Trio z Belleville

Po vizuální stránce tomu není co vytknout. Animace je originální a nápaditá stylizace některých postav se mi obzvláště líbila (hranatí mafiáni, chlap s rysy myšího obličeje). A hudba byla taky hodně příjemná. Bohužel mě atmosféra a poetika celého filmu vůbec neoslovila a tempo je tak zoufale pomalé, že jsem se většinu času dost nudil. Na to, že to má hodinu a čtvrt mi to bohužel utíkalo dost pomalu. Zkrátka se mi to nedostalo správně pod kůži, ale zajímavý film to rozhodně je. (30.10.2009)

Byl sirotek s chápavou babičkou, poctivě a vytrvale šlapal, aby se stal šampionem cyklistického Tour de France, přičemž při vysilující horské etapě ho unesou mafiáni. Jenže nepočítali právě s namíchnutou babičkou, která hocha rozhodně nenechá ve štychu. Výsledkem je odvážný animovaný kus, který jde proti všem zákonitostem spojeným s Disneym, je mile pitoreskní a nápaditý, na druhou stranu rozhodně nesedne každému. Vizualizace je prostě jiná, melancholická, evropská. Gurmánský pokrm, který ale obsahuje komponenty, nad kterými se ne každý bude rozplývat. Tři až čtyři hvězdy. (05.09.2019)

Veliký převeliký respekt k panu Chometovi. Jeho vize a styl jsou opravdu úchvatné. Ale na mě je to moc velké umění, a fascinace jednotlivostmi mi nestačí k tomu, abych si film užil. Absurdní příběh vyprávěný skrze symbolické vyobrazení a přehnané to i ono mě nijak neoslovil, a k vidění doporučuji pouze umělecky citlivým duším a těm, kdo se nebojí experimentu. Já mezi ně nepatřím. 70% (16.08.2011)

Je ca. 21.00. Celkom podľa pravidiel surrealistickej "objektívnej náhody" náhodne zapadám po čerstvom zhliadnutí Tria z Belleville do istého slovenského baru zvaného príznačne Belleville - pardón - Manhattan. V jeho výklade ma víta socha Slobody (hoci nie taká obézna ako tá vo filme) a poltucet ca. 40 cm vysokých epoxidových jazzových hudobníkov. Hm... Vo filme sa muzicíruje prostredníctvom extrémne originálnych hudobných nástrojov, masáž tela je prevádzaná psychopatologickými technikami. Babička Souza (vďaka ktorej je Trio z Belleville geriatrickou obdobou Alice v krajine zázrakov) zďeľuje emocionálne hnutia píšťalkou, pri výbere obuvi uprednostňuje silne psychedelický štýl a z času načas produkuje dadaistické výtvarné diela s utilitárnym upotrebením (bicyklové koleso na Eiffelovej veži). Pes Bruno trpí chronickým stresom a následnými nočnými morami v najklasickejšom štýle talianskej metafyzickej maľby. Zdivočelá Chometova fantázia sa ako u Miyazakiho explozívne rozpína ďalej a jej triumfom je mnohovrstvová metafora v podobe premietacieho plátna rútiaceho sa ulicami. Trio z Belleville je ozajstný skvost, ktorý nestavia na príbehu, ale na dianí ako takom, v ktorom je literárnosť a naratívnosť vytlačená v prospech sledu obrazov nabitom dynamikou emócií. Mafiánska zápletka je len zámienkou na rozohranie nostalgických a melancholických nálad s mierne depresívnym podtónom. Spôsob, akým Chomet dojemne a láskyplne mýtizuje, mytologizuje (tri jazzové veteránky revokujú v privátnej sfére čarodejnice zo Súboja titanov) a démonizuje New York je paralyzujúco odzbrojujúci. A o čom že to má všetko vlastne byť? Ak má nejaký film také jedinečné poetické kvality, ja jednoducho po zmysle nepátram. Asi kvôli presvedčeniu, že poézia je tým najväčším zmyslom skutočného umeleckého diela. Trio nepotrebuje žiadne 3D k tomu, aby pôsobilo "plasticky". V tejto súvislosti ma zaujíma názor šéfov štúdia Disney na budúcnosť 2D. (30.01.2006)

Nejvíc jsem si na Triu z Belleville užil prvních a posledních 15 minut filmu: spočátku mi totiž nějakou dobu ke spokojenosti stačila obdivuhodná forma s velmi milou animací a množstvím stejně milých nápadů a směrem k závěru se tu konečně rozjel dost napínavý děj (včetně akce, která tu oproti moderním americkým animákům na mě nepůsobila vůbec trapně). Od počátku představení s cyklisty a mafiány v sále mě film znovu plně pohltil a po skončení jsem také musel uznat, že Sylvain Chomet měl celý obsah a koncept dost dobře promyšlený, včetně rámcující scény u televize i řady postav a opakujících se motivů. Vše vygraduje, má důstojné završení, skvělá je i hudba (včetně vystoupení neotřelého hudebního tria), ale přesto si nemohu pomoct, během filmu jsem se občas i nudil a vzhledem k často jen minimálnímu „příběhu“ pro mě skvělá formální stránka se sérií nápadů a několika odkazů celovečerní stopáž plně neutáhla. S mnohem kratší stopáži nebo s mnohem výraznější dějovou linkou by to mohl být fakt skvělý zážitek z „jiného“ současného animovaného filmu. Tak zbyl v mých očích zase spíš jen pozoruhodný a originální experiment... [70%] (05.01.2023)