Trio z Belleville

Ve svých komentářích týkajících se animované tvorby se často vyhraňuju proti převažující disneyovské tvorbě a americké grotesce pro jejich uniformitu, podbízivost a dominanci. Tady mám jedinečnou příležitost vidět naprostý protipól podobné produkce - a opět nejsem spokojený. V komentářích mých oblíbených uživatelů se objevují obdivné výrazy, jak je imaginace, snivost, poetika nebo kreativita a v zásadě souhlasím s tím, že se podobné přívlastky dají k Chometovu dílu přiřadit. Jenže Chomet ztroskotává v jedné velice důležité věci, a tou je příběh. Tohle by totiž vystačilo na půvabný kraťas, konec konců řadu podobných alternativních dílek např. z produkce Priita Paarna a mnohých dalších autorských tvůrců světové animace mám rád a často je sleduju. Na plochu celovečerního filmu je to ale moc utahané a proto únavné. Schází tomu umění zkratky, sevřenost a dynamika. Slavný tvůrce si prostě hraje a divák ho tak nějak nezajímá. Ano, má to velmi slušné hodnocení, které myslím souvisí právě s tím, jak moc tenhle film vybočuje z rámce současné světové produkce. Ty dvě hvězdičky jsou především za výbornou výtvarnou stránku a výše zmíněnou kreativitu, než za celkový dojem, který je vzhledem k výše napsanému opravdu mdlý, a otipuju ho na 40 %. (06.09.2011)

Za osobitú animáciu, retro atmosféru, odzbrojujúce hudobné čísla, bezbrehú nápaditosť, nevídané karikatúry, vodopád ohromných gagov, drsňáčku babičku a neprekonateľného čašníka.....:) už len kvôli nim dvom túto hravú, ironickú odviazanosť a bizarnosť s príchuťou európskej melanchólie MUSÍTE ochutnať. Vážne! Koho nerozosmeje Trio z Belleville, ééé ten je v keli, bohužiaľ... 4,5* (14.12.2008)

Trio z Belleville je plné emotívnych obrazov a krásnych podobenstiev. Sylvain Chomet predstavuje svojského tvorcu na poli animácie a tento jeho prvý celovečerný film to potvrdzuje. Príbeh babičky, ktorá sa vyberie zachrániť svojho vnúčika pred zlými mafiánmi môže znieť banálne - ale v Chometovom prevedení sa jedná o veľmi citlivý príbeh. S neuveriteľnou ľahkosťou sa tu striedajú dramatické a temné pasáže s tými hravými a vtipnými. Postavičky majú svoje typické črty - predĺžený nos, veľké oči, výrazné zuby a tak si v mozaike rôznych ľudí môžte všimnúť rôzne typy a charaktery - až teda na Američanov, ktorý sú všade rovnaký. Krásna melancholická atmosféra podfarbená príjemnou hudbou a dokonalé prepracovaným prostredím robia s tohto filmu nezvyčajný zážitok. A to aj napriek faktu, že sa nejedná o typickú dramatizáciu príbehu a film je skôr pomalý a má v sebe veľa skrytých myšlienok - či už je to znázornenie pokroku, ktorý ničí všetko prirodzené a ženie svet do chaosu, alebo že láska a úcta a spomienky nám dávajú silu postupovať vpred. Je tu toho strašne veľa a je veľmi zábavné všetky odkazy a myšlienky čo ich len na svete je objavovať v tomto 80 minútovom snímku. Jeden z filmov, ktorý majú šancu stať sa skutočne nezabudnuteľnými. Absenciu dialógov schvaľujem. (09.03.2011)

