Piry Valtasara, ili Noč so Stalinym
The Feasts of Valtasar, or The Night with Stalin
Obsahy(1)
Do rodné země přijíždí na návštěvu generalissimus Stalin. Na počest největšího z rodáků přichystají místní kulturní činitelé velkolepou oslavu, na níž má předvést svůj program elitní soubor lidových písní a tanců. Stalin přijíždí i se svou ekipou věrných soudruhů, kteří se na oslavě veselí - či spíše jsou přinuceni se veselit - spolu s ním. Mezi špičkovými výkony tanečníků se na pozadí zdánlivě uvolněné zábavy odehrává drama ponižování, udělování a odnímání přízně, drama skrytého teroru a skrývaného strachu, v němž společnost u stolu, sdíleného s tyranem, je jen symbolickým vzorkem celé tehdejší sovětské společnosti. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (36)
Úvod a záver sú obohacujúce, lebo toto sa v sovietskom filme nesmelo... Samotný príbeh rozpráva o jednej bezvýznamnej návšteve Stalina v Abcházsku. Vystrojená hostina je len priestorom na všemocný strach, ktorý sa vinie ako červená niť celým filmom. Kto pozná dejiny a postavy, ktoré sú zobrazené, ten si film užije priehrštím. ()
Ze všech perestrojkových snímků, které jsem měl možnost vidět, na mě Baltazarova hostina, snad s výjimkou satiricky laděného Města Zera, zapůsobila nejvíc. Je daleko mrazivější a syrovější než mnohem známější Abuladzeho Pokání. Přece jen těch pět let, co oba filmy dělí, prolomilo ledy a umožnilo nazývat věci pravými jmény. Ke skutečnému filmovému zážitku je lepší znát historické reálie Sovětského svazu a Gruzie jako rodiště Stalina a jeho nejbližšího spolupracovníka Beriji, protože film respektive literární předloha pracuje se skutečnými jmény a historickými událostmi. Film je dokonalou ukázkou politické zvůle a analýzou, jak se rodí a fungují diktatury. Pečlivá režie, silné herecké výkony a kvalitní scénář - co chtít víc? Celkový dojem: 95 %. ()
Toto drama tak trochu připomíná Unaveni sluncem. Stále to vypadá, že se nic neděje, panstvo se baví a pak to bouchne, tady ovšem potichu jako prd. Soudruh Stalin totiž nebyl navenek cholerikem jako Hitler. O to víc to v něm bublalo uvnitř. Když se v srpnu 1939 vrátil z Kremlu německý ministr Ribbentrop, vyprávěl unešeně Hitlerovi, že Stalin je velká osobnost a vůbec nevypadá jako diktátor. A tento film to naprosto nenásilně ukazuje. Stalin mlvil potichu, s rozvahou, aby světu ukázal, že je tím hodným tatíčkem, který to se všemi myslí dobře. Po jeho smrti taky miliony Sovětů plakaly, přestože byl největším vrahem v dějinách! Nechtěli věřit zlověstným pomluvám, přestože poslal na smrt desítky milonů Rusů! Stalin se roztleská a všichni tleskají do umoření s ním. V Solženicynově Souostroví Gulag se o podobném případě píše. "Tleskalo se deset minut v kuse, ten kdo přestal první dostal deset let v gulagu". Stalin řekl vtip, kdo by se nerozesmál, dopadl by stejně. Všechny aspekty Stalinovy osobnosti jsou v tomto krátkém dílku obsaženy. Vždyť pohleďme na kuchaře, který musí vše ochutnávat, aby nebyl Koba otráven. Paranoik, to je slovo, které ho vystihuje naprosto přesně. Všechny závěsy v Kremlu musely být metr nad zemí ustřiženy, aby se tam náhodou nemohl skrývat atentátník. Autoři si rýply i do Stalinova nepříliš vzhledného obličeje. Byl nazván