Obsahy(1)
Šestatřicetiletému Maxovi se to podařilo. Stal se vypravěčem svých tří desítek let; film se postupně vymanil z amatérských neduhů a byl stále lepší a vypracovanější. Jenže na scénu vstupuje další Maxova vášeň - zájem o ženy. Ale vzhledem k neutuchající potřebě neustále vše natáčet, nedokáže navázat žádný vztah. Už, už se zdá, že oboje nebude nikdy mít. Ale přeci jen přichází den D: Max potkává Lucii. Krásnou dívku, které kamera nevadí. Není prostě jako ostatní .... Společně propadají vášni milovat i filmovat!
Nápaditý snímek natočený s humornou nadsázkou a příjemnou melancholií vybrali kritici do sekce Dny kritiků Variety na MFF v Karlových Varech 2003, kde se setkal s velkým diváckým ohlasem. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (18)
Bezobsažná pseudoumělecká režisérská ipsace (jak napovídá už sám název), aneb jak z naprostého nedostatku invence vyrobíme klubový film. Odvrácená strana evropské "umělecké" kinematografie - film lze brát jako spodní hranici únosnosti kýče. To nejhorší co jsem letos z artového filmu viděl (a to jsem se na tom celou dobu snažil najít nějaké klady). ()
Když jsem si poprvé přečetl název filmu, ze všeho nejdřív mě napadlo přirovnání k milostnému páru, k situaci, kde jakoby někdo zaměnil milenku za kameru a trochu jsem očekával sexuální význam tohoto vztahu převedený i do samotného filmu. Teď, po zhlédnutí, se zdá, že na tom prvotním pocitu bylo něco víc. Experimentování s filmovým médiem podporuji stejně jako tvůrčí odvahu, ale tento způsob práce dá většinou zvláště vyniknout také neschopnostem tvůrce při řešení některých základních aspektů filmu. V tomto případě například neschopnost citově přiblížit hrdiny filmu divákovi, o což se pouhých pár intimnějších scén nepostará. Krom spoust dalších logických vad byl největším problémem význam filmu. Ma caméra et moi se tváří, že v sobě nese nemálo pozoruhodných myšlenek o životě a světu. Ale to nebylo víc než několik kvazi-filozofických zpovědí nitra hlavního hrdiny, které těžko mohou nabýt většího smyslu pro nikoho, krom jeho samotného. ()
O tomhle filmu se v Karlových Varech psalo něco jako - Muž sleduje svět skrz kameru a své přirození....no, znělo to zajímavě. Jedná se sice o příběh člověka, který všechno sleduje kamerou (což je nejzajímavější fakt filmu), ale očekávaná míra úchylnosti není zas tak vysoká. Film leží na pomezí celovečerního filmu a dokumentu, a nejzajímavější je ono střípkovité poskládání děje z různých druhů záznamů. Já se příliš nebavil, protože film staví na tom, že divák bude hrdinu mít rád, jelikož o něm všchno ví, zná jeho chyby i klady - no, a mně přišel hrdina absolutně nesympatický, vlezlý ... ()
Film mě chytnul už od začátku, protože jsem nevěděl co od tohoto filmu očekávat. Velmi mě překvapilo jak byl zajímavý a originální námět zpracován a myslím že byl i podle mého gusta. I když spoustě lidem se to nelíbí že je to k uzoufání nudné, tak mají pravdu. V některých částech jsem se opravdu nudil. Ale jinak mě celkově tento film mile překvapil a jsem rád že jsem něco takového zvláštního mohl vidět.. ()
Na tenhle film jsem náhodou natrefila v televizi kolem jedenácté večer a vůbec jsem nevěděla do čeho jdu. Chytla jsem ho někdy v polovině a aniž bych věděla o čem je, zakoukala jsem se a naprosto mě uchvátil. Bylo to pro mě něco nového a šokujícího. Jako když mi jednou zavolala kamarádka a řekla, že si zlomila nohu. Litovala jsem ji a soucítila s ní až do chvíle, kdy mi sdělila, že je Apríla. Přesně takhle jsem se cítila i u tohoto filmu. Naprosto mě pohltil a já se celou tu dobu ptala sama sebe-je tohle možné? Myslí to vážně? Proč to dělá? A ještě dlouho jsem z toho byla úplně paf. A pak se tady dočtu, že to není dokument, ale komedie. Jo, už asi tušíte, že jsem se cítila jako úplný idiot a ještě teď mám rudé tváře, jen co si na to vzpomenu. Ale na druhou stranu si říkám-ano. Ano, šlo by to. Ano, může se to stát i nám? ()
Galerie (6)
Photo © Canal+
Reklama