Režie:
Jošišige JošidaScénář:
Jošišige JošidaKamera:
Masao NakaboriHrají:
Mariko Okada, Jošiko Tanaka, Miki Sandžó, Mirai Jamamoto, Hideo Murota, Tokuma Nišioka, Hiroši Inuzuka, Sae Iššiki, Jukija KitamuraObsahy(1)
Tímto filmem se po čtrnácti letech k režii celovečerních filmů vrátil jeden z velikánů japonského filmu, Jošišige Jošida (1933). Stejně jako ve své předchozí tvorbě se i zde věnuje ženám a propojenosti osobního osudu postav s historií Japonska.Tentokrát skrze sledování vyhroceného vztahu tří žen různých generací vytváří výmluvnou metaforu ke spjatosti Japonců s atomovým útokem na Hirošimu a stigmatem jeho následků. Současně film předkládá hloubavou tezi o provázanosti identity a vzpomínek. Jak je pro Jošidu typické, skládají film esteticky vytříbené záběry kladoucí důraz na geometricky strukturované kompozice, zatímco strohé herecké výkony a dráždivá monotónní hudba vytváří hypnotickou atmosféru. (Eiga-sai)
(více)Recenze (10)
Silný film spojující dvě důležitá japonská témata: ženu a její generační proměny a japonské jaderné trauma. Film sice je poměrně pomalý i na japonské poměry, ale neobsahuje místa, kde by vysloveně stagnoval. Obsahově je to dost nabité, snad každá vedlejší postava představuje nějakou důležitou ideu (druhá rodina hledající dceru, milenec...). Zajímavá kamera. ()
Mam velmi rad pomale asijske filmy a tento zacinal slibne, ale ouha. Zhruba od tretiny filmu se struktura vypraveni stava nesnesitelna, prkenne postavy bez vyrazu (az na nepretrzitou utrpnost mlade vnucky) deklamuji stale dokola vety, ktere mely zustat odvypravene jen obrazem (pro jistotu kazdou aspon sestkrat) a symbolika vzpominani na atomovy utok by dohnala k slzam kazdeho, kdo videl vyborny Resnaisuv film "Hirosima, ma laska". Presvedcivost ne-postav prