Cellista Gauche

Hezké a z hlediska animace špičkové (tady se ten timing jednotlivých pohybů nedá tak snadno ochcat)..... ale co si budeme povídat, divácky je to zatraceně neatraktivní.. Naštěstí úměrně téhle neatraktivitě je nastavena i délka a tak to i zapřísáhlý nemuzikant přečká bez úhony. Takahata je prostě samorost. (20.01.2016)

Celkem unylé anime, které staví celý film na jednom jediném dobrém nápadu. Ale míň než čtyři hvězdičky tomu nedám, protože k tomuhle cellistovi mám speciální vztah! Začátek filmu mi totiž připomíná mně adresovanou památnou větu od dirigenta našeho studentského smyčcového orchestru: "Je neuvěřitelné, že jediný člověk dokáže rozhodit celý orchestr". (Pozn.: Hrál jsem na housle a ne na violoncello, ale to je, myslím, vedlejší) 70% (12.12.2015)

Sero Hiki no Goushu je adaptací krátké povídky známého japonského autora Kenjiho Miyazawy. Vypráví o mladém roztržitém cellistovi, kterého jedné noci začnou navštěvovat lesní zvířátka a nutit ho k hraní. Můj vztah k Takahatovi zůstal po zhlédnutí tohoto anime stále stejný. Žádné jeho dílo mě zatím nezklamalo (pro kvalitní příběh, kresbu a "Ghibli feeling"), ale bohužel ani neuchvátilo. U Gaucheho vyzdvihuji především dokonalou synchronizaci hudby s obrazem (úvodní scéna je dokonalá) a příjemný humor (přesto, že se zde objevují mluvící zvířátka, nedají se označit za laciný prvek). Chvílemi jsem se bohužel nudila a celkový dojem byl spíše vlažný. 3 ½ * (09.05.2007)

Když tam došla kočka po dvou a začala mluvit a Gauche na ni civěl, myslela jsem si, že je to právě z toho důvodu, že ta kočka fakt došla po dvou a fakt mluvila. Ale on? On na ni civěl, protože to nebyla jeho kočka, ale nezvaný host aka kočka, jenž zná Beethovena a Schumanna. V Japonsku jsou holt inteligentní i zvířata. Ne tak dobře, byl to vážně moc krásný poetický snímek s pár dobrými místy.. ale právě jen pár, jinak to docela neplynulo a vlastně se tu vůbec nic nedělo. Zajímavější by to mohlo být snad jen pro muzikanty nebo přírodovědce zkoumající, jakými tóny kukačka kuká nebo jak bubnuje to prapodivné zvíře podle mě mývalomyšobobr nebo něco takového. Z těch pár dobrých míst se mi hrozně líbilo promítání kocoura, jak honí myš na plátně a k tomu hráli kankán a přitom se v kině naháněla skutečná myš nebo když vzal Gauche do ruky nemocnou myšičku a matka myš řekla: "Chci jít s ním. Každá nemocnice to povoluje." a vylezla mu na čelo. Zatím pro mě nejslabší snímek od Takahaty, co jsem viděla. P. S. Ta slečna houslistka měla brčálové vlasy! A ještě by mě zajímalo z jakého důvodu měl Gauche tu hadru furt za páskem. (11.07.2014)

Tak nějak nevím, proč bych měl sympatizovat s hlavní postavou, která mučí mluvící kočku. Docela by mě zajímalo, proč mi ta scéna byla nepříjemná a proč jsem měl nutkavé přání nacpat tomu parchantovi do ucha pakobru královskou, ale stalo se a i když je ten arogantní parchant na ostatní zvířátka hodný, už mu to moc nepomůže. Filmu zrovna moc neprospívá ani fakt, že ač má jen hodinu, hrozně se opakuje ve stylu Gosha hraje v orchestru, doma za ním přijde zvířátko a tak dále dokola a ani přítomnost sympatické hudby to nevytrhne z průměru. (05.11.2014)