Pippi dlouhá punčocha

Knížka se mi jako dítěti velice líbila, film jako dospělému už trochu méně. Neříkám, že je špatný, ale hluboko v paměti se mi z dětství uchovala představa mé milované Pippi z knížky a ta je prostě lepší než Pippi ve filmu. Škoda, že jsem snímek neviděl jako malý, dnes bych na něj měl asi lepší vzpomínky a i po opakovaném shlédnutí by se mi líbil více. (20.09.2011)

Jako dítě jsem jsem tuto roztomilou rusovlásku s dvěma culíky neuvěřitelně žral, také jsem chtěl dělat různé skotačinky tak jako ona, nechodit do školy, mít pro sebe jen tak celou vilu Vilekulu, penízky po otci pirátovi mořském vlku, a především tu úžasnou medvědí sílu a bláznivé nápady. Švédská spisovatelka Astrid Lindgrenová opravdu uměla pohladit na duši ,především dětské diváky, s kouzelnou fantazií napsal neuvěřitelně silnou knížku, která vyšla již v roce 1949 a prodává se dodnes. Filmové příběhy se jí myslím alespoň v tom zásadním na míru vyrovnají jsou přirozené a to je hlavní. Nevím jestli to zrovna bylo v tomto prvním celovečerním filmu o Pippi. Ale nejvíce se mě právě líbil ten díl s piráty, ale ten byl tuším buď samostatný a nebo později až jako seriál. Jak říkám příběhy s Pippi byly poté zfilmovány ještě mnohokrát, ať už v úspěšnějších a nebo v méně úspěšnějších pokračováních. Vždy ale se starými známými, a sice s Pipilotou Citónií Cimprlíny Mucholapky Punčochatý (jak znělo officiálně její celé právé jméno), s opičkou panem Nilsonem (typicky švédské jméno), puntíkovaným koněm, s přáteli Tomem a Anikou a hlavně se slečnou Rosenblomovou která vždy tak trpěla rozpustilými ale jinak moc zábavnými kousky zlobivé Pippi. Slečna Ambersonová by totiž Pippi nejraději viděla v dětském domově a to hned od začátku!Ale to by nebylo ono že..? Takže nakonec abych to konečně už nějak uzavřel no dávám určitě za 4* je to přeci jenom kus mého dětství. Ať si každý říká co chce, a to neznámkuji s odstupem času.Nehledně nato že každé dítě přeci jednou mělo chuť vždy alespoň na okamžik jen tak někam utéct být sám na svobodě, prostě být samostatný. (14.10.2006)

Pippi punčochatá z vily Vilekully. Velmi pěkné dobrodružství téhle dívenky ze Švédska. Pippi obývá svůj velký dům jenom s koněm a papouškem v malém městečku a čeká na svého otce. Zkamarádíse se sousedními dětmi, které zaučuje :-). Je to jeden z prvních pohádkových filmů, který by se mi vybavil, kdyby se mě někdo zeptal, který dobrodružný film se mi líbil v dětství. Film jsem viděl asi dvakrát. Prvně před 8 lety a podruhé nedávno a líbilo se mi to i dnes v mém už pokročilejším věku :-). Nezapomenu na scénu, kdy Pipi dokazuje jak je silná když zvedá svého koně a pak si hravě poradí s těmi zlodějíčky. (14.06.2008)

Vzhledem k tomu, že Pipi byla mým idolem prakticky celé dětství (a není to jen díky mimořádné podobě mé maličkosti s touhle holčičkou:-) a u tohodle filmu a pak i seriálu jsem proseděla velké množství hodně příjemných a veselých okamžiků, tak je jasné, jak budu hodnotit:-) Je to jedna velká obrovská nostalgie plná úžasného pocitu štěstí a veselí, ale také kruté závisti nad životem oné hrdinky:-) (04.12.2008)

Nikdy som nemal rád podivné dobrodružstvá, ešte podivnejšej malej, drzej sopľane, ktorú všetci volali "Pippi dlhá pančucha" (Pippi Långstrump). Celé mi to pripadalo akési odpudivo bizarné. Seriál o deväť ročnom decku, čo žije samo len s opičiakom pánom Galánom a koňom Alfrédom. Jej otec je starý námorník, ktorý sa stal náčelníkom černošského kmeňa a jej matka je dokonca anjel. Fakt divné. Musím však uznať, že švédske televízne spracovanie je povšimnutiahodné a Inger Nilsson v titulnej úlohe typologicky perfektná. V roku 1969 bol vyprodukovaný aj celovečerný film "Pipi dlhá pančucha: Pippi sa sťahuje do vily Vilôčky". Bolo to rovnako divoko divné, bizarne šialené ako seriál. Neviem tomu prísť na chuť. Ja tomu proste viac ako dve hviezdičky nedám. ** (18.01.2022)