Biruma no tategoto
The Burmese Harp
Obsahy(1)
Júl 1945. Japonská armáda je na ústupe. Čata v Barme sa snaží udržať si svojho ducha. Inšpirácia prichádza od ich spolubojovníka Mizušimy, hráča samouka, ktorý im hrá na lutnu. Na konci vojny, keď čakajú na návrat do vlasti v zajateckom tábore Mudon, Mizušimu pošlú na výzvedy do hôr, kde sa majú Japonci zakopať. Mizušima je neúspešný, Briti zaútočia, mnohí padnú a Mizušimovi spolubojovníci sa obávajú, že padol aj on. On samozrejme prežije a je prezlečený za budhistického mnícha. Na ceste do Mudonu, za svojimi kamarátmi, ho deptajú pohľady na mŕtvych japonských vojakov. Rozhodne sa zasvätiť svoj život modlitbám, no jeho kamaráti sa ho snažia prehovoriť na spoločný návrat domov do Japonska. (matriosa)
(více)Videa (1)
Recenze (41)
Podľa môjho názoru ide o najlepší doposiaľ natočený japonský protivojnový film. Hudba vylúdená z barmskej harfy pôsobí, ako balzam na duši v boji a pomáha udržiavať morálku vojakov. Pôsobí ako symbol viery a nádeje. Film používa vojnové prostredie len ako dekoráciu a prioritný je tu humanizmus, súcit, morálka a tichý prerod hlavného hrdinu po nesplnenej úlohe z bojovníka na budhistického mnícha, ktorý hlboko ovplyvnený tým, čo sa stalo, cestuje krajinou pochovávať pozostatky japonských vojakov......... Barma, Burma a dnes Mjanmarsko (český Myanma) bola počas 2. svetovej vojny britskou kolóniou. Koncom roku 1941 Japonci v Barme zahájili ofenzívu, ktoré spojenecké jednotky neodrazili a do konca mája japonská armáda obsadila Barmu. Okupácia Barmy trvala až do 12.augusta 1945, kedy japonská armáda kapitulovala. ()
Film o cestě k sobě samému v čase, který se zdá plynout již jen ze setrvačnosti, který je plný zkázou a bolestí. Tedy v čase, který toho, kdo dýchá jeho nedýchatelný vzduch, může vytrhnout z vlastních kořenů a vystavit dravčímu zobanu pochyb nad smyslem bytí, nad možností žít, se hlavní hrdina dotýká duchovní pravdy, která se mu – snad jen jakoby náhodou – odkryla na jeho trýznivé pouti. Střet s definitivností u něj zpřetrhal pouta s jeho dosavadním životem – podobně jako u hlavního hrdiny ruského filmu Vzestup – a on pohlédl na svět z pozice konce. Za naprostého chaosu, rozkmitávajícího smysly do naprostého nebytí, dokázal stanout a být. Je to heroismus svého druhu, uchránit se pokušení smrti. Barmská harfa je skvělým svědectvím o tomto vnitřním přerodu. ()
Barmská harfa je vojnový film, ktorý sa snaží diváka dojať. Robí to nesmierne inteligentných spôsobom, čoho dôsledkom je fakt, že sa mu to darí. V tomto prípade ani nevadí, ak niečo nepochopíte, pretože sa stratíte v kontexte východných kultúr. Ičikawa totiž dokáže vykúzliť pôsobivé zábery sami o sebe a keďže nazval svoj film Barmská harfa, tak rozhodne tento názov má svoj význam a akustická zložka filmu nie je na druhej koľaji. Ak by som mal porovnávať a nájsť nejaký náš západný film, ktorý mi Harfa pripomínala, tak snáď Most cez rieku Kwai. Možno mám trochu problém s reakciou vojakov na moste, predsa len identifikácia človeka, ktorého dobre poznáme, by asi nemala nikomu robiť problém. Ale to sú tie momenty, ktoré možno chápu iba buď Japonci, alebo ľudia, zaujímajúci sa o ich nie vždy pre nás pochopiteľné správanie. ()
Ďalší so série japonských filmov, ktoré svojským a o to viac originálnym spôsobom rozoberajú nejaký aspekt súdobého sveta a vnášajú do neho svoj poetizmus. Aj napriek tomu, že Barmská harfa vychádza z románovej predlohy, je citeľné že režisér Kon Ichikawa vytvoril nestarnúce, a veľmi pôsobivé dielo. Jednak je to film v ktorom je herecký prejav všetkých zúčastnených viacej priblížený realite - vplyv divadla Kabuki a expresívneho hereckého prejavu by sme tu ťažko hľadali. Film je obohatený o spirituálnu rovinu, prítomnú vo filme vďaka budhistickej viere a premeny vojaka na budhistického mnícha. Táto premena je systematická, dramaturgicky bezchybná. Vďaka tomu film funguje aj čo sa týka predávania emócií. Ďalším prvkom, ktorý stojí za to spomenúť je hudba. Či už sa jedná o spev, alebo brnkanie na harfe - príbeh je tým značne odľahčený. Vystačí si bez naturalistických sekvencií aj keď niektorým scénam nemôžem uprieť ich silu. Krásne podaná dráma zo života vojakov - ktorých súdržnosť je ďalším zaujímavým a silným motívom tiahnúci sa celým filmom, ktorá rozpráva o následkoch vojny na duši bojovníkov - v ktorých žilách koluje česť v priamom kontraste s túžbou prežiť a vrátiť sa domov. Jeden z najpôsobivejších Japonských filmov, aké som mal možnosť vidieť. ()
Krásný, podivuhodný film o osudech několika japonských vojáků v Barmě těsně po skončení 2. světové války. Téma však může klamat - ačkoliv tu totiž válka a smrt nezůstanou stranou, snímek je o něčem jiném, vlastně o mnoha věcech. Těžko jej vystihnout. Vypráví o hudbě přemáhající hranice, o nových začátcích a o smíření. Vypráví o dobru a činí to věrohodně, což je strašně těžké, pro padlého člověka mnohem těžší než ukázat zlo. Vypráví také o touze silnější než je touha po domově, o zvláštním převratu v lidském srdci, jejž bychom v křesťanském kontextu a západním slovníkem snad mohli nazvat "povoláním k zasvěcenému životu." ()
Galerie (8)
Photo © Nikkatsu
Zajímavosti (4)
- Film je zařazen na seznamu "nejvýznamnějších filmů", který vydal Vatikán v roce 1995 na přání papeže Jana Pavla II. Je zařazen v kategorii filmů, které jsou významné svou morální hodnotou. (gjjm)
- Původně měl být snímek barevný, ale kvůli obavám z poškození velké a drahé kamery v náročných lokacích se točilo na levnější černobílou kameru. (Terva)
- Kon Ichikawa řekl, že původní román je považován za fantazii a rozhodl se tento aspekt příběhu odstranit. (aporve)
Reklama