Satanské tango

SÁTÁNTANGÓ (1994) Trvalo mi síce tri dni dopozerať to, ale neľutujem! Satanské Tango je najvýznamnejší film, pravdepodobne, najvýznamnejšieho Maďarského režiséra menom Béla Tarr. Snímka má 430 minút, čo je viac než sedem hodín. Veru, dlhší, jednoliaty film som od tohoto ešte nevidel a asi už ani nikdy neuvidím. Človek by si pomyslel, že dej bude mať, nesmierne veľa postáv, príbehov jednotlivých postáv, možno dokonca až priechod generácií ale nieje tomu tak. Ako je už u Tarra zvykom, jeho zábery sú pomalé, vláčne, skôr poetického zamerania, kde nejde ani tak o dej samotný ako o vizuálnu perspektívu. Hoci je obraz čiernobiely, zábery majú oveľa viac takého toho vnútorného zafarbenia ako niektoré farebné filmy. Snímka zachytáva jednu malú osadu blízko nejakého menšieho mestečka na Maďarskom vidieku. Ide o absolútne zdecimovanú oblasť ktorá po páde komunizmu absolútne stagnovala a zopár ľudí, čo tam ešte nažíva, prežíva zatratenia hodnú anómiu. Zachytenie ľudských duší a príbytkov v takto dezolátnom stave to režisér aj spisovateľ, keďže je to nakrútené podľa novely aj keď som ju zatiaľ nečítal, bolo tak silne realistické až som sám sebe neveril čo vidím. Osobne poznám z podobného kraja rovnako zruinované duše, takže to viem úplne objektívne zhodnotiť a uznať zámer tvorcov, hoci bola knižka písaná ešte v roku 1986.. Je mi strašne sympatické, že scenár písal ako režisér, tak aj samotný spisovateľ Satanského tanga, čo je úplne perfektné, pretože myšlienky písané perom boli adekvátne, a podľa predstáv, vyryté do obrazu. Ono sa mi to počas sledovania nezdalo, väčšina záberov mala viac ako 5 minút, ale snímka sa nakrúcala až 4 roky, čo je dóóósť veľa, na to, že v príbehu ide iba o pár dní. Každý charakter v osade dostane v snímke dostatočný priestor na to, aby sa prezentoval. Divák zistí, že vlastne každý z nich je nejakým spôsobom skazený. Veľa pijú, nepracujú, ale zároveň ani nemajú čas na nič poriadneho, sťažujú sa ale nič preto nespravia. Ich životnú idylku prekazí až správa, že do neďalekého mestečka prichádzajú dvaja ich bývalí obyvatelia, ktorý mali byť už dávno po smrti. Z nejakého bližšie neurčeného dôvodu im musia dať všetky svoje peniaze, čo sa nikomu z nich nepáči ale neodvážia sa im odporovať. Film je plní mystiky. Z dvoch mužov, ktorý prichádzajú je jeden veľmi inteligentný, až by som povedal, že mal v snímke metaforickú úlohu spasiteľa-filozofa. Snímka má aj mnoho sólových vstupov kde sledujeme jednu postavu, ktorá sleduje určitý dej z jej perspektívy, v ďalšej sólovej kapitole zase sledujeme inú postavu, ktorá sa pozerá na rovnakú zápletku z jej perspektívy, je to veľmi zaujímavé ale aj náročné na sledovanie. Celý soundtrack má dokopy dve skladby ale často sa nehrajú, to skôr počúvame zvuk padania dažďa, Je tam tak často, až to udiera na city. V pomalých záberoch sa často nerozpráva a keď už áno, tak ide o sedliacky Maďarský slang plný vulgarizmov, ktorý ma milo prekvapili, keďže ho dobre poznám ale často sa s ním, v posledných rokoch, do vztyku nedostávam, alebo ide o rozprávača, ktorý, podľa mňa, cituje výňatky z knihy. Je to plné básnických metafor a súvetí. Tento film rozhodne nieje jednohubka ani pre milovníkov umeleckejších filmov. Ale stojí za to. (11.11.2015) (méně) (více)

