Snímek scénáristy a režiséra Andrewa Birkina CEMENTOVÁ ZAHRADA je adaptací známé novely současného britského spisovatele Iana McEwana. Mysteriózní a místy bizarní příběh, vyprávěný z pohledu pubertálního chlapce, překvapuje svou originalitou, otevřeností a dokonalým zvládnutím látky. Zachycuje situaci čtyř sourozenců, kteří v osamělém domě po náhlé smrti otce pohřbí ve sklepě do betonu zemřelou matku, aby mohli zůstat pohromadě jako "páni" domu a neskončili v sociálním ústavu. Děj se odehrává v několika horkých letních týdnech v nevábném prostředí zanedbané periferie. Všudepřítomná atmosféra zmaru a nehybnosti obklopuje dětské postavy, které prožívají zcela všední, drobné epizody. Musejí se však vyrovnat s obrovským vnitřním tlakem, s nelehkým údělem dětství a puberty. Nejstarší sourozenci, Jack a Julie, nakonec dospívají ke incestu (krvesmilstvu), přičemž si uvědomují, že se tím uzavírá patrně nejvýznamnější etapa jejich života.(oficiální text distributora)
Knih Iana McEwana jsem přečetl několik a The Cement Garden mezi nimi nijak nevyčnívala, respektive byla stejně výborná jako ty ostatní. Ovšem to její filmové zpracování září mezi podobně laděnými nekomerčními filmy se sociální (nebo chcete-li rodinnou) tématikou jako diamant mezi obyčejnými šutráky. Má tak silnou a přitažlivou atmosféru, až jsem chvílemi litoval, že si nikdy nic tak existenciálně silného neprožiju. I ten sourozenecký incest mi v kontextu příběhu přišel naprosto v pořádku, jako něco přirozeného, samozřejmého... A jako perlička se ve filmu taky vyskytuje skvělá verze Greensleeves, mého oblíbeného to songu. Od prvního zhlédnutí v nějakém art kinu moje velká filmová láska; kdyby zdejší top 10 byla top 20, Cement Garden je tam.(7.4.2013)
Bez debaty nesmírně silný a přitom vpravdě komorní film. Bezchybné jsou výkony mladých herců, krásná je kamera i hudební doprovod. Scénář si velmi důmyslně a přitom přirozeně připravuje cestu k tomu, co chce sdělit. Nemá asi smysl ptát se, je-li příběh možný. Zajisté je, jakkoli je, přes velmi samozřejmé ztvárnění, spíše nepravděpodobný. Smysluplnější je otázka, co vlastně film říká? Jaké otvírá otázky? O čem vypovídá? Co postihuje?(3.1.2007)
Andrew Birkin podal divákovi porci mrazivých citů, podivně perverzních pohledů, morbidity, krutosti lidské existence a ještě emocí, které působí podivně znepokojivým dojmem. Psychologie by se zde dala krájet, ovšem příběh sám o sobě je zahalen do mlhy na první pohled divně se linoucích obrazů. Pokud vám uteče jediná minutka, už absolutně nemáte ponětí o čem příběh je, nebo kterým směrem se posouvá. Výběr zvláštního místa pro život jedné rodinky, dům, který vypadá jako téměř neobyvatelným, zahrada jako měsíční krajina, tenhle výběr pomáhá příběhu dotvořit právě tu výše zmiňovanou mrazivou působivost. Každá postava je svým způsobem bizardní. Charlotte Gainsbourg, jenž zde ztvárňuje postavu Julie, provokativní dívky, která se stylizuje do role vůdkyně podivné domácnosti, její filmový bratr Jack v podání Andrewa Robertsona, který se snaží skrýt dospívání svých citů a pocitů, ti oba včetně dalších představitelů podávají zcela realistické herecké výkony, kterým tak ubližuje jen ta neprostupná hráz mezi divákovým vědomím a filmem. Ta hráz, která příběh staví do pozice samostatného organismu, do kterého lze jen těžko proniknout. Betonová zahrada je zdárným příkladem filmu, jehož pojetí popírá všechny zavedená klišé a všechny zavedené postupy. Dávám 4* a ještě několik hodin po tomto nevšedním filmovém zážitku se snažím urovnat si ten prožitek v hlavě.(6.9.2004)
Mám pocit, jako bych něco přehlédl. Mám pocit, že jsem hledal, co jsem hledat neměl. To je prostě tak, když cokoliv - poučeni třebas textem distributora - sledujete optikou: hmm, tak tady v tomhle filmu by se mělo objevit to a to; a pak se chtě nechtě sami sebe tážete: kdy už, jak a proč k tomu dojde? Nechci možnému nepoučenému čtenáři tohoto komentáře a zájemci o tento film v jednom spoilerovat (i když: není Betonová zahrada jedním z těch filmů, u kterého každý ví, do čeho jde?), tak proto dřív ta neurčitá, očividně krkolomná větná konstrukce. Co však s tím? Druhá projekce? Nebráním se ji! Dřív se však seznámím s McEwanovou předlouhou, už jsem si ji vypůjčil (pro pocit něco nedokončeného, co ještě nesmím opustit) a vážně se na ni těším. 80%(24.4.2017)
