Die Einfälle der heiligen Klara
Obsahy(1)
Moderní satirická pohádka o dívce předvídající budoucnost. (oficiální text distributora)
Recenze (10)
,,My už se postaráme, aby tě už nic podobného nenapadlo!" Předem jsem ani netušil, že Nápady svaté Kláry budou vlastně jedním ze zahraničních filmů odehrávající se v Československu. Zajímavá to podíváná na necenzurovanou filmovou satiru o takovém "typickém českém lidu", ze západní strany železné opony. No, přímá koprodukce to tenkrát v roce 1980 (taky vzhledem k velké tvůrčí účasti hned několika emigrantů) rozhodně nebyla, ale jinak tohle satirické podobenství ze školního prostředí je svým způsobem jakoby malou variaci na Až přijde kocour. Byť tentokrát místo artového filmu plného hudebních a vizuálních experimentů Jasný zvolil méně náročnou formu tradičního televizního filmu. Rozjezd plynul trochu pomaly, dlouho vypadalo, že se děj bude točit jenom kolem záhady s podezřele výbornými písemkami, ale s přibývajícími splněnými předpověděmi věčně usmívající se Kláry jsem se čím dál víc bavil nad počínáním lidu kolem. Nevím, zda šlo o záměr, ale scéna ze školní haly před katastrofou v závěru mi, zejména vizáží jevišti a řečnického pultu, trochu připomínala projevy (totalitního) Říšského sněmu. Celkově hodně zábavné dílko, po kterém možná i budeme rádi, že podobné nadpřirozené zázraky kolem nás zatím neexistují, neboť prognoze takové prozřetelné dívky by naše charaktery a postoje k světu mohly pořádně otřást. Prakticky stejně jako žmurknutí černého kocourka po sundání brejliček. ;-) Výběr z české dechovky jako ústřední soundtrack totální nářez! ♫ To mám rád, to mám rád, než jdu spát... 75% ()
Jako film pro děti asi ok. Napadlo mě k tomu pár věcí - jednak je mi po Dýmkách a po náhledech na Velkou zemi malých zjevné, že Jasný si představoval humor značně cirkusově a srdečnost v něm tak nějak na úrovni perníku z pouti. V Rakousku s tím měl asi docela úspěch. Druhá věc - některé principy a scény jako celek Jasný zjevně recykloval - zde samo sebou kocour, ale i scéna s dětmi ve třídě, která je i v Touze, ba i v Domu plném strachu, pak postava ujetého školníka atd.. Trochu mi to evokuje ehm nedostatek tvůrčí energie, protože jinak Jasný nebyl autor, který by během života cizeloval jeden film jako třeba Jancsó. ()
Lehce schizofrenní film: natáčel se v Jugoslávii s převážně jugoslávskými herci, ale jako německý televizní film byl nadabován do němčiny... což vypadá vtipně, protože se odehrává (v souladu s Kohoutovou předlohou) v Čechách. Postavy mají česká jména, ve škole jsou české nápisy a celým filmem zní česká hudba. Toto "rozpolcení" však filmu na zábavnosti jen přidává. ()
Stydím se za svůj nevyvinutý dobrý vkus a nechuť adorovat panu Jasnému za zpracování pěkné knihy Pavla Kohouta, která vyšla kdysi u Škvoreckých a já si ji mohl přečíst jako školou povinný díky pilnému otci, který si sháněl čtivo, kde mohl. Film jsem shlédl o téměř 40 let později a byl jsem trochu zaskočen, proč pan Jasný tak důsledně a ortodoxně trval na rádoby českém prostředí a českých jménech. Podle mne to nebyl šťastný nápad, protože humor, kterým nás chce pan Kohout bavit, tomu Němci vůbec nerozumí a herci působí prkenným, strojeným dojmem přesto, že je vedl český režisér. Pana Landovského mi bylo v některých situacích až líto, byl zcela osamocen a přes jazykovou bariéru, neboť v té době s němčinou moc nekamarádil, působila jeho komika ze všeho nejlépe. Prostředí rozhodně neodpovídalo tomu českému z osmdesátých let, ale vem to nešť. Němečtí herci to pojali po svém a vyšlo z toho takového něco nemastného neslaného. Nevím, jestli byli pánové Kohout s Jasným s výsledkem spokojeni, mě to zklamalo. ()
Velmi zajímavý film. Celý v němčině, ale s českou dechovkou a s Landovským prozpěvujícím si písničku "stavěli tesaři, zedníkům lešení" a hrajícím na housle. Film začíná jako taková nevinná taškařice ze školního prostředí. Postupem času, kdy se na scéně objeví postavičky komunistických potentátů, začne "přituhovat" a všechna ta společenská satira na poměry v socialistickém Československu, točená ovšem za "kopečkama", vrcholí závěrečnou scénou se "zemětřesením" ve školní aule. Film o tom, jak moc se soudruzi báli zázraků a náboženského vzedmutí, mi v něčem připomněl vrcholně satirickou Bílou paní. Ta je však přeci jen trošku "jiná liga", neboť byla natočena nejen ve zvukových ale reálných kulisách Československa, byla natočena česky a tu satiru tehdy natočit, muselo stát přeci jen trošku odvahy. Nic z toho tento film nemá, a i proto nemohu dát plný počet hvězdiček... ()
Reklama