Moderní doba

Němé grotesky vážně nejsou polem které bych znal jako své boty, ale i bez ohledu na stáří a souvislosti - u Moderní doby jsem se bavil výtečně, jen velmi málo gagů je příliš protahovaných až začíná nudit, nemotorný Chaplin je vážně roztomilý a pětadvacetiletá Paulette Goddard opravdu sličná, takže... 8/10 (05.12.2007)

V posledním filmu o legendárním Tulákovi se Chaplin nekompromisně vzpírá řadě faktorů. Jedním z nejdůležitějších je protest proti nástupu zvukového filmu. Chaplin toto téma řeší v několika rovinách a hned v úvodu pomocí zvuku rozděluje role. Tulák je v továrně u běžícího pásu pod vahou extrémního pracovního nasazení postupně zbavován své individuality a zde přichází na scénu první použití zvuku, které Chaplin aplikuje jako negativní vyjadřovací prostředek – používají ho pouze vládnoucí lidé nebo přístroje. Po několika eskapádách v továrně Chaplin nechá Tuláka „vyplivnout“ ven na ulici, čímž máme nabít pocitu Tulákova znovuzrození. Film dává najevo svůj nesouhlas se stavem společnosti ve třicátých letech 20. století a to dosti silně. Následuje řada výborných scének, včetně setkání se s podobně smýšlející „Tulačkou“. Za vynikající moment považuji závěrečnou scénu, kde Chaplin dotahuje svůj „zvukový manifest“ do geniálního čísla. Poprvé v historii zazní Chaplinův hlas, ale zpěv interpretuje jako nesrozumitelný jazyk a smysl písně vyjadřuje svým milovaným pantomimickým pohybem. Moderní doba je krásný film a potvrzuje, jak výtečným filmařem Charles Chaplin ve své době byl. (02.12.2013)

Překvapivě nevyrovnané dílo, postrádající jednotící prvky. Prvoplánová sociání satira je dnes již totálně vyčpělá (i když sá Chaplin tento přístup občas dovedě ironizuje - viz. scéna se spadlou vlajkou). Chaplin se sice vždy zaobíral chudobou a sociálními rozdíly, v jeho dílech ale nikdy nechybělo obalení těchto vážných témat citlivým humorem. V tomto ohledu Moderní doba správně nefunguje - "vážná" rovina je důsledně oddělena od gagů, které se ve filmu tu a tam náhodně objevují. Nejlepší je samotný úvod filmu, ve kterém se Chaplin zabývá rytmem a rytmizací (velké téma experimentálního filmu), stereotypními mechanismy jimiž jsme ovládáni, úlohou člověka v industrializované společnosti. Teprve po skončení těchto několika úvodních sekvencí se Chaplin představuje jako starý dobrý tulák Charlie. Ten už ale do takto definovanéhé světa nepatří... (14.03.2006)

Tady u mne poprvé po Kid a Diktátorovi Charlie šlápl vedle. Moderní doba začala slibně, terorizováním dělníků, zvyšováním efektivity jejich práce nehumánními způsoby a měl jsem za to, že tímto směrem se bude ubírat i nadále. Tedy směrem kritiky pokroku či kapitalismu, chcete-li. Hned po továrenském úvodu se však film mění na obyčejnou taškařici se spoustou nedorozumění a omylů (ne vždy nevtipných, neříkám). Což ano, co čekat od Chaplina, takto jsem si také nějak jeho filmy představoval, než jsem jaký kdy viděl, ale právě v prvních dvou zmíněných filmech mne velice příjemně překvapil humorem inteligentním a jakýmsi posláním, což mi tady prostě chybělo... 60% (02.08.2016)

POZOR, malý spoiler! Chaplinovo mistrovské dílo i přes nějaké ty drobné nedodělky (proč se ta dívka už potom absolutně nezajímá o své malé sestry?) je i dnes velmi koukatelným filmem, výborně se vypořádávajícím s obdobím krize. Jak už to tak bývá, spousta poznámek by byla uplatnitelná i na dnešní dobu. Maximální hodnocení ale dávám především za skutečně překrásnou Paulette Goddard, protože každou její minutu na plátně jsem si užíval. Těžko říct, jestli jsem kdy ve filmu viděl hezčí herečku. Takový už dneska nejsou... Suma sumárum, krásný film. (21.03.2011)