Betonová zahrada

Poetický pohled, který zpracovává velmi zajímavé téma, se může mnohým zdát hodně provokativní, ale myslím si, že po zhlédnutí celého filmu vám bude naopak vyústění celé situace připadat jako jediné možné. To, jak film zobrazuje prostředí příběhu, hodně vypovídá i o celé atmosféře, protože ta je opravdu dusná, tíživá a ponurá. Jedinými možnostmi úniku z této šedi, pak je pro děti matčin sarkofág nebo jejich vnitřní svět a touhy. Závěrečná scéna pak už je jen nevyhnutelným vyústěním touhy nejstarších dětí po blízkosti a lásce. Film si s knižní předlohou v ničem nezadá, i když obě díla mají trochu odlišný charakter, byť se příliš neliší. Výkon Charlotte Gainsbourg je brilantní (já pořád říkám, že na ní něco je... a tady se z ní stává opravdový magnet všech mých smyslů), ale ani ostatní herci nezaostávají. Tou závěrečnou korunou už pak je hudba a povedená kamera. (27.04.2010)

Mám pocit, jako bych něco přehlédl. Mám pocit, že jsem hledal, co jsem hledat neměl. To je prostě tak, když cokoliv - poučeni třebas textem distributora - sledujete optikou: hmm, tak tady v tomhle filmu by se mělo objevit to a to; a pak se chtě nechtě sami sebe tážete: kdy už, jak a proč k tomu dojde? Nechci možnému nepoučenému čtenáři tohoto komentáře a zájemci o tento film v jednom spoilerovat (i když: není Betonová zahrada jedním z těch filmů, u kterého každý ví, do čeho jde?), tak proto dřív ta neurčitá, očividně krkolomná větná konstrukce. Co však s tím? Druhá projekce? Nebráním se ji! Dřív se však seznámím s McEwanovou předlouhou, už jsem si ji vypůjčil (pro pocit něco nedokončeného, co ještě nesmím opustit) a vážně se na ni těším. 80% (24.04.2017)

Málokdy se stane, že filmové zpracování předčí knižní předlohu - nicméně tohle je tento případ. Andrew Birkin citlivě vypustil pro mně nekonzistentní epizodu románu a dokonale podkreslil magickou atmosféru díla ..a ta Charlotte Gainsbourg, uff, ta nebyla nikdy tak okouzlující a uhrančivá zároveň jako zde, v betonové zahradě. (09.05.2008)

Hlavním problémem filmového zpracování Betonové zahrady je pro mě to, jak málo je funkční bez znalosti knihy. Snímek samotný je pouze obrysem děje a žel i sdělení. Je na divákovi, aby si jej postupně vyplňoval což se stává téměř nemožným ve chvíli, kdy mu nejsou předhazovány než lehké nástiny vazeb a činy jejichž motivace ve většině případů postrádá vysvětlení. A to ani ta rozkošná stojka nespraví. (20.06.2011)

Občas sugestívnejšie a morbídnejšie ako samotná predloha, Julie bola ešte lepšia ako v knihe, pôsobila až veľmi magicky. Nesedela mi akurát zmena Derekovho pozadia (vek a "zamestanie"). Jeho motivácie mi prišli s takým pozadím menej uveriteľnejšie. Zato rozvitie niektorých tém som uvítal. Atmosféra bola pohlcujúco depresívna. (20.01.2009)