Reklama

Reklama

Betonová zahrada

  • Česko Cementová zahrada (více)
Trailer
Drama
Francie / Německo / Velká Británie, 1993, 105 min

Obsahy(1)

Snímek scénáristy a režiséra Andrewa Birkina CEMENTOVÁ ZAHRADA je adaptací známé novely současného britského spisovatele Iana McEwana. Mysteriózní a místy bizarní příběh, vyprávěný z pohledu pubertálního chlapce, překvapuje svou originalitou, otevřeností a dokonalým zvládnutím látky. Zachycuje situaci čtyř sourozenců, kteří v osamělém domě po náhlé smrti otce pohřbí ve sklepě do betonu zemřelou matku, aby mohli zůstat pohromadě jako "páni" domu a neskončili v sociálním ústavu. Děj se odehrává v několika horkých letních týdnech v nevábném prostředí zanedbané periferie. Všudepřítomná atmosféra zmaru a nehybnosti obklopuje dětské postavy, které prožívají zcela všední, drobné epizody. Musejí se však vyrovnat s obrovským vnitřním tlakem, s nelehkým údělem dětství a puberty. Nejstarší sourozenci, Jack a Julie, nakonec dospívají ke incestu (krvesmilstvu), přičemž si uvědomují, že se tím uzavírá patrně nejvýznamnější etapa jejich života. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (160)

Fr 

všechny recenze uživatele

,,NEMYSLÍTE, ŽE BYSME TO MĚLI NĚKOMU ŘÍCT?“...... /// Film plnej puberťácký erotiky a úpadku morálních zásad, kterej mě BOHUŽEL nešokoval. Ne snad obsahem…. spíš předvedenou formou. Nevím jak kniha, za kterou byl autor nazýván "básníkem perverze“, ale film je nuda. Je z něj cejtit jistý ,,psychologický pozadí“, ale bez znalosti drobných nuancí z knihy, na mně nedejchl tou pravou silou. Působil spíš jako surealistický dílo, podivnej příběh, kterýmu chyběj emoce a při jehož sledování se nemůžu dočkat konce. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 1978 napsal Ian McEwan jsem nečetl (možná by bylo lepší, kdybys jí četl…). 2.) Když ,,Péčko“, tak incest (možná taky trochu ,,transky“…). 3.) Thx za titule ,,McLane“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * ()

Aluska88 

všechny recenze uživatele

Velmi zajímavý a působivý snímek, v němž exceluje mladinká Charlotte Gainsbourg. Jakoby již touto rolí dokazovala, že s účastí v podobně zvláštních, silných snímcích nebude mít žádný problém:) Betonová zahrada se odehrává na periferii blíže neurčeného místa. Lokace jsou dokonalé, dům na samotě, zcela odstřižený od ruchu města. Na tomto místě, v úkrytu, stranou od všeho, se odehrávají skutečnosti, které jsou tak podivné až bizarní, stejně jako zároveň až bolestně pravdivé. Snímek zpracovává zásadní téma, aniž by působil přehnaně. Je decentní a křehký. Tak jako hlavní hrdinové. ()

Reklama

ScreamJay 

všechny recenze uživatele

Andrew Birkin podal divákovi porci mrazivých citů, podivně perverzních pohledů, morbidity, krutosti lidské existence a ještě emocí, které působí podivně znepokojivým dojmem. Psychologie by se zde dala krájet, ovšem příběh sám o sobě je zahalen do mlhy na první pohled divně se linoucích obrazů. Pokud vám uteče jediná minutka, už absolutně nemáte ponětí o čem příběh je, nebo kterým směrem se posouvá. Výběr zvláštního místa pro život jedné rodinky, dům, který vypadá jako téměř neobyvatelným, zahrada jako měsíční krajina, tenhle výběr pomáhá příběhu dotvořit právě tu výše zmiňovanou mrazivou působivost. Každá postava je svým způsobem bizardní. Charlotte Gainsbourg, jenž zde ztvárňuje postavu Julie, provokativní dívky, která se stylizuje do role vůdkyně podivné domácnosti, její filmový bratr Jack v podání Andrewa Robertsona, který se snaží skrýt dospívání svých citů a pocitů, ti oba včetně dalších představitelů podávají zcela realistické herecké výkony, kterým tak ubližuje jen ta neprostupná hráz mezi divákovým vědomím a filmem. Ta hráz, která příběh staví do pozice samostatného organismu, do kterého lze jen těžko proniknout. Betonová zahrada je zdárným příkladem filmu, jehož pojetí popírá všechny zavedená klišé a všechny zavedené postupy. Dávám 4* a ještě několik hodin po tomto nevšedním filmovém zážitku se snažím urovnat si ten prožitek v hlavě. ()

sportovec 

všechny recenze uživatele

Je těžké hlouběji posuzovat dílo, natočené podle literární předlohy, která mi je známa výlučně z třetí ruky. Mikrosonda do hloubi domu na periférii, obraz rodinného prostředí, které se uzavírá samo do sebe a usiluje o maximální řekněme hodnotovou autarkii, je sama o sobě zajímavým tématem. Příběh dospívání vydaného napospas sobě samému, čas, který přestává uplývat, plynout, to je ještě větší autorská sonda. Z tohoto hlediska lze mluvit o umělecké výzvě, jejíž působivost i pro hodně poučeného diváka významně oslabuje právě ona zcela ze všeho vyvázaná atomičnost, do níž jen tu a tam proniká vnější svět jako příležitostný závan čehosi cizího a pro sourozenecké obyvatele domu nežádoucího. Je jasné, že toto zastavení je dočasné a je otázkou, nakolik a co vlastně může změnit. Pokud něco z této ponuré sondy cítím, je to touha po pohlazení, lásce, bezbrannost zrazené bezradné a tápající dětské ruky, jak ji naznačují závěrečné obrazy ZAHRADY. ()

ORIN 

všechny recenze uživatele

O životě kdesi mimo čas a prostor ve vlastním soukromém vesmíru, o nevyhnutelném procesu dospívání, o vzpouzení se, o snaze zpomalit běh událostí a ustrnout, o odmítnutí odpovědnosti a snad i o ztrátě a hledání vlastní identity v subjektivně laděném vyprávění s jedním z nejlepších závěrů, jaké jsem ve filmu za poslední dobu viděl. ()

Galerie (29)

Reklama

Reklama