Nejvíc jsem si na Triu z Belleville užil prvních a posledních 15 minut filmu: spočátku mi totiž nějakou dobu ke spokojenosti stačila obdivuhodná forma s velmi milou animací a množstvím stejně milých nápadů a směrem k závěru se tu konečně rozjel dost napínavý děj (včetně akce, která tu oproti moderním americkým animákům na mě nepůsobila vůbec trapně). Od počátku představení s cyklisty a mafiány v sále mě film znovu plně pohltil a po skončení jsem také musel uznat, že Sylvain Chomet měl celý obsah a koncept dost dobře promyšlený, včetně rámcující scény u televize i řady postav a opakujících se motivů. Vše vygraduje, má důstojné završení, skvělá je i hudba (včetně vystoupení neotřelého hudebního tria), ale přesto si nemohu pomoct, během filmu jsem se občas i nudil a vzhledem k často jen minimálnímu „příběhu“ pro mě skvělá formální stránka se sérií nápadů a několika odkazů celovečerní stopáž plně neutáhla. S mnohem kratší stopáži nebo s mnohem výraznější dějovou linkou by to mohl být fakt skvělý zážitek z „jiného“ současného animovaného filmu. Tak zbyl v mých očích zase spíš jen pozoruhodný a originální experiment... [70%] (05.01.2023)

Opět mám tu nemilou povinnost obléci se do kostýmu rebela. Pro někoho možná skvost animované tvorby, pro mě ale záležitost s dvěma zásadními chybami. ___ Tou první je neosobní a na ploše pětasedmdesáti minut rozvleklý děj, který by dle mě uspěl tak akorát jako krátký předfilm, nehledě na to, že na tak vysoce honorované dílo bych čekal rozhodně propracovanější příběh než stokrát přežvýkanou záchranářskou misi. Je to prostě jen jakýsi obal, který si pohladíte, strhnete a následně zahodíte do koše. Pokud si pan režisér zkoušel své schopnosti na poli celovečerního filmu, měl by možná moje částečné pochopení, nicméně na základě této zkušenosti bych zůstal radši u solidních miniatur typu "Stará dáma a holubi". Souhlasím s golfistou v tom, že jednou z pých animovaného filmu by měl být příběh. ___ Další chyba - nevyváženost karikatury. Ano, jsou zde drobné reflexe jiných minorit (byť ten domácí mazlíček mi zde přijde trochu zbytečný), nicméně to hlavní by se dalo shrnout do jedné věty, a to, že Američané jsou "obézní militantní hamouni" (přitom minimálně dvě ze tří věcí nejsou v podstatě hodné jakékoholi sarkasmu). Nejsem suchar a ve svých starších komentářích jsem si své k tématu řekl, nicméně tenhle zvolený způsob je de facto mlácením prázdné slámy - toho, co očekávám, se například v oblasti hraného filmu dočkáte v Allenových "Banánech", komedii "Myš, která řvala" nebo v tvorbě Jacquese Tatiho (například "Jour de fete", které shodou okolností hudební trio sleduje před spaním), kde zesměšněné stereotypy či manýry se trefují co nejblíže středu pomyslného terče (pokud bych se měl vrátit třeba k poslednímu jmenovanému filmu, tak snaha být co nejmodernější nebo co nejakčnější je emperický fakt). I díky tomu se zabraňuje vzniku nadčasovosti a divákova opětovného vracení se k dílu, jelikož se zde nedá mluvit o jakési aktuálnosti jako třeba u zmíněných padesát let starých (!) Tatiho filmů. ___ Co se zde často zmiňované nápaditosti týče, líbí se mi experimentování s francouzským národním pozlátkem surrealismem, přece jen musím ocenit, že se Chomet pokusil v 21.století o takto laděný film, nicméně podobně jako u té výše zmíněné humorné stránky je to věc, která by se měla nechat zasklená ve vitríně a nerecyklovat. Positivem je také kvalitní výtvarná stránka a hudební doprovod, které vytahují tento film na slabší dvě hvězdy, ačkoli musím přiznat, že se po nějakém čase zase jednalo o kousek, který pohnul svým způsobem s mými emocemi. I přesto dám šanci i Chometově dalšímu počinu "Iluzionistovi", ale to jen proto, že je podle scénáře zde několikrát zmíněného J.Tatiho... (Shlédnuto v rámci školní výuky.) (02.06.2010)