Jeden den

knížku sem nečetl, ale filmové zpracování s Anne Hathaway a Jimem Sturgessem se mi kdysi dávno docela líbilo. A jelikož je to už bezmála třináct let tak se mi povedlo úspěšně zapomenout o co tam šlo a jednotlivé střípky sem si vybavoval až v průběh (což platí i o konci, který mi naskočil na začátku předposlední epizody a zvažoval sem jestli to nevypnu aby mě to nenas*alo jako tehdy). Každopádně tahle série je lepší než její filmový sourozenec už jen díky tomu že má víc času na to se hrdinům dostat pod kůži a díky dobře zvolené stopáží epizod zároveň věci zbytečně neprotahuje. Z herců jasně lepší Ambika Mod, která je uvěřitelná a sympatická celou dobu. Woodall na tom sice není o moc hůř, ale jeho v mých očích sráží to že Dexter byl trochu ko*ot...70% (15.02.2024)

Baví mě ten koncept. To jak je postavený na kontrastech - nechat něco běžet na volnoběh a pak to v určité chvíli horko těžko nahánět - času, který protéká mezi prsty a nedá se úplně zkrotit - postupném charakterovém vývoji a proměnách v etapách života. S čím jsem ale bojoval je ústřední dvojice, kdy je každý poměrně nesnesitelný ve své vlastní letové hladině a cesta k nim se nehledá zrovna snadno. Nakonec se zadaří. Konec bolí, ale úplně to nerezonuje. (14.02.2024)

Není to špatný, ale film je, alespoň dle mého názoru, rozhodně lepší! Zároveň mi místy Ambika přišla ošklivá a to se mi Indky ve většině případech vážně líbí! Má něco protivnýho v obličeji, co mě rušilo. Ale celkový zážitek hezký. Trochu mě vlastně mrzí, že jsem viděla film, zajímalo by mě jaký bych z toho měla pocity, kdybych neznala děj. (15.02.2024)

Film jsem kdysi viděla, ale tohle je úplně jiná liga. Skvělé, rozpracované na poctivých 14 epizod. Ambika Mod je skvělá castingová trefa, líbí se mi, jak je svérázná, vtipná a zajímavě, neprvoplánově krásná. Výborný soundtrack, který mi zní v uších ještě teď. Zarezonovalo to se mnou mnohem více, než jsem předpokládala. Určitě se k tomu za čas znovu vrátím. (26.02.2024)

Kocovina, úplněk, jiný výmluvy asi nemám, ale najelo mi to mohutně. Vlastně si i dovedu představit, jak to někdo smázne jako další plochou barevnou Netflix věc, ale u mě osobně se to dotklo tolika nejzazších koutů duše, že výsledný emociální breakdown musím zařadit do top ten po boku takových rozparovačů jako pro mě byly třeba Ghost story, Call me by your name či Fontána, u nichž byl dojezd na dny a vlastně to v mnoha případech nevyvanulo už nikdy. Záblesky paměti, plynutí času, uvěřitelnost, mikro momenty, herci, chemie. Zcela pomíjím závěrečné epizody, ale už v průběhu několik scén na hraně snesitelnosti svou autentičností. Zjitřenost při projekci výhodou, něco odžito pro kýžený efekt skoro nutností. (26.02.2024)