Snímek scénáristy a režiséra Andrewa Birkina CEMENTOVÁ ZAHRADA je adaptací známé novely současného britského spisovatele Iana McEwana. Mysteriózní a místy bizarní příběh, vyprávěný z pohledu pubertálního chlapce, překvapuje svou originalitou, otevřeností a dokonalým zvládnutím látky. Zachycuje situaci čtyř sourozenců, kteří v osamělém domě po náhlé smrti otce pohřbí ve sklepě do betonu zemřelou matku, aby mohli zůstat pohromadě jako "páni" domu a neskončili v sociálním ústavu. Děj se odehrává v několika horkých letních týdnech v nevábném prostředí zanedbané periferie. Všudepřítomná atmosféra zmaru a nehybnosti obklopuje dětské postavy, které prožívají zcela všední, drobné epizody. Musejí se však vyrovnat s obrovským vnitřním tlakem, s nelehkým údělem dětství a puberty. Nejstarší sourozenci, Jack a Julie, nakonec dospívají ke incestu (krvesmilstvu), přičemž si uvědomují, že se tím uzavírá patrně nejvýznamnější etapa jejich života.(oficiální text distributora)
Velmi zajímavý a působivý snímek, v němž exceluje mladinká Charlotte Gainsbourg. Jakoby již touto rolí dokazovala, že s účastí v podobně zvláštních, silných snímcích nebude mít žádný problém:) Betonová zahrada se odehrává na periferii blíže neurčeného místa. Lokace jsou dokonalé, dům na samotě, zcela odstřižený od ruchu města. Na tomto místě, v úkrytu, stranou od všeho, se odehrávají skutečnosti, které jsou tak podivné až bizarní, stejně jako zároveň až bolestně pravdivé. Snímek zpracovává zásadní téma, aniž by působil přehnaně. Je decentní a křehký. Tak jako hlavní hrdinové.(23.9.2017)
Bez debaty nesmírně silný a přitom vpravdě komorní film. Bezchybné jsou výkony mladých herců, krásná je kamera i hudební doprovod. Scénář si velmi důmyslně a přitom přirozeně připravuje cestu k tomu, co chce sdělit. Nemá asi smysl ptát se, je-li příběh možný. Zajisté je, jakkoli je, přes velmi samozřejmé ztvárnění, spíše nepravděpodobný. Smysluplnější je otázka, co vlastně film říká? Jaké otvírá otázky? O čem vypovídá? Co postihuje?(3.1.2007)
Bezprostředně po shlédnutí nemám slov. Přestože jsem již o tomto snímku hodně slyšela, dokonale mě šokoval. Osudy dětí, z nichž každé si nese svou bolest a své tajemství, podivná láska bratra a sestry, mladší bratr hrající si na holku a děvče píšící dopisy své mrtvé matce. Již ze samotného námětu opravdu zamrazí. A když se k tomu připočte zvláštní zastřená atmosféra jednotlivých obrazů a tajemného hudebního doprovodu, věřte, že na tento snímek nedokážete zapomenout...(27.3.2008)
Na čsfd mi vadí, že tu nejsou půlhvězdičky. Betonová zahrada je přesně na čtyři a půl. Není to úplně nezapomenutelné, ale zároveň ty scény masturbace.. Nebo když skočí ten malý na maminku a jí bezmocně spadne hlava a udeří o stolek... Nebo ta puklina... A pak ten závěr... Ne, stejně nemůžu dát pět. Něco mi tam prostě chybí, přestože uznávám, že dokonale zvrhlá McEwanova předloha, mimochodem jedna z mých nejoblíbenějších knih, se na stříbrné plátno lépe převést asi ani nedala...(26.5.2007)
3 a půl. Ačkoliv je to výborně natočený příběh co se týče kamery, prostředí, hereckých výkonů a režie, velice jemný, poetický, náladový a melancholický, je to celkem nuda. Chtělo to ještě více přitlačit na pilu kontroverze, téma se tomu přímo nabízí, ale to by se režisér nesměl bát. Není to pro každého. Mně se to líbilo, ale většinovému publiku to asi nic neřekne.(17.11.2011)
Aluska88
Velmi zajímavý a působivý snímek, v němž exceluje mladinká Charlotte Gainsbourg. Jakoby již touto rolí dokazovala, že s účastí v podobně zvláštních, silných snímcích nebude mít žádný problém:) Betonová zahrada se odehrává na periferii blíže neurčeného místa. Lokace jsou dokonalé, dům na samotě, zcela odstřižený od ruchu města. Na tomto místě, v úkrytu, stranou od všeho, se odehrávají skutečnosti, které jsou tak podivné až bizarní, stejně jako zároveň až bolestně pravdivé. Snímek zpracovává zásadní téma, aniž by působil přehnaně. Je decentní a křehký. Tak jako hlavní hrdinové.(23.9.2017)
Šandík
Bez debaty nesmírně silný a přitom vpravdě komorní film. Bezchybné jsou výkony mladých herců, krásná je kamera i hudební doprovod. Scénář si velmi důmyslně a přitom přirozeně připravuje cestu k tomu, co chce sdělit. Nemá asi smysl ptát se, je-li příběh možný. Zajisté je, jakkoli je, přes velmi samozřejmé ztvárnění, spíše nepravděpodobný. Smysluplnější je otázka, co vlastně film říká? Jaké otvírá otázky? O čem vypovídá? Co postihuje?(3.1.2007)
Nuala
Bezprostředně po shlédnutí nemám slov. Přestože jsem již o tomto snímku hodně slyšela, dokonale mě šokoval. Osudy dětí, z nichž každé si nese svou bolest a své tajemství, podivná láska bratra a sestry, mladší bratr hrající si na holku a děvče píšící dopisy své mrtvé matce. Již ze samotného námětu opravdu zamrazí. A když se k tomu připočte zvláštní zastřená atmosféra jednotlivých obrazů a tajemného hudebního doprovodu, věřte, že na tento snímek nedokážete zapomenout...(27.3.2008)
Cimr
Na čsfd mi vadí, že tu nejsou půlhvězdičky. Betonová zahrada je přesně na čtyři a půl. Není to úplně nezapomenutelné, ale zároveň ty scény masturbace.. Nebo když skočí ten malý na maminku a jí bezmocně spadne hlava a udeří o stolek... Nebo ta puklina... A pak ten závěr... Ne, stejně nemůžu dát pět. Něco mi tam prostě chybí, přestože uznávám, že dokonale zvrhlá McEwanova předloha, mimochodem jedna z mých nejoblíbenějších knih, se na stříbrné plátno lépe převést asi ani nedala...(26.5.2007)
PogoJoe
3 a půl. Ačkoliv je to výborně natočený příběh co se týče kamery, prostředí, hereckých výkonů a režie, velice jemný, poetický, náladový a melancholický, je to celkem nuda. Chtělo to ještě více přitlačit na pilu kontroverze, téma se tomu přímo nabízí, ale to by se režisér nesměl bát. Není to pro každého. Mně se to líbilo, ale většinovému publiku to asi nic neřekne.(17.11.2011)