poster

Dům v písčinách

  • portugalský

    Casa de Areia

  • anglický

    House of Sand, The

Drama

Brazílie, 2005, 103 min

Scénář:

Elena Soarez
  • hanagi
    *****

    Tři ženy, tři různé generace v zajetí písečných dun. Na místě, kde čas běží svým vlastním tempem a kde život není ovlivněn žádnou událostí z venku. Okolní svět a vše, co se v něm odehrává, jako by neexistovali. Pomalé tempo, magická atmosféra nekonečného písku, žádné zbytečné řeči. I v pokoře a smíření se může skrývat štěstí.(22.2.2017)

  • Matty
    *****

    Tři herečky, žádný solidní interiér, slova, jen když jsou třeba: strhující film. Přišly do krajiny, která je nevítala s otevřenou náručí, ale naučily se užívat jejích darů a pochopily, že k životu více netřeba. Chvála skromnosti v plnokrevném psychologickém dramatu o mezigenerační interakci. Chování dcery k matce a k tomu, čím jí pro každodenní boj vybavila, mi v obou případech přišlo v souladu se sobeckým lidským uvažováním. Stejně úchvatné jako „odžité“ herecké výkony jsou záběry kamery, jejichž „táhlost“ vystihuje vnitřní harmonii oné krajiny a současně vyvolává reminiscenci na Lawrence z Arábie. Písek jako jedna z postav je živý, stejně tak krutý. Nezajímá ho, co spáchá, nutí být akceptován. A řekl bych, že tak nějak je to i s životem. Jestli jsem během filmu pro jeho sypkou dějovou náplň s pěti hvězdičkami váhal, dvě závěrečné věty z posledních minut mne o správnosti takového hodnocení přesvědčily. A zcela uzemnily. 90%(10.6.2009)

  • farmnf
    ****

    "Že byla válka a trvala 4 roky? Já nevím, že nějaká začala". Skvělé nemluvné drama se super kamerou a dobrou hudbou. "Čekám 10 let až vyrosteš, abychom se odtud dostaly". Nikdy k tomu ale nedojde. Fernanda Torres excelující v tomto filmu o pustině země a pustině duše. Lepší herečku si na tuto roli už nelze vybrat.(12.6.2011)

  • pm
    ****

    Po všech stránkách (kamera, hudba, herci-a Fernanda Montenegro především) zajímavé drama odehrávající se sice v konkrétní době, ale v relativním bezčasí v brazilské pustině. Tři generace žen svázaných s prostředím, které nejsou schopny opustit ani přes počáteční nechuť, místo je svou atmosférou nakonec okouzlí. Líbilo se mi už jeho předchozí drama Já, ty, oni (2000) o neúspěšném hledání štěstí a lásky stárnoucí nekonvenční vesničanky Darlene, obojí nepostrádá atmosféru.(28.7.2008)

  • radektejkal
    *****

    Brazilský film "Dům v písčinách" (dle tradičně nesmyslného překladu do češtiny) by mohl evokovat třeba pobřeží státu Baiha, s horkým kakaem, dámami v bikinách, surfing safari, nebo jak zpívá George Moustaki: "jolie mulâtre, filles du port, plage d'Itapoa" (ani překládat se mi to nechce) ... S "Domem z písku" nebo lépe "... v písku" to ovšem nemá nic společného. Tři písečné ženy (ovšem bez potřebné erudice a praxe, jako je tomu u Tešigahary) se snaží prožít (a užít) svůj život, jak to jen jde. A ono to moc nejde. Autorka scénáře, Elena Soarez, používá časové řezy, na nichž ukazuje, jak fyzické změny souvisejí s mentálními, jak se časem jedna nepodobá sobě, ale druhé. Režisér, Andrucha Waddington, tuto dvoj-jakost podporuje polocelkovými pohledy na krajinu střídanou se detaily obličejů tak, jak se jejich rysy vpíjejí do krajiny... Film je možno po mnoha stránkách považovat za experimentální – v tom nejlepším smyslu. Ale nenechme se mýlit, je to film romantický! Fernandy jsou úžasné! A uprchlí otroci ještě žijí v nevědomí, že otrokářství bylo zrušeno.(1.3.2016)