Vij

Nádherná atmosferická hororová pohádka s vynikajícími kulisy a podmanivou hudbou Karena Chačaturjana. Má to svoje obrovské kouzlo. Na prdel mě posadila kamera (zejména v kostele během tří nocí, kdy se Chomov má modlit za mrtvou dceru jistého bohatého hodnostáře). Povídku od Gogola jsem nečetl, takže nemohu srovnávat, ale film mě zaujal natolik, že pálím za pět!! (06.08.2012)

Je léto. V Kyjevském semináři končí rok. Nadržení služebníci pána už s nemohou dočkat, až vyběhnou loupit na nedaleký trh a cestou domů ještě stačí svést (nebo unést) nějakou tu děvuchu. Mezi nimi je i vychytralý Choma, který přesvědčí své dva spolucestovatele, aby pod tíhou cesty (a vodky) přespali na samotě, kde bydlí neochotná a nesmírně podivná babice, která se na Chomu vrhne s čistě smilnými úmysly.. Pro zhlédnutí zfilmované Gogolovy povídky ze sbírky Mirhorod nemusíte mít ani dva předpoklady. 1) netušit, kdo je Vij (což věřím, v místních zeměpisných šířkách nebude problém) a 2) nezachytit se do žádné diskuze o jeho žánrovém zařazení. 1) Vij je postava ukrajinských pohádek, trpasličí král, jehož víčka sahají až k zemi, 2) věčné hádky, zda se jedná o pohádku nebo horor nikam nevedou, beztak ani jedno zařazení není přesné. Vij je spíše satyra na všechny pohádky a výsměch klišé západnímu hororu. Ono to házení filmu do jednoho koše s Mrazíkem a jinými ruskými pohádkami není zrovna dobré. Kdybych na tento film měla smolit neformalistickou analýzu (je vidět jak se na ni těším..blé) dostala by název – estetika protikladů : překročení realismu. Vij na jednu stranu nabízí mnoho cest klišé, která člověk od něj očekává (a to jak v příběhu, tak v naraci a stylu – proto doporučuji se vyhnout žánrovému předdistancování), ale na druhou je systematicky boří a nastavuje místo nich ne – nové, ale realistické (ve smyslu věrohodnosti) prvky. Tak je hlavní hrdina ustrašený násoska a jediná důležitá ženská postava je celý film po smrti a ještě k tomu (ze své vůle) zlá čarodějnice. Ty dva se do sebe nezamilují a nebudou spolu žít za sedmero lesy a horami, myslím, že by je to ani ve snu nenapadlo. Ona obyčejnost lidské upachtěnosti je využívána nejen pro postavy, ale hlavně pro prostředí, dekorace, a samotnou mizascénu – což je nejvíce patrné právě z přechodu mezi kostelem a panským dvorem. Kostel je symbolem nadpřirozena, vizuální abstrakce a snů, kdežto mimo něj dýchá výpary požité vodky každodenní špinavá realita. Inu, a o to právě jde. Jednou se totiž může stát, že omylem vejdete do chatrče čarodějnice a spatříte, že je i něco za hranicí běžného žití. (předtím si ale zkontrolujte množství vodky v krvi) (30.07.2007)

Nemám v lásce horory a pokud mě film nezajímá ve spojitosti s nějakým jménem nebo tvůrcem, ani je nevyhledávám, ale Vije znám, navíc ho považuji spíš za strašidelnou pohádku, což zde triky, kostýmy a herectví ještě umocňují. Za mnohem zajímavější adaptaci této Gogolovy povídky pak považuji velmi dobře obsazenou srbskou verzi "Sveto mesto" režiséra Džorže Kadijeviće. 70% (27.07.2008)

Je fajn, že našinec už z principu neodmítá vše, co má nálepku 'Sovětský svaz', no pryč s politikou, Vij je totiž ukázkou skvěle zvládnutého řekněme pohádkového hororu. Po většinu času tam teda všichni jen chlastaj (inu Rusové :-), ale o to děsivější jsou večerní scény z kostela, a na to, že je to film z poloviny šedesátých let, tak to teda klobouček, masky démonů nebo i samotného Vije jsou vskutku děsivý. Ona i ta loutková kostra jednoho trošku vycuká :-) A když si k vizuální stránce přičteme i tu audio, o skvělý hororový zážitek je vystaráno. A já si můžu odškrtnout (po všech těch Amerikách, Angliích nebo Franciích) další zem, ze které jsem viděl hororový film. (10.05.2015)

5/10 Proti tistenemu Gogolovemu originalu, ktery jsem na zakladni skole jako jednu z mala klasik opravdu uzil, bylo toto filmove zpracovani velkym zklamanim. Mozna se na tom podepsala doba vzniku a prehnana akcentace "neuzitecnosti" cirkve a filosofie pro vsechny ruske muziky, ale hlavne se z pribehu vytratilo napeti a bezvychodnost situace a film spis vyznel jako lehka pohadkova satira misto toho, aby se tvurci vic drzeli originalu - tak by mohl vzniknout opravdovy horor. Ne ze by jeho tradicni prvky - triky, pochmurnost prostredi, lekacky - uplne chybely, ale jejich cetnost a provedeni bylo pomerne zalostne, i kdyz v dobe sveho vzniku to na divaka mohlo pusobit jinak nez ted. Ale scena, jak se babice chtive sape na mladeho mnicha, je opravdu strasidelna... (02.05.2008)