Reklama

Reklama

VOD (1)

Obsahy(1)

Charles Chaplin a jeho souboj se stroji v éře, která není příliš nakloněna lidem. Společenská satira natáčená ještě v konvencích pantomimy němého období. Protest proti nehumánním aspektům technické civilizace a automatizace lidského života. Film je vybudovaný jako mozaika epizod, každá z nich má vlastní výstavbu gagů, geniálně se v ní uplatňuje smysl pro humor ironii i sarkasmus. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (2)

Trailer

Recenze (291)

dzej dzej 

všechny recenze uživatele

Překvapivě nevyrovnané dílo, postrádající jednotící prvky. Prvoplánová sociání satira je dnes již totálně vyčpělá (i když sá Chaplin tento přístup občas dovedě ironizuje - viz. scéna se spadlou vlajkou). Chaplin se sice vždy zaobíral chudobou a sociálními rozdíly, v jeho dílech ale nikdy nechybělo obalení těchto vážných témat citlivým humorem. V tomto ohledu Moderní doba správně nefunguje - "vážná" rovina je důsledně oddělena od gagů, které se ve filmu tu a tam náhodně objevují. Nejlepší je samotný úvod filmu, ve kterém se Chaplin zabývá rytmem a rytmizací (velké téma experimentálního filmu), stereotypními mechanismy jimiž jsme ovládáni, úlohou člověka v industrializované společnosti. Teprve po skončení těchto několika úvodních sekvencí se Chaplin představuje jako starý dobrý tulák Charlie. Ten už ale do takto definovanéhé světa nepatří... ()

Dr.film 

všechny recenze uživatele

V posledním filmu o legendárním Tulákovi se Chaplin nekompromisně vzpírá řadě faktorů. Jedním z nejdůležitějších je protest proti nástupu zvukového filmu. Chaplin toto téma řeší v několika rovinách a hned v úvodu pomocí zvuku rozděluje role. Tulák je v továrně u běžícího pásu pod vahou extrémního pracovního nasazení postupně zbavován své individuality a zde přichází na scénu první použití zvuku, které Chaplin aplikuje jako negativní vyjadřovací prostředek – používají ho pouze vládnoucí lidé nebo přístroje. Po několika eskapádách v továrně Chaplin nechá Tuláka „vyplivnout“ ven na ulici, čímž máme nabít pocitu Tulákova znovuzrození. Film dává najevo svůj nesouhlas se stavem společnosti ve třicátých letech 20. století a to dosti silně. Následuje řada výborných scének, včetně setkání se s podobně smýšlející „Tulačkou“. Za vynikající moment považuji závěrečnou scénu, kde Chaplin dotahuje svůj „zvukový manifest“ do geniálního čísla. Poprvé v historii zazní Chaplinův hlas, ale zpěv interpretuje jako nesrozumitelný jazyk a smysl písně vyjadřuje svým milovaným pantomimickým pohybem. Moderní doba je krásný film a potvrzuje, jak výtečným filmařem Charles Chaplin ve své době byl. ()