poďobancem, ač ani jeho představitel poďobaný ve filmu nevypadal. Ve skutečnosti prodělal malý Josif v šesti letech příušnice a do konce života měl obličej samou vyrážku. Každý film či fotografie pořízené za jeho života to musely pečlivě skrývat. Ve fillmu se objeví i historické osobnosti - Stalinovi pobočníci. Roli zde hraje i Berijova manželka. Ta se odvážila baťuškovi odporovat, když nechtěla zatancovat. Však taky potom mnoho let strávila ve vězení a ani Berija s tím nic nemohl udělat. Ten sám hrál v sovětském mocenském aparátu obrovskou roli. Zde vidíme, jak Stalin nevydával žádné rozkazy k zabíjení. Berija se musel vtírat o potrestátní nepřátel. A Stalin pak geniálně poradil (vždyť byl na dovolené, tak nepracoval) Lavrentiji, aby potrestal jeho bratra! S lidmi slitování Džugašvili neměl. Každý den podepisoval rozsudky smrti, a když jich jeden den podepsal 6000, připsal tam "Málo!" I to, že se Stalin cítil Rusem, ačkoli byl rodilým Gruzíncem je ve filmu zmíněno. Sám pak neruské národnosti potíral s obdivuhodnou razancí. Co říci závěrem? Autorům se podařilo věrně ukázat tohoto zločince tak jak se jevil světu naprosto věrohodně. Skvělý scénář, skvělé herecké výkony, skvělá režie ... skvělý film! ()
"Asi si ma s niekým splietol. Uff, nechcel by som byť na mieste toho chlapa..." Netušil som do čoho idem, pred zhliadnutím som dej nečítal. Ten nakoniec nie je nijako komplikovaný. Skupina tanečníkov predvádza radu abcházkych a kaukazkých tancov na oslave najvyšších predstaviteľov strany na čele so Stalinom. Takmer celý dej sa odohráva v jednej veľkej sále, napriek tomu film nenudí ani na chvíľu. Tieto kavkazké tance a hudbu som vždy obdivoval a mám ich rád, preto som si užíval aj tieto pre niekoho menej zaujímavé scény. Najsilnejšie sú momenty, v ktorých Stalin len podozrivo a ticho sleduje mŕtvymi očami svojich straníckych kolegov alebo sa snaží vtipkovať. Tí sa idú od smiechu rozpučiť, veď to Stalin vtipkuje!...Celkovo veľmi silný film, pre mňa donedávna absolútna neznáma, ale určite ide o jeden z najlepších filmov na tému Stalin. 90%. ()
Na začátku se po nicneříkajícím úvodu na parníku(který je však důležitý pro geniální pointu) zdá, že to bude něco na způsob Revizora.Ovšem místo známé věty "Lidičky, lidičky jede k nám revizor" zde je to děsivější " Soudruzi, soudruzi jedeme k soudruhu Stalinovi". Hlavní postavou je tanečník Sandro, patřící ke sboru tanečníků, kteří mají zahrát na hostině samotného Stalina!Poté je rozehrána hra absurdit(Josif zabije mouchu - tleská se , Josif řekne vtip - smějeme se). Je to o to děsivější, když víte, že ten člověk( vlastně lid jak sám říká) vás za křívý pohled mohl poslat přinejmenším do gulagu, jímá mě hrůza.Aleksei Petrenko si svou roli tyrana užívá.Nejvíce je to vidět ve scénách kdy máte jistotu, že ten člověk bude za chvíli mrtev.O každého mimo Stalina máte po celou dobu filmu tušení o jeho špatném konci! Film od kterého by se za závěrečné rozuzlení měli učit scénaristé! ()
Zajímavosti (2)
- Alexej Petrenko se ujal úlohy Stalina tak přesvědčivě, že si později roli zopakoval i ve filmu V srdci bouře: Churchill ve válce (2009) a šestidílném dokumentárním cyklu II. světová válka: Za zavřenými dveřmi (od r. 2008). (Nach)
Reklama