Jak jen hodnotit tohle monstrum, tenhle Tarrův velkofilm, se kterým jsem strávil něco málo přes sedm hodin života? Není to totiž lehké - má to v sobě hodně z toho, co mi na Tarrovi vadí, ale taky dost toho, co bych nečekal, že u Tarrova filmu (zvlášť z pozdního, slow-cinema období) uvidím. Bohužel si neodpustil totální nihilismus i manipulaci s charaktery postav, kdy je do situací staví tak, jak se mu to hodí a zapomíná, že každý nejspíš má jiný charakter (což z toho leze mezi řádky). Taky je tu pár scén, které slow-cinema zneužívají a nejvíc to platí o dlouhém (asi 30-40 minut) mučení kočky malou holkou, jelikož z té scény plyne nanejvýš banální metafora neúspěšného přežívání ve zkaženém světě, ale pak se k holce (i po tom, co udělala) přistupuje jako k jediné čisté duši bez jakéhokoli smyslu. Odpíchne se z toho jedna základní věc, ale její pozadí netvoří neutrální charakter oné dívky, ani film se k němu nevrací a (aspoň teď) nevím, na co tam teda je. A stejně jako u každého slow-cinema, nevyhnu se srovnání s Lavem Diazem - zatímco on má každý film pečlivě promyšlený, scénu od scény a záběr od záběru, Tarr to má svým způsobem taky, ale oproti Diazovi mu chybí hlubší prokreslení postav, situace, i drobné přesahy navíc. Proto na mě Satanské tango chvílemi působilo krásně na povrch, ale duté uvnitř, přičemž ona dutost zde znamená vězení vlastních tezí, které jsou krátkozraké a neprokreslné, ale Tarr tak vnímá svět. JENŽE se to nedá jen tak zavrhnout, jelikož Tarr zde dokázal vytvořit velice působivou, až hypnotickou atmosféru, ve které žádná scéna nepůsobí zbytečně dlouze (objektivně) a pohltil mě natolik, že se mi za celou dobu ani na moment nezavíraly oči. Pomáhal tomu i opakovaný hudební motiv, který přesně vykreslil atmosféru, výběr ponurých lokací (zvlášť vesnice) i umisťováním postav do rámu - což se mi nejvíc líbilo u scén, kdy všichni byli od kamery dost daleko a záběr neskončil, dokud všichni rám neopustili. Nádherné záběry, nádherné scény, fakt. Jenže teď to hlavní - vyrovná se filmařská stránka scénáristické? A teď myslím scénář včetně všech přesahů, ne jen narativ. Tu jsem právě na rozpacích, jelikož je složitější ten film rozebrat jen jednou cestou. Pro mě je nejvýraznější podobenství o vylidňování vesnic a s tím spojená nemožnost důstojnějšího pracovního zařazení těch, kteří se mimo vesnici nemají šanci víc uchytit a jsou, řekněme, "spojeni s polem" + podobenství o komunismu v Maďarsku, které ale nemám šanci pochopit, jelikož jejich situaci moc neznám a vyvozuji to jen z pár do očí bijících návazností o "východě, kde je svoboda a všichni jsou si rovni". Jenže se tam může skrývat cosi biblického (jen teda netuším... Job? ve ztělesnění vesnice? Nebo jen Apokalypsa, ale bez oficiálního konce (tedy bez Boha)? Když už se tam cituje Zjevení? Ale to je teoreticky każdý Tarrův film... Nechám to jiným), nebo prostě jen totálně nihilistický příběh o stavu světa/Maďarska, či myšlenka, že svoboda je jen prázdný pojem... Ale i když se budu držet své interpretace, pořád vnímám jisté nedotaženosti, které mi ji buď boří, nebo ukazují její nedotaženost. Problém je už jen v rozsáhlém úvodu - co ty scény ukazují, nelehký život na vesnici, nebo to, že každý na vesnici je buď sociopat, idiot nebo věčně pod obraz? Pozitivní je, že poprvé u Tarra můžu rozsáhleji nad jeho filmem přemýšlet (a ne jak u Turínského koně, kde jsem musel jednu banální myšlenku sledovat dvě a půl hodiny), negativní je, že si z něj můžu odnést různorodé věci a díly tomu nevím, jestli bych radši řekl "ano, stálo to za to" nebo "spíš asi ne". Mám to někde mezi. Mezi je 3,5*. Zatím nebudu přehánět a přeceňovat, vyspím se na to a jestli to ve mě zanechalo skutečný a upřímný silný zážitek, půjdu mile rád výš. Ten film na to má, ale... Silné 3* (28.03.2024) (méně) (více)