DogMan

Vlivem netypické tvůrčí svobody, které se Luc Besson těší z důvodu toho, že si filmy produkuje sám, umožňuje vzniknout dost výjimečnému úkazu, totiž autorskému scénáři, který působí jako špatně adaptovaná kniha. To se projevuje tím, jak někde naznačuje témata, se kterými již nadále nepracuje (bývalý manžel psycholožky), uvádí do příběhu výrazné postavy, ke kterým se už nikdy nevrátí (okradená aristokratka) či pracuje s až komickými zkratkami, které jakoby měly shrnovat původně vývojově delší charakterizaci (redneck rodina upomínající až někam sem). Zároveň neustále vychyluje rytmus a dává váhat, na jaký film se vlastně díváme. Výsledkem je něco, co se nedá obecně doporučit, ale pokud se díváte na deset filmů tejdně, tak si fakt imo můžete užít, jak je tohle odchýlený od všech tabulek. A třeba vám to po posledních zkušenostech může vrátit naději, že dokážou být pořád filmy s čoklama, který neupeklo CGI. Pro ty ostatní tu je pak Caleb Landry Jones, jemuž predikuju wicked hereckou kariéru po vzoru Phillipa Seymoura Hoffmana či Joaquina Phoenixe. (27.02.2024)

"Cože? Besson že má nový woke krimifilm o tranďákovi a zároveň vozíčkáři a čoklofilovi? Tak ten musím z masochistické perverze vidět!" říkal jsem si a předpokládal, že se mi při jeho sledování uzavře pylorická záklopka, osypu se svědivými pupínky, a pak k němu napíšu jízlivý a odsuzující komentář a la Ignácius Reilly. Ale chyba úsudku, tenhle Besson mě náhodou moc bavil. Svébytná směsice kriminálního psychothrilleru, nadsázky, melodramatu a patetického dojáku na mě fungovala skvěle. Některé sekvence jistě potěší i fanoušky dementní telenovely Komisař Rex, ale já si nejvíc užíval psí lidožroutství, bohužel jen sporadické a bez detailů. A Caleb Jones v roli takřka archetypálního comicsového superpadoucha těžce zaválel! (31.01.2024)

„Pokiaľ ide o mňa, psy majú len jednu chybu. Veria ľuďom." Týraný chlapec, ktorý sa zmenil na krysařa s hafanmi a netransfóbnou hviezdou medzi kabaretnými Jokermi. Herecký výkon Caleb Landry Jonesa je absolútne fantastický, pokiaľ teda nerobí drag queen alebo nemá radiátorové tendencie aj v skutočnosti, no a v tesnom závese je hudba Erica Serru a skvelo vybrané piesne, ktoré pôsobia ako ôsobí doslova ako druhý dialóg, texty piesní presne zapadajú do pocitov postavy či diania. Škoda len, že v celom tom zaujímavom príbehu sa Besson nevyhol tomu, aby bol poplatný novodobým naratívom, ktorý má upevniť nový sociálny model zdanlivo prebudených, ktorí sú však paradoxne v hlbokej kóme. (27.01.2024)

Úplně ze všeho nejdřív musím napsat, že Caleb Landry Jones je nevídaný přírodní úkaz, v hlavní roli je prostě fantastický, všechno jsem mu zbaštila (smutek, radost, strach, zamilovanost atd.). K tomu jedním dechem dodávám, že tohle je přesně ten Luc Besson, kterého zbožňuji, hravý, nápaditý, občas to pustí z rukou, schválně co to udělá, pak zas utáhne šrouby až na kost, přechází ze žánru do žánru naprosto nenásilně. Příběh mladého muže a jeho psů je zajímavý, poutavý a zcela pochopitelně i přitažený za vlasy a lehce divný, tedy opětovně potvrzeno - moje slabost pro divnověci stále přetrvává.. (08.02.2024)

Jsem moc rád, že to Bessonovi ve finále  tak nějak vyšlo a zastavil strmý propad kvality svých filmů z posledních let. Magická hlubina ani Leon se sice nekoná, ale Dogman je vpravdě solidní, hořko-sladký příběh, který rekapituluje, miluje, střílí a na konci už jen dává průchod emocím. Caleb a Jojo super volba, což mě nutí si co nejdřív opatřit Fresh a doufat, že mě nakopne minimálně stejně, jak tenhle extravagantní milovník psů. (06.02.2024)