Mastičkář

Aj keď som videla film pred mnohými rokmi, silný zážitok vo mne ostal dodnes. Je to naozaj veľmi vydarená adaptácia románu Tadeusza Dolegu Mostowicza. Veľmi dobre si pamätám s akými červenými očami sme vychádzali z kina - celý náš minikolektív z práce, vrátane môjho bývalého šéfa, veľkého "tvrďasa". Tento vydarený kúsok poľskej kinematografie by niekto mohol nazvať aj nasladlým, ale má v sebe tak hlbokú myšlienku, že dokáže vyvolať v divákovi doslova návaly emócií. Mimoriadne oceňujem Jerzyho Hoffmana za scenár a réžiu a herecký výkon vtedy 31 ročnej Anny Dymny, jednej z najlepších poľských herečiek, ktorá v čase vzniku filmu (1982) bola už štyri roky vdovou. Veľký obdiv si zaslúži Jerzy Binczycki, ktorý dokonale zvládol postavu profesora Wilczura, vzdelaného a citlivého muža, aj dedinského mastičkára, ktorý svojou charizmou získa sympatie a úctu celého okolia. (10.11.2008)

Mám slabosť pre tento poľský film,ktorý bol za komunistov rozdelený na dva diely.Neviem čím to je,snáď pútavým a silným príbehom ,ale film má neuveriťeľné čaro.Videl som to dvakrát,ale už strašne dávno,takže by som sa fakt potešil dvd vydaniu alebo aspoň repríze v tv.Film sa vám vďaka silnému príbehu,kvalitnému a sympatickému hereckému obsadeniu zaryje hlboko do pamäte.V Poľsku filmová klasika ,u nás minimálne u staršej generácie mimoriadne obľúbený film.100%. (24.11.2009)

Mastičkár je síce dokonalá reklama na marxizmus, ale v celku realisticky zobrazuje medzivojnové obdobie v Poľsku. Tento až neuveriteľne pokojný romantistický snímok mi trochu pripomínal Bedárov. Je to veľmi naivné a predvídateľné dielko, ale to ho robí zároveň krásnym a pôvabným. Stoji za to vidieť!!! (05.01.2014)

Pred pár rokmi som začal ráno čítať knihu Mastičkár a neodložil som ju, dokedy som ju nedočítal niekedy v noci. Prežíval som na konci niečo podobné, čomu sa hovorí katarzia. Inými slovami som plakal. Niečo podobné sa mi stalo aj po pozretí tohoto krásneho filmu a solídnej adaptácie románu. Dá sa povedať, že veľmi podobne som si predstavoval svet knihy v realite filmu. Ja viem, že postavy sú čiernobiele a tie "zlé" musia najskôr precitnúť, aby sa z nich stali tie "dobré". Ťažko hovoriť o psychologickom filme, celkom naivne sa prehráva, ale kúzlo tohoto filmu je niekde úplne inde. Je to taká naivná, ale krásna viera v ľudskosť a v nájdení svojho šťastia na svete. Pokiaľ s tým má niekto problém, tak to chápem, ale koľkokrát sa mi po filme stane, že som dokonale dojatý.... (04.01.2014)

Přiznám se, že film mi léta unikal, lépe řečeno jsem o jeho existenci (i jeho knižní předlohy) neměl ani tušení. O to to včera bylo větší překvapení a jednalo se opravdu o hodně silný a emotivní zážitek. Vypointovaný příběh, který se klidně mohl stát (hranice mezi úspěchem a neúspěchem a existencí a "neexistencí" je opravdu velice úzká), výborné herecké výkony, nádherná Anna Dymna (na těch více než 30, co jí tehdy bylo opravdu nevypadala), zajímavé exteriéry i hudba a hodně velice emotivních scén. Ty ale do silného příběhu patřily a nenechaly diváka ani na chvíli vydechnout či se od příběhu odpoutat. Přesto, že jsem byl do příběhu plně vtažen, několikrát jsem se přistihnul, že se mi "asocioval" Jean Valjean, při některých vesnických scénách zase tak trošku "Želary". Ten název filmu mne zpočátku trochu zmátl, dovedl bych si představit trošku jiný a výstižnější překlad. V té polské kinematografii (a kultuře obecně) je opravdu hodně drahokamů a tento k nim (podle mého názoru) určitě patří. Při mnoha dalších asociacích se mi vybavil i film "Bohové", ale chirurg/mastičkář (Wilczur/Kasiba) zdaleka tolik nehulil :-) (29.12.2017)