American Torso
Režie:
Gábor BódyScénář:
Gábor BódyKamera:
István LugossyHudba:
Ferenc SebőHrají:
Sándor Csutoros, György Cserhalmi, András Fekete, Jenő Balaskó, László Benke, Gáspár Ferdinándy, Gyula Hornyanszky, Ferenc Jánossy, Ilona Keserű (více)Obsahy(1)
Film připomíná maďarskou emigraci 40. let 20. století. Jeho historie se odehrává v posledních dnech americké občanské války a ukazuje různé osudy tří různých postav – racionalisty, fatalisty a romantika. (sator)
Recenze (6)
Experimentálně laděný a velmi atmosferický film oceňovaného nonkonformního filmaře G. Bódyho vytváří pocit konce, marnosti a předělu (životních a dějinných) etap, na nichž se čas na okamžik zpomalí. Uherští vojáci bojující za maďarské revoluce 1848-49 a další desetiletí bojující v evropských národně osvobozeneckých konfliktech se nakonec octnou v americké občanské válce. Která se sama chýlí ke konci, Evropa a svět již staré ideály zčásti naplnily a tak na ně mohou úplně zapomenout, včerejší psanci a bojovníci se mohou vrátit na amnestii a doma to dnes bude všem jedno - raison d’être hlavních postav pomalu uplývá, soumrak času válčení dělá z kulek jen bzukot včelek na poklidné jarní louce, včely, které již nebodají, ale samy brzy zahynou. Postavy uplývající do nových směrů, nuceny volit se v bezčasí - emigrace zpět domů, nový život v novém světě jako drážní projektant? Obraz rozdělovaný Bódym různými maskami exceluje použitím motivu záměrného kříže, podvojně ztělesňujícího jak hledí pušky, pod jejímž pohledem se odehrával život postav, tak jejich možnou budoucnost jako profesionálních měřičů - práce železničních projektantů v době míru jako smrt po konci všech válek. Pro docenění tohoto formálního postupu doporučuji pustit si autorovo experimentální strukturalistické zkoumání nazvané "Négy bagatell" z téže doby, které dodá tomuto motivu i filmu novou dimenzi. ()
„Jednou jsem četl, že život člověka je jako list ve větru. Někdy se zastaví a potom letí dál, dokud ho nějaký proud navždy nepohltí. Přál bych si, aby ten proud byl zpátky doma...“ Jak už napovídá název (Pohlednice z Ameriky), náhled do bojišť maďarské revoluce 1948-49 a především americké občanské války, nebude žádnou velkou kronikou historických událostí. Spíše právě jen takovými lístky ve větru utrženými z rodinného památníku, ze vzpomínek na náladově pestré okamžiky a prožitky, pohlednicí s pozdravem domů... I vytříbená formální stránka s excelentní černobílou kamerou připomíná sérii delších útržků, rozpohybovaných fotografií, zašlých jistým zubem času, který se odráží na záměrně šedivém a často „trhajícím“ se obrazu. Ze začátku ve mně film budil dojem hůře ztrávitelného experimentu s minimem emocí, postupně mě ale POHLEDNICE dokázala naprosto pohltit do hloubky svých obrazů a každou scénou něčím upoutat. Často až minimalistické záběry z bojišť vystřídává nejen stesk po domově, ale i večerní chvilky po hospodách u kulečníku, hazardních her či piva, na malém prostoru během povídání je zde přítomno mnoho malých velkých lidských příběhu. Taky mě překvapilo, v jakou silnou až zdrcující scénu se může proměnit obyčejné houpání v lese na dřevěné houpačce – kamera v těchto okamžicích na mě přenesla dokonale i tu závrať ze strany nezastavitelného frajírka, i ten děsivý strach přihlížejících svědků. Jedinečnou atmosféru vedle precizní dobové výpravy doplnila hudba hospodských hráčů či potulního mini orchestru, závěrečná skladba mi během doznívání filmového zážitku pořád v uších zní... [90%] ()
