Život pod vodou

Andersonova bizarnost mě bohužel (nebo spíš bohudík) nebere. Tolik skvělých herců a takový nijaký, podivný a chvílemi dost nudný spletenec. Pouze na několika místech jsem se pousmál, ale to je na dvě hodiny fakt málo ..... jestli je tohle pro někoho splněním dětských snů, tak to mu jeho dětství nezávidím .... :) P.S. Srovnávání s "Lost in Translation" a podobně je úplně mimo. Tohle se nedá s ničím srovnávat ! (08.07.2005)

Wes Anderson je bůh, chtělo se mi po zhlédnutí Života pod vodou zvolat.Všimněte si, že Royal Tenenbaums je jedním z mých nejoblíbenějších filmů.A už se tam nachází i dobrodružství posádky lodi Belafonte.Nepochopím lidi, kteří tvrdí, že je to trapné a nudné, slepenec, patvar a oni naopak nepochopí mně, který tvrdí, že je to geniální, vtipné, okouzlující, dokonalé a hlavně jiné. Jiné ve smyslu Andersonova pojetí filmu a vedení herců.Ve chvílích kdybyste čekali, že se srandovně zapitvoří do kamery mlčí, zachovávají ledový klid.Nejlépe to myslím dokazují 3 scény: 1.)"Jaké maté vědecké zdůvodnění pro zabití toho žraloka?"___ticho____ "Pomsta?!" 2.) zakončení podpisového maratonu pro staříka 3.) výbuch hotelu na ostrově, kde z plamenů v klidném tempu vyběhnou Steve, Ned a bohužel i ve vystřižené verzi hořící Klaus. Zkrátka, někdo mu na ten styl a zbůsob humoru přistoupí(a já jsem strašně rád, že patřím mezi ty kdo přistoupili, protože jsem si život prodloužil o dobrou minutu a půl) a někomu to bude připadat demntní, praštěné, bez nápadu pouze s dobrým hereckým obsazením. (22.08.2005)

A zase je tu ta postmoderna. Kombinace nezkombinovatelného. Je to dobře? Je to špatně? Každopádně je to velmi, velmi ... originální. Pozor: pokud to čekáte, Život pod vodou rozhodně není žádná třeskutá komedie. Atmosférou mě překvapivě připadá nejblíže asi filmu Zatraceno v překladu Sofie Coppolové - lehká nostalgie s dávkou humoru. Příběh zpracován jinak by mohl být vnímán jako 100% realistický. Vše je ovšem "shazováno" = parodováno přítomností teatrálního barevného mořského světa. Bill Murray jako hrdina Steve Zissou (a vlastně jako Jacquese Cousteau) pluje po moři a řeší své životní problémy. Vizuálně film pojí estetiku dokumentů Jacquesea Cousteaua a filmů, k jakým patří například Lhurmannovo Moulin Rouge. Je to spojení neuvěřitelné, ale je to tak. Trochu se za to stydím, ale opět mě napadla definice filmu skrze rovnici: Život pod vodou = příběh z dokumentů Jacquese Cousteaua + bizarní prostředí jako v Moulin Rouge + atmosféra Ztraceno v překladu + samozřejmě herecký výkon Billa Murrayho, z kterého se pomalu začíná stávat kultovní postava s naprosto specifickým hereckým projevem. (14.06.2005)

Jeden z filmů ve kterých forma dominuje nad obsahem. Život pod vodou je krásně barevný, obsahuje několik dobrých nápadů (exkurze lodí, písně Davida Bowieho), nechybí v něm silně působící scény (především finální setkání s leopardím žralokem), člověk jej sleduje s úsměvem na rtech a nadšeným výrazem. Den, dva po shlédnutí filmu se ovšem dostaví zvláštní pocit nenaplněnosti - o čem to vlastně celé bylo a jaký to mělo smysl? Odpověď je neuspokojivá: "nevím". (22.08.2005)

Dejte si pozor, tady se může stát naprosto cokoli. Naštěstí většina zvratů není Deus ex machina, ale vyplývají z logiky příběhu. Líbí se mi ten "jemně" mystifikační tón, zároveň pocta fenoménu JYC (ostatně zmíněno i v titulcích). Stejně jako v Moonrise Kingdom, Anderson si mě nejvíc získává tím, že pokud ve filmu někdo položí otázku, třeba i infantilní nebo nesmyslně vypadající, ten, komu je položena, odpovídá seriózně a nejpoctivěji, jak dokáže. I kdyby se ptalo dítě nebo člověk, kterého nenávidí, nebo v situaci, kdy by se dal odbýt. (10.11.2012)