Unaveni sluncem 2: Odpor

Nikita je pořád Michalkov, ale tady už z té hrany přehnané sentimentality "konečně" spadnul. A nejednou. Všechny ty patetické zpomalovačky a rádoby dramatické záběry, podtrhnuté občas extra nevhodnou hudbou, dělají z minimálně čtyřhvězdičkového (nenudí a ještě "to" tam trochu je) filmu hodně rozpačitou podívanou. 152minutová verze navíc působí dojmem hrubého náčrtu, který se Michalkov chystá ještě přeskládat, opracovat a obrousit. Těžko uvěřit, že je s výsledkem vážně spokojený - jako srdíčko a narciska byl vždycky, ale tohle už je minimálně na vytahání za kníry. .................. (KVIFF, 2. řada Velkýho, papa Michalkov na pódiu) (10.07.2010)

Tak tohle bylo veliký! Michalkov zcela popřel první díl (co je tosakra za manýry dělat dvojku od inteligentních kouzelných evropských filmů) a vytvořil válečný film.. Michalkov film uvedl s tím, že máme hledat to, co je mimo děj a akci. Bohužel akce je téměř všudy přítomná (s trochou té "metafyziky"). Na druhou stranu nelze filmu brát, že krom perfetního vykreslení války (povinně pouštět všem zeleným mozkům!), válečných zvěrstev s ruskou mentalitou se jedná o snímek, který v sobě něco nese.. Myslím tím ty kouzelné scény (například hrající cikáni) a mnoho okamžíků, které v naprosto geniálně použitém filmovém jazyku zaobírají psychologií podobnými věcmi.. Ovšem mnohdy akce zabíjela vše ostatní.. Roztříštěná narativní struktura spada občas do klišé a já fakt nevím jestli bych neměl hodnotit hůř. Na druhou stranu nemůžu říct, že bych se jen na okamžik nudil, nebo považoval film za zbytečný... Panu Ebenovi, který film uváděl bych milerád vzkázal, že když někdo režisérovi znásilní film zkrácením o půl hodiny a pak nám tuto verzi pustí místo verze původní, že to není žádná dobrá zpráva.. Tenhle přístup k filmu NEPATŘÍ!! (10.07.2010)

V Rusku se setkal Michalkovův velkofilm s vášnivým odporem a kritika si na něm s gustem smlsla, což nepochybně do značné míry souvisí s jeho postavením a politickými názory, které se dají volně přirovnat k tomu, které u nás v minulosti měl Otakar Vávra. Taky u nás filmová kritika nezakrývala rozpaky, tak jsem byl zvědavý, jaký dojem na mě tenhle kousek udělá. Je neoddiskutovatelné, že Unaveni sluncem 2 představuje do určité míry nastavovanou kaši vzhledem k zakončení původního snímku, které tvoří velice kompaktní dílo završené smrtí všech hlavních hrdinů, a tudíž prakticky neumožňující pokračování. Když vám zázračně ožije jeden hrdina, je to příjemné překvapení, ale v tomhle případě to už připomíná jisté výjevy z bible. Michalkov jednoduše chtěl natočit válečný velkofilm a využil popularity svého oskarového filmu i za cenu, že vlastně znásilnil své předchozí umělecké dílo. Taky je pravda, že Unaveni sluncem 2 zdaleka nedostahuje takové umělecké úrovně jako první díl nebo snímek 12. Scénář je moc roztříštěný neustálým střídáním časových rovin a mnoha postavami, které nejsou vždycky adekvátně využité. Je to na jednu stranu načichlé hollywoodštinou - takové ty zázračné úniky na poslední chvíli nebo okamžitá odplata shůry padouchovi za jeho nemorální čin - na druhou stranu se tam zrcadlí snad nejvíc z Michalkovovy filmografie za poslední dvacetiletí jeho politické názory nasáklé ruským nacionalismem, "slavjanofilstvím", které mísí pravoslaví s komunismem ve jménu budování silného státu a obrany národa. Filmu by se dala vytknout i řada menších scénáristických nedodělků, naproti tomu ale Michalkov pořád předvádí, že je velkým režisérem současnosti a především že disponuje dostatečně velkým rozpočtem, aby dokázal předvést řadu velkorysých válečných scén s masovým komparzem a přesvědčivou ukázku apokalypsy letních měsíců roku 1941. Kromě něj si nikdo z ruských filmových tvůrců nedovolí předvést letecké nálety dobovou technikou nebo masový útok německých tanků a pěchoty na postavení trestné jednotky. Celkový dojem: 45 %. (08.06.2011)

Unavení slnkom je výborný a navyše oscarový film. Prečo Michalkov silou mocou chcel nadviazať na už ukončený príbeh mi je záhadou, ale nevadí. Tešil som sa tak či tak. Kľudne to mohol byť úplne iný film, stačilo zameniť mená a nevracať sa k ukončenému príbehu. Príbeh je dosť obšírny a nesúrodý, skáčeme medzi rokmi 1941 a 1943 a výsledok vyzerá dosť roztrúsene, čo je dosť logické, keďže ešte má jeden diel nasledovať. Film obsahuje pár scén, ktoré navodzujú väzbu na prvý diel, a veľa toho ešte povedať treba a tak i film nečakane končí a chcelo by to mať záverečný film po ruke. Nepochybujem, že ako trilógia to bude celistvejšie, ale ešte si počkáme. Film sám o sebe určite má kvalitu, niektoré scény sami o sebe sú vynikajúce ako napr. dievča a vodná mína, Stalin a klavír, prestrelka v hmle či umierajúci vojak, ktorý by rád videl prsia ošetrovateľky. Nechápem hodnotenia odpad!, tomu vážne nerozumiem. Rozumiem nechuti sledovať ruský patriocizmus, ale takto odpísať inak profesionálne zvládnutý film, tomu nie. Úvodná scéna s tortou a Stalinom mi veľmi nesedela, ale potom bol film s každou pribúdajúcou minútou zaujímavejší a v závere by som bral tretí diel ihneď a bez prestávky. Zatiaľ hodnotím štyrmi diskami, ale hodnotenie sa môže po záverečnom diely zmeniť o jednu hviezdu hore alebo dole. Komu sedia ruské filmy, nemôže byť sklamaný. Uvidíme. 80%. (10.07.2011)

Filmařské selhání gargantuovských rozměrů. Film, v němž se fatálně hroutí kategorie postav, času a prostoru (v jedničce tak precizně budované a skvěle fungující) a zůstává jen beztvará a nekoncepční směs záběrů, které často postrádají jakoukoli logiku a racionální záměr. Dílo zkázy dokonává strašidelně monotónní hudba, páprdovská kamera a střih bojových sekvencí, politovánihodné neherectví Nikitovy milované Naděždy a absolutně zoufalá absence názoru a jakéhokoli sdělení. Michalkov může plácat, čeho se tímhle filmem chtěl dobrat (dobra, boha, metafyziky války), ale faktem zůstává, že se dobral jen absolutní negace svého kdysi generálsky rozhodného a disciplinovaného stylu. Paradox nemůže být horší – čím více záběrů film má, tím více vyniká jeho bezradnost a prázdnota. Počkal jsem si na delší verzi a ručím za to hlavou. (10.07.2010)