poster

Betonová zahrada

  • Česko

    Cementová zahrada

  • Francie

    Cement Garden, The

  • Německo

    Der Zementgarten

Drama

Francie / Německo / Velká Británie, 1993, 105 min

Režie:

Andrew Birkin

Předloha:

Ian McEwan (kniha)

Scénář:

Andrew Birkin

Producenti:

Martin Moszkowicz

Scénografie:

Bernd Lepel

Kostýmy:

Bernd Lepel
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • misterz
    ****

    Na tému incestu poznám po psychologickej a dramatickej stránke jeden omnoho lepšie spracovaný film - Sestra, moja sestra (1994), avšak nemôžem si sťažovať ani na Betónovú záhradu. Čo film z tohto pohľadu stratil, to aspoň čiastočne získal späť na fantastických hereckých výkonoch a slušnej clivej atmosfére. Záver snímku mi však po pocitovej stránke prišiel dosť nevyužitý. 70/100(21.9.2016)

  • pufina
    *****

    Film, který předčil všechna má očekávání. Dlouho jsem otálela než jsem si to pustila, protože kniha Iana McEwana je něco fantastického a smekám, filmová adaptace je taktéž báječná. Pro skvělý zážitek (filmový i knižní), pokud je povedený (jako právě tady), stačí skutečně málo; film 105 min., kniha 103 stran.(7.10.2010)

  • dopitak
    *****

    Dokud se tam neobjevil Derek, bylo to na plnej. I tak ale celkově velmi působivý film, nádherná práce kamery, hudby, střih báječně a logicky posouvá děj dál, líbí se mi záběry plné slunce a k tomu kontrast domu, co zepředu vypadá jako sklad železářství. Chemie mezi Julií a Jackem je patrná téměř od prvních minut, takže jejich intimní vztah (před kamerou) může vyvolat na konci až zklamání. Nejvíc vzrušující je scéna natírání krémem.(13.8.2016)

  • Vančura
    *****

    Zhlédnuto bezprostředně po dočtení stejnojmenné literární předlohy Iana McEwana. Betonovou zahradu jsem viděl poprvé před lety na střední škole, kde jsme tento film z různých úhlů rozebírali - námětů k přemýšlení poskytuje požehnaně. Osobně mě tam nejvíc baví ta jemná psychologie 4 sourozenců, kteří si bizarním způsobem rekonstruují novou rodinu, aby překonali trauma z nedávného úmrtí obou rodičů. Ian McEwan v tomto smyslu potvrzuje domněnku, že každá rodina představuje určitý živý organismus, v němž má každý člen obsazenu svoji niku, a do jisté míry lze s těmito rolemi hýbat a nově obsazovat. Birkinův snímek - až na pár nepodstatných detailů věrně se držící literární předlohy - tak diváka konfrontuje s nekonvenčním světem nedospělců, kteří ve způsobu vlastní kompenzace života v emočně deprimujícím prostředí prokážou pozoruhodnou vitalitu a sourozeneckou soudržnost, kterou příchozí outsider nemá šanci prolomit (postava Juliina přítele Dereka). Závěr snímku vyznívá nejednoznačně - dvojice sourozenců prostřednictvím incestního spojení stojí na prahu dospělosti a zaujímá uvolněné niky svých rodičů. Současně je jejich moment sexuální iniciace narušen modrým světlem policejních majáků, a příchod vetřelců hrozících narušit rodinnou idylku je již na spadnutí. Betonová zahrada tak představuje umělecky působivé podobenství o síle sourozenecké lásky o nelehkém období nástupu dospělosti, která zde přichází v incestním svazku, jen pár metrů od mrtvé matky - velkolepé vítězství Erota nad Thanatem! (Tatáž myšlenka mi mimochodem bleskne hlavou při každém pohledu na falickou zpupnost Žižkovského vysílače, v jehož základech stojí židovský hřbitov). Ostatně celý ten film je velmi plodnou půdou pro diváka obeznámeného s psychoanalýzou a Freudovým učením - za všechny stojí zmínit třeba scéna, v níž Jack dosahuje orgasmu (a v knize i první ejakulace) v koupelně, zatímco jeho otec v tu samou chvíli umírá na srdeční příhodu - symboličtější znázornění překonání Oidipova komplexu aby pohledal. Betonová zahrada je báječný film, a to třeba už jen pro možnost vidět v něm mladičkou Charlotte Gainsbourg, před všemi těmi Antikristy, Melancholiemi, apod. Mám ji čím dám tím radši, a tenhle film taky.(22.7.2012)

  • Tom_Lachtan
    ****

    Velmi dobře natočený film, kterému ovšem k lepšímu výsledku schází pár lepších herců v mužských rolích, předně hlavní postava by si zasloužila mnohem lepšího herce a takové Charlotte Gainsbourg nesahá ani po kotníky (a ta by si zasloužila víc prostoru), ovšem jinak? Silné téma s trochou kontroverze (za spoilery na plakátu bych vrážel sirku pod nehet tomu, kdo to vymyslel), které na pár místech osciluje mezi klasickým dramatem a lehkým artem (většina věcí, co se ve filmu objevují jsou velmi, velmi všední, ale velmi dobře podané). A i přes nastolená témata dokáže být většina scén citlivá a něžná.(9.3.2016)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace