Reklama

Reklama

Snímek je věnovaný předčasně zemřelému režisérovi Györgyi Fehérovi, jehož poslední snímek Vášeň je také na programu letošního Febiofestu. Sledujeme dlouhé monologické a dialogické pasáže, které jsou vytrženy z nějakého smysluplnějšího celku. Většinou dvojice, maximálně trojice rozprávějí tak, že je zjevné, že jejich partneři jim zcela nerozumí, nerozumí samy sobě a podobně jim nerozumí ani divák. Kamera je zaznamenává z těsné blízkosti, jako by sama byla přítomná na scéně. Přesto její dokumentaristické postupy často nesledují logiku dramatického napětí, kamera zaujímá přes svoji prostorovou blízkost psychologickou distanci. Film originální kombinací těchto prostředků přesvědčivě navozuje pocity všudypřítomného odcizení a vykořeněnosti. (FebioFest) (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (18)

Mairiel 

všechny recenze uživatele

"Tak a teď uvidíte něco FAKT divnýho!" Ne že bych měla něco proti divným filmům, ale tohle příliš tlačilo na pilu. Chybělo mi tam víc nadsázky, která byla třeba v příběhu debaty nad tajemným objektem zakoupeným na internetu. Spíš než na Dumonta (jehož filmy na mě útočí mnohem zákeřnějšími způsoby než Houština) a Tarra jsem si vzpomněla na Pálfiho, zejména na jeho Nejsem tvůj přítel. (Po opakovaném shlédnutí na 38. LFŠ ještě musím okomentovat percepční nepříjemnost způsobenou kmitáním pohledu mezi titulky - ve filmu se mluví úplně pořád - a těmi obrovskými tvářemi na plátně.) ()

Jermann 

všechny recenze uživatele

(LFŠ 2012) Ve festivalovém katalogu a vlastně i v textu distributora nahoře se mezi řádky obratně píše, že se na ten film ve skutečnosti nedá dívat .. a má pravdu. Jen nechápu proč to vyznívá, jako že je to tak v pořádku .. že takhle je to cool. Nevím, já v kině preferuji chuť se na film dokoukat do konce .. ne se k tomu přemlouvat. Přece když už má film do diváka nějak řezat, tak nepříjemným obsahem za podpory sugestivní formy .. a ne jen otravnou kamerou, před kterou není nic, než plkající póry. ()

Reklama

Anderton 

všechny recenze uživatele

Zaujímavý a isto prínosný filmový experiment, ktorý ale trpí syndrómom poviedkových filmov. Môžeme snímať ksichy v akýchkoľvek veľkých detailoch, stále však pri konečnom účtovaní divák bude radiť historky medzi tie lepšie a tie horšie a tá forma v ňom až tak neutkvie. Teda aspoň vo mne. No a byť tam o jednu dialógovú sekvenciu naviac, asi by som už zaspal. Vedie chlapík snažiaci sa odniesť nejaké pornočasopisy mŕtvemu kamarátovi, pričom cestou z bytu douráža manželku a je veľmi vtipný. Občas zaznejú vtipnejšie vety aj pri iných protagonistoch a keď to zhrniem, tak čím vtipnejšia epizóda, tým lepšia. Ale tu pôjde najmä o vec vkusu, psychoanalytici zase budú onanovať nad rozprávaním dievčiny o snoch s babkou a snovým pchaním niečoho do niečoho v jej tele...vypisovať to pre istotu nebudem. Takže ak by som mal pred sebou zostrihanú maximálne hodinku z toho najlepšieho z Húštiny, možno by som navýšil aj na plný počet. ()

mchnk 

všechny recenze uživatele

Depresivní art jak sviňa. Nicméně jsem neviděl sebemenší problém, ponořit se do bizarní sociální mozaiky ve formě velmi originálně nasnímaných a odvyprávěných povídek. Divák je pokaždé vtažen do vrcholu konverzace či situace, na zorientování má jen pár minut, neb se pokaždé blíží nekompromisně drsné vyústění myšlenky či příběhu. Film o vnímání okolí...lidí. Mít tak možnost, nahlédnout do houštiny jejich duší, k pochopení lidských osudů by již nebylo nutné druhého pohledu, nicméně vědět o lidech to, co často nechtějí vědět ani oni sami, by muselo nutně vést k šílenství. Zdá se, že žijeme v jakési neřešitelné morální rovnici a přesto se s úsměvem a rádi dále přežíráme...fyzicky, emočně i duševně. ()

Marigold 

všechny recenze uživatele

Fliegauf film věnoval in memoriam Györgi Fehérovi, člověku, s nímž ho konzultovat a který pro něj (očividně) znamenal obrovskou tvůrčí inspiraci. Houština je formálně vyhraněný debut složený z několika mikropovídek, které spojuje především určitý náznak vyšinutosti. I když se osudy jedinců tak či onak volně protínají, Fliegaufa zajímá moment vyprávění příběhu, vyhrocený dialog, očistný monolog i děsivě fascinující mystérium lidské tváře snímané v detailu. Film trpí typickou nevyrovnaností - některé povídky jsou brilantní (namátkou otec lamentující nad odcizením dcery a především totálně creepy monolog polospící holky o panovačné babičce), jiné jsou ale spíše takovou literární konstrukcí (dva kluci rozprávějící nad neviditelným objektem). Fliegaufova schopnost zhypnotizovat diváka a zmocnit se světa před kamerou po svém je už v Houštině jasně patrná. Nelze říci, že by se posléze Maďar zdokonalil - každý jeho film je ostrov sám pro sebe. ()

Galerie (6)

Reklama

Reklama