Válka je vlastně nuda, když vám bojiště a bitvy zevšední. Nebo je to spíš tím, že není jasné, kdy takový stav skončí a ani to, co s vámi bude za dalších pár minut? Záměrné potlačení možné atraktivity válečných filmů mi přišlo jako zajímavý nápad, vzhledem k velkému množství vyloženě chladných a "nijakých" bitevních scén, které jsou často ještě přesvícené v nejzásadnějších okamžicích a taktéž zajímavé vnímám i útržkovité pojetí tvořící dojem pohlednice topografů z americké občanské války, jelikož by se díky tomuto vedení dal zařadit mezi filmy, kterým říkám pohlednicové. Realita se zde sice znatelněji nemodifikuje a pro samotný film podstatné věci nezůstávají hluboce ukryty mezi řádky, ale jinak to má všechny jeho parametry. K těmto filmům ale patří, že jsou náročné na sledování a pokud stojí hlavně na efektu a nenabízí nic dalšího navíc, zevšední. Tady jsem to tak bohužel měl - začátek se mi líbil hodně, včetně používání záběrů skrze kříž hledí pušky (se kterým se tu chytře pracuje, třeba při nalezení někoho živého se zpomalí a na některé lidi zamíří a imaginárně vystřelí) a možnou metaforu z ní plynoucí, avšak to a vše další výše zmíněné se pak víc nerozvíjí, zůstává stejné a jelikož šlo spíš o styl než o skryté poselství, přišly mi tyhle opakované (byť samy o sobě zajímavé) hrátky s filmovým médiem krapet repetitivní. V závěru mě sice překvapilo, že v něm dojde k něčemu dramatičtějšímu a není jen utnutý, jak bych tady čekal, ale ani to mi dojmy tolik nezachránilo. Pořád to ale beru jako mírný nadprůměr - on je to tak trochu etnografický film, film-výzkum, který zkoumá vše, co se děje okolo, ale to, co by kdekoli jinde bylo hlavní, nechává co nejvíc stranou. Možná přidám čtvrtou hvězdu, ale zatím mám pocit, že i přes pozoruhodný nápad mě to subjektivně zas tak neoslovilo. Silné 3* ()
Film připomíná maďarskou emigraci čtyřicátých let. Jeho historie se odehrává v posledních dnech americké občanské války a ukazuje různé osudy tří různých postav, racionalisty, fatalisty a romantika. ()
„Jednou jsem četl, že život člověka je jako list ve větru. Někdy se zastaví a potom letí dál, dokud ho nějaký proud navždy nepohltí." Kdyby v tomto těžkém filmovém experimentu bylo vícero takových myšlenek, jako tato, možná bych zvažoval být ve svém hodnocení přeci jen trošku velkorysejší. Ono se tu ale nejen skoro nic neděje, ale i se tu celkově dost málo mluví, takže je skoro zázrak, že tu zazní alespoň ta jedna zajímavá myšlenka. Film jinak hodně koresponduje s názvem film. Celé je to vskutku stylizováno do podoby jakéhosi sledu zažloutlých pohlednic na níž se silně podepsal zub času. Ten občas trhající se obraz bych asi ještě zkousl, ale to jeho dosti časté přeexponování už mě fakt dost rozčilovalo. Stejně tak mě nebavily ty detailistické záběry na bojiště perspektivou zeměměřičského topografu. Ono opakované použití záměrného kříže, které v kontextu válečné doby, v níž se film odehrává, v člověku spíše evokovalo hledí pušky než co jiného, jsem moc nechápal. Ve finále tak nejzajímavější na celém snímku byla asi ta scéna s houpačkou, kde i poměrně excelovala kamera. Ale celkově se obávám, že tyhle experimenty nejsou nic pro mě (a to se považuji za vcelku vnímavého diváka). ()
"Well, you can´t be a good businessman, if you´d waste that much rope on a hanging..." Maďarského zememerača v americkej vojne príhody a skúsenosti. Nejedná sa o klasický filmový príbeh, skôr obrázky a scény z bojiska, práce topografov, života v tábore, spomienok na domovinu a povojnové plány. To všetko poňaté dokumentaristicko-naturalisticky bez nejakého vojnové hrdinstvo velebiaceho pátosu. Mieša sa tu maďarčina, angličtina, nemčina. Vizuálne je to prevažne štylizované do podoby starých čiernobielych fotografií, občas zámerne nedokonalých a miestami je obraz narušený šmuhami a trhancami. Rovnako sa experimentuje aj so zvukom, hlasy aj hudba občas znejú zašumene ako zo starého fonografu alebo iného predpotopného spôsobu záznamu zvuku, inak hudbu obstaráva zvyšok pochodovej kapely alebo osamelý smutný bendžista. Zaujímavé, ale na môj vkus trošku preexperimentované. Za tri v stane povalené markytánky. ()