Snoubenci

Jeden z najmenej tradičných milostných príbehov v histórii kinematografie. Ani zďaleka tu totiž nejde iba o vzťah dvoch hrdinov príbehu, napriek tomu sú nám blízki a vytvárame si k nim vzťah. Je to dané samozrejme aj tým, že sú sympatickí. Po celý čas sledujeme sled záberov na industriálnu krajinu, na poľnohospodársku krajinu, na výjavy zo života typu: pes s deťmi v kostole urobia rozruch alebo kúpanie v nie príliš čistej vode pri novom sídlisku, pri ktorom naša dvojica prežíva šťastné chvíle. (06.10.2021)

Stejně jako v Místu (1961) sledujeme na vztahu (ale na vyšší úrovni) dvou lidí střet mezi naplněním citové realizace člověka a světem průmyslu. Sociální téma neslouží v žádném případě jen jako pozadí milostných problémů, migrace továren a kvalifikovaného personálu ze severu na divokou Sicálii tvoří druhou stranu mince známější migrace nekvalifikovaných vesničanů na bohatý sever (zpracované např. v Rocco a jeho bratři (1960). Film nadchne především po formální stránce, díky níž se nejen hojnými flashbacky seznamujeme s bolestnými rozhodnutími hlavního hrdiny, ale pomocí krásných záběrů továrny a sicilské krajiny i s jeho aktuálními pocity. Kvůli tomu byl film kladně přijat především mezi tehdejšími režiséry francouzské nové vlny. (01.03.2014)

Klenot. Klenot. Klenot. Vedle psychologickýho portrétu dvou milenců zde najdeme naprosto fascinující obraz Sicílie v 60. letech 20. st.. Strhující záběry slavností, venkova, krajiny, života lidí. Do toho kontrastně a taky skvěle nasnímaný dění v chemickej továrně, s rychlýma a přesto tolik vypovídajícíma portrétama dělníků. Olmi je neuvěřitelně vnímavej pozorovatel, chápavej a skvělej filmař. Výkon Cabriniho v hlavní roli je taky úctyhodnej. Promiňte, já u takovýhleho filmu nemůžu šetřit superlativy. (26.11.2010)

Během čtyř let (1959-1963) Olmi natočil tři celovečerní filmy - debut Čas se zastavil z roku 1959, Místo z roku 1961 a dva roky nato Snoubence. Když se na tyto filmy podíváme zpětně, je na nich velmi dobře znatelný Olmiho formální posun. Zatímco v debutu se Olmi věnoval dvojici mužů izolovaných od jakékoli civilizace, tak v druhém jmenovaném již byl zásadně ovlivněn děním 60. let, tzn. jak kulturním, tak i politickým uvolněním, což v mnohém ovlivnilo i samotnou formu filmu. Na příběhu mladé dvojice (nikoli páru), která si hledá práci, demonstroval průmyslový a ekonomický vzestup Itálie, přičemž vyprávění filmu nijak nekomplikoval, ale nechal jej v podstatě volně plynout jako sled na sebe navazujících epizod. Ve Snoubencích Olmi postupuje dále o jednu generaci a na mladém páru ukazuje těžkosti, které industrializace přináší (Giovanni odjíždí na Sicílii jako dělník a dočasně opouští svoji snoubenku a starého otce). Formu přitom důmyslně "komplikuje" sérií flashbacků jako sítí vzpomínek obou hlavních aktérů, které obsahují nosné informace pro pochopení vztahu mezi oběma milenci. V závěrečné části je tento prvek ještě rozšířen, kdy si oba snoubenci píší dopisy. Divák se vždy obsah dopisu dozví z úst adresanta, přičemž čtení je ozvláštněno útržky vzpomínek postav na společně strávené chvíle. (26.06.2011)

Toto je najlepsi film rezisera Ermanna Olmiho a ne Strom na drevaky. Typicke crty Olmoho tvorby su volny styl vypravania, dalej Olmi ako reziser rad hovoril o obycajnych temach, ako tuna konkretne mladik odide za pracou na Siciliu, doma - asi v strede Talianska - nechal mladu snubenicu a svojho dedka.Poezia vsedneho dna, nadherna Kamera a ateisticky /Jo, Olmi bol ateista na rozdiel od vacsinou katolickych Talianov/ vrucny pohlad na radosti i starosti vsedneho dna obycajnych ludi. To je to, preco davam maximalne hodnotenie + este aj za to, ze Olmi sa rozhodne odmieta vyzivat vo vrazdach, ako to robili tie dva vyjebance /jo, aj s vulgarizmom, ide o Harrelsona a Juliette Lewis v tej velkej teplej odpornej smradlavej sracke Takovi Normalni zabijaci. Apropo sudim, jakozto ateista ktory zije moralnym zivotom, ze NBK nema pravo na zivot a ten film musi byt zniceny. 94 % (16.11.2019)