Reklama

Matty 

všechny recenze uživatele

Až do moderní doby patřil Tulák divákům. Pokud to jen šlo, dlouhodobějším závazkům se – oproti Busteru Keatonovi – vyhýbal. S dívkami koketoval, v nestřežený okamžik je i opatrně políbíl, ale k rodinnému životu alespoň navenek neinklinoval. Několik grotesek příznačně končilo jeho osamělou chůzí směrem od kamery, za dalším dobrodružstvím, nezávislém na tom právě prožitém. Teprve Moderní doba, Chaplinovo rozloučení s Tulákem a Tulákovo rozloučení s divákem, končí záběrem spokojeně kráčejícího páru. Tulák odchází, ale konečně není sám, o jeho budoucnost se nemusíme strachovat. Moderní doba však nebyla jen rozloučením s Tulákem, ale také s němým filmem a žánrem čisté grotesky (mj. kvůli finančnímu neúspěchu – kritici i diváci již byli uvyklí zvukově mnohem hutnějším filmům). Chaplin poprvé nápaditě využívá zvukových efektů, buďto k zesílení dramatického (výstřely) nebo komického efektu („krmící“ mašina). Navíc nechá Tuláka jakousi francouzsko-italskou hatmatilku zazpívat pár not. Nejen v této scéně hrdina připomíná porouchaný stroj, který po vykázání z továrny, kde mu příslušela jasná funkce, marně hledá jiné uplatnění. Chaplinův satirický portrét vykořisťovatelské kapitalistické společnosti, měnící člověka v soukolí obřího mechanismu (hádám, že zejména tato rovina Chaplinovy tvorby inspirovala Jacquese Tatiho), souzněl s obdobím hospodářské krize a oproti jiným komediím divákům nedovolil utéct do hezčího světa. Nezaměstnanost, chudoba, hlad, sociální nepokoje – vše sice humorně rámované, nicméně viditelně přítomné. Díky povýšení mechanizace lidské existence na hlavní téma filmu mohl Chaplin vytěžit jeden z hlavních rysů grotesek, jejichž gagy často spočívají v tom, že se lidé chovají jako neživé objekty. Příliš blízká příbuznost s předchozími filmy je zároveň slabinou Moderní doby. Zápletka se vinou střídání různých povolání, která si Chaplin ozkoušel ve svých krátkých groteskách, drolí do oddělených, třebaže s obdivuhodnou úsporností zrežírovaných epizod. Filmu tak chybí dramatická semknutost i emocionální působivost. Kvůli silnému příběhu tedy ne, ale kvůli gagům s kokainem nebo utahováním šroubů a kvůli neodolatelně nabroušené gamine Paulette Goddard se do Moderní doby dozajista vracet budu. 80% Zajímavé komentáře: sportovec, Radko ()

Webb 

všechny recenze uživatele

Příjemná oddechovka s Chaplinem o moderním světě, který se žene do zkázy. [8/10] (Charles Chaplin, United Artists) (Čb. /// Produkce: Charles Chaplin /// Scénář: Charles Chaplin /// Kamera: Ira H. Morgan, Roland Totheroh /// Hudba: Charles Chaplin) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] ()

Ištván87 

všechny recenze uživatele

Díky ČT a jejich nedávnému vysílání snad všech Chaplinových celovečeráků jsem dospěl k jednoduchému závěru: Ten chlapík měl v každém dalším filmu hezčí a hezčí babu!!! Fakticky, tyhle herečky by dělaly velkou parádu v jakékoliv době. Je s podivem, že to zas tak velké hvězdy nebyly, protože Charlieho filmy, to je jedna šťabajzna za druhou. ()

Galerie (68)

Zajímavosti (28)

  • Charlie Chaplin pred natáčaním filmu povedal: „Môj tulák nemôže rozprávať. Akonáhle by prehovoril, prestali by mu mnohí ľudia rozumieť.“ Odolával naozaj dlho, veď prvý zvukový film mohli diváci v kinách vidieť už v roku 1927. Hoci sa vo filme už ozvalo hovorené slovo (napríklad pokyny, ktoré vydáva zamestnancom riaditeľ továrne), hlavný hrdina naďalej mlčal. Keď už sa divákom zdalo, že Chaplin ani tentoraz neporušil svoju zásadu, prišlo niečo nečakané. V záverečnej piesni jeho tulák konečne prehovoril, či presnejšie zaspieval. Jeho hlas počuli ľudia prvýkrát v skladbe "Je cherche apres Titine". Film Moderná doba mal premiéru 5.2.1936, a Charlie Chaplin ním akoby symbolicky uzavrel nemú éru a zároveň sa rozlúčil so svojím tulákom, ktorý vlastne nikdy neprehovoril, iba jediný krát zaspieval. [Zdroj: Pluska.sk] (Raccoon.city)
  • Z konečného filmu chtěl Charles Chaplin původně vystřihnout ještě dalších asi 300 metrů filmového pásu. (džanik)

Reklama

Reklama