrát zamrazilo způsobem, který bych od animovaného filmu rozhodně nečekal, Už jen třeba při těch bezstarostných scénách, do kterých znenadání zazní sirény oznamující blížící se bombardéry. Jako celek je to hezky vypointované (příhodný název), po vizuální stránce příjemně umírněně animované i ozvučené (až na ze začátku trochu přehnaně upištěnou Setsuko). Anime příliš neholduji, ale toto dílo bych klidně doporučil komukoli. Protože zrovna tenhle kousek ve mně vyvolal chuť zkusit i něco dalšího. (16.09.2020)

Pokud jste v dobré náladě a rádi by jste této příležitosti využili, stačí si pustit tento skvost kinematografie. Náladu vám to pravděpodobně srazí na celý týden na dno, ale pouštět si Hrob světlušek ve špatném stavu by mohlo být až příliš nebezpečné. Jednoduchý příběh o osudech dvou sourozenců může mít velice zdrcující efekt na kohokoli, kdo se tomuto dílu otevře. Proto je také nevhodné pro ty nejcitlivější. Já jsem se osobně několik dní styděl za vše co jsem pojedl. Jednoduchý příběh zachycuje přesvědčivě nejen zrůdnosti války, ale i lidskost, kterou všichni dospělejší postrádají a která se vynořuje se na povrch až ve chvílích, kdy jí již není zapotřebí. Některé pasáže zobrazují představy jednotlivých postav, což je velice přirozené, pokud si přejeme sledovat jejich pocity. Nejedná se tedy o žádné citové vydírání, které zde mnoho lidí zmiňuje. Grafické ztvárnění je překrásné, mnohdy až pohádkové. Přestože mi film zhoršil náladu, jsem velice rád, že jsem jej shlédnul, protože mi v některých věcech otevřel oči. (19.01.2008)

Už dávno som pochopila, že Ázia je duchovne na úplne inej vlnovej dĺžke než Amerika. Tak dejovo jednoduchý a paradoxne hodnotný film, že som nemohla uveriť vlastným očiam. Citové vydieranie, veľa emócií? Hrôzy druhej svetovej vojny sú samy o sebe tak silné, že Takahata nebol vôbec nútený vydierať diváka nešťastným osudom dvoch súrodencov, ten sa totiž - ak nie je beznádejný cynik - v závere rozplače aj sám . To, čo sa dialo, je symbolicky premietnuté v jednej obyčajnej rodine, zbytočne platiacej za priam smiešne dôvody politických velikánov, ktoré sa pri sledovaní takého utrpenia ani inak nedajú nazvať. Takahata ma milo prekvapil a záver je duchovne nádherný. (29.07.2010)

Jeden z najlepších filmov štúdia Ghibli, ktorý má jedinú chybu - že ho nenatočil sensei Mijazaki. Silný príbeh z druhej svetovej vojny o utrpení a hrôze, ťažkom živote v chudobe a všadeprítomnej smrti rozprávaný očami detí je fantastickým zážitkom, ktorý prekoná zastaralú animáciu aj všetko ostatné, aby vám pripomenul, aká hrôza sa skrýva v skutočnej realite. 95% (05.10.2013)

Jedno z mých prvních animé... Krátce po shlédnutí by to bylo okamžitě za pět, ten film vás dostane, co si budeme povídat, příběh je strašně silný... Přesto mám co se žánru týče o kousek blíž k magickému Poslednímu jednorožci, či k superakčnímu, cool nářezu typu Vampire hunter D nebo Miyazakimu. Animé by podle mě mělo být námětově vždycky trochu do fantastična, mělo by pracovat s objekty, které se jen tak nedají natočit... proto dávám tomuto skvostu "jen" 80% (30.06.2006)