Pohádky ovčí babičky

Pro mne jeden z nejlepších večerníčků. A rozhodně nejlepší večerníček nadabovaný Jiřinou Bohdalovou. Promiňte, Křemílku a Vochomůrko, nezlob se, Rákosníčku (i když Tebe jsem vlastně nikdy moc nemusela. Jediné, co se mi na Tobě líbilo byly ty tvé anténky a zelená barva). Tahle babička na to prostě pořád má. (13.06.2009)

Můj Večerníčkový TOP 10 seriál. Ještě dnes mě v hlavě zůstalo to krásné uspávání od Jiřiny Bohdalové s přáním na dobrou noc. Něco jako "Dobrou noc a ať vás vlci honí-straší celou noc" !Jeden z prvních a zároveň jeden z nejstarších československých kreslených večerníčků. A také jeden z mých nejoblíbenějších-černobílých, jako dítě jsem ho strašně moc miloval. Společně třeba s Chytrou kmotrou liškou nebo Kocourem Mikešem. Působivá výtvarná poetika a krásná grafická zkratka je podtržena krásným černobílým filmovým zpracováním, které dodnes neztratilo nic ze svého původního kouzla. Režie večerníčkového seriálu se ujal známý animátor a režisér Václav Bedřich v Krátkém filmu Praha, studio Bratři v triku. Ještě i dnes velmi oblíbené Pohádky ovčí babičky o malém beránkovi, ovečkách a jejich věčných protihráčích - kteří často mění přestrojení, ale nechávají si vlčí dravost, o střetu dobra se zlem a o vždy velice laskavém hlasu babiček - namluvila geniálně herečka Jiřina Bohdalová. Milé děti, nebojte se! Všechny úkladné pasti „strašných“ vlků překoná beránek s ovečkou pomocí důvtipu a chytrosti. Animovaný seriál Pohádky ovčí babičky sice již vznikl v roce 1966, ale dodnes si myslím že neztratil nic ze svého půvabu, naopak čas ho prověřil jako jeden z nejlepších našich dětských Večerníčků. (28.08.2006)

Skoro půlstoletí je tento večerníček na světě a přesto mě stejně dobře baví i v mých šestadvaceti jako mě bavil v době, kdy jsem z toho ještě ani neměl rozum. Neskutečně pohodová a citlivá hlavní melodie (zejména díky instrumentaci hoboj-flétna) dělá svoje a ovce, které jakožto zvířata mám doteď rád a které tu vždycky přechytračí hloupé vlky, se mi vryly do paměti víc než černobílý Rumcajs namluvený Karlem Högerem. Pravda je, že text někdy zní jako by ho psalo děcko v páté třídě, ale Bohdalka se snaží seč jí hlasivky stačí, pročež zasluhuje pochvalu. Nejvíce poetická mi ale vždycky přišla animace Bohumila Šišky. To kouzlo, které má tento majstrštyk večerníčkové tvorby, nemá prostě žádný jiný. Dobrou noc, a ať vám vlci vyjí celou noc. Mimochodem beránek je taková zvířecí personifikace ideálního chlapa: už jen to, jak ovečku vysvobodí ze spárů zlých vlků na hradě, odnese ji v podpaží k sobě domů, pak se o ni stará, kupuje s ní boty, mašli, vozí ji autem, chrání ji a přitom ještě dokáže držet přadénko vlny... tak co, dámy, už vlhnete? :-) (04.11.2012)

Klasika ze všech nejklasičtější, jako ditě jsem opravdu měla hrúzu z těch zlejch vlků a moc jsem se těšila, že ten beránek se přece vrátí domů v pořádku, musí se vrátit a vyzrát na ty hnusný vlky.....!!!! I dnes už také babička, se na tuhle pohádku-y dívám s úsměvem jak je to milej večerníček!!!!! Je to super!!!! (11.01.2011)

Seriál má dost neobvyklou strukturu. V prvních epizodách se beránek snaží ochránit ovečku před vlky, čímž nám vnucuje představu, že veškerá bezpečnost leží na jeho bedrech. Jak se ale ukáže SPOILER: v polovině seriálu, je to celé úplně jinak: když jde opravdu do tuhého, zasáhne ovčácký pes! Tento vpravdě až fincherovský zvrat zásadně mění vyznění děje, potažmo i sociálního postavení protagonisty v příběhu. Náhle je na něj nutno nahlížet jako na chudáčka, který si na to, jak je silný a důležitý, jen hraje. KONEC SPOILERU Podle zdejších komentářů se seriál víc líbí ženám než mužům. Podle uživatele xenopuse ženy jistě vidí beránka jako Supermana ("ovečku ochrání, chodí s ní na nákupy..."). Dost možná. Tak velký rozdíl v přístupu obou pohlaví k seriálu si ale zaslouží, aby byl vysloven i mužský pohled na věc: Beránek je podpantoflák a Mirek Dušín k tomu. A kluci zpravidla bývají obyčejní rošťáci, nejspíš proto víc inklinují kupříkladu ke Králíkům z klobouku, jejichž rošťárnám a lenosti dokážou snáze porozumět. Celkově si každopádně seriál zaslouží víc pozornosti, než se mu dostává, a to i díky zajímavému výtvarnému stylu podpořenému černobílou škálou nebo několika zajímavými nápady - např. variací na kojota Vildu (ep. 9) či pohádku O kohoutkovi a slepičce (ep. 1). (16.03.2015)