Rozhodně hodně silný film, který ale přehnaně nešokoval a výborně mi zrovna v tuhle chvíli padl do noty. Pomalé tempo, na které si tu mnozí stěžují, vůbec nevadilo, nemyslím si, že by mělo vše probíhat hekticky. Tenhle vývoj vztahů mi prostě v dané situaci přišel správny a přirozený. A chtěl bych skutečně poděkovat všem hercům, protože i bez znalosti knihy jsem si film, myslím hlavně díky nim, skutečně užil.(26.8.2014)
JASON_X
Knih Iana McEwana jsem přečetl několik a The Cement Garden mezi nimi nijak nevyčnívala, respektive byla stejně výborná jako ty ostatní. Ovšem to její filmové zpracování září mezi podobně laděnými nekomerčními filmy se sociální (nebo chcete-li rodinnou) tématikou jako diamant mezi obyčejnými šutráky. Má tak silnou a přitažlivou atmosféru, až jsem chvílemi litoval, že si nikdy nic tak existenciálně silného neprožiju. I ten sourozenecký incest mi v kontextu příběhu přišel naprosto v pořádku, jako něco přirozeného, samozřejmého... A jako perlička se ve filmu taky vyskytuje skvělá verze Greensleeves, mého oblíbeného to songu. Od prvního zhlédnutí v nějakém art kinu moje velká filmová láska; kdyby zdejší top 10 byla top 20, Cement Garden je tam.(7.4.2013)
Šandík
Bez debaty nesmírně silný a přitom vpravdě komorní film. Bezchybné jsou výkony mladých herců, krásná je kamera i hudební doprovod. Scénář si velmi důmyslně a přitom přirozeně připravuje cestu k tomu, co chce sdělit. Nemá asi smysl ptát se, je-li příběh možný. Zajisté je, jakkoli je, přes velmi samozřejmé ztvárnění, spíše nepravděpodobný. Smysluplnější je otázka, co vlastně film říká? Jaké otvírá otázky? O čem vypovídá? Co postihuje?(3.1.2007)
ScreamJay
Andrew Birkin podal divákovi porci mrazivých citů, podivně perverzních pohledů, morbidity, krutosti lidské existence a ještě emocí, které působí podivně znepokojivým dojmem. Psychologie by se zde dala krájet, ovšem příběh sám o sobě je zahalen do mlhy na první pohled divně se linoucích obrazů. Pokud vám uteče jediná minutka, už absolutně nemáte ponětí o čem příběh je, nebo kterým směrem se posouvá. Výběr zvláštního místa pro život jedné rodinky, dům, který vypadá jako téměř neobyvatelným, zahrada jako měsíční krajina, tenhle výběr pomáhá příběhu dotvořit právě tu výše zmiňovanou mrazivou působivost. Každá postava je svým způsobem bizardní. Charlotte Gainsbourg, jenž zde ztvárňuje postavu Julie, provokativní dívky, která se stylizuje do role vůdkyně podivné domácnosti, její filmový bratr Jack v podání Andrewa Robertsona, který se snaží skrýt dospívání svých citů a pocitů, ti oba včetně dalších představitelů podávají zcela realistické herecké výkony, kterým tak ubližuje jen ta neprostupná hráz mezi divákovým vědomím a filmem. Ta hráz, která příběh staví do pozice samostatného organismu, do kterého lze jen těžko proniknout. Betonová zahrada je zdárným příkladem filmu, jehož pojetí popírá všechny zavedená klišé a všechny zavedené postupy. Dávám 4* a ještě několik hodin po tomto nevšedním filmovém zážitku se snažím urovnat si ten prožitek v hlavě.(6.9.2004)
Elfias Dóže
Mám pocit, jako bych něco přehlédl. Mám pocit, že jsem hledal, co jsem hledat neměl. To je prostě tak, když cokoliv - poučeni třebas textem distributora - sledujete optikou: hmm, tak tady v tomhle filmu by se mělo objevit to a to; a pak se chtě nechtě sami sebe tážete: kdy už, jak a proč k tomu dojde? Nechci možnému nepoučenému čtenáři tohoto komentáře a zájemci o tento film v jednom spoilerovat (i když: není Betonová zahrada jedním z těch filmů, u kterého každý ví, do čeho jde?), tak proto dřív ta neurčitá, očividně krkolomná větná konstrukce. Co však s tím? Druhá projekce? Nebráním se ji! Dřív se však seznámím s McEwanovou předlouhou, už jsem si ji vypůjčil (pro pocit něco nedokončeného, co ještě nesmím opustit) a vážně se na ni těším. 80%(24.4.2017)
Kerbello
Rozhodně hodně silný film, který ale přehnaně nešokoval a výborně mi zrovna v tuhle chvíli padl do noty. Pomalé tempo, na které si tu mnozí stěžují, vůbec nevadilo, nemyslím si, že by mělo vše probíhat hekticky. Tenhle vývoj vztahů mi prostě v dané situaci přišel správny a přirozený. A chtěl bych skutečně poděkovat všem hercům, protože i bez znalosti knihy jsem si film, myslím hlavně díky nim, skutečně užil.(26.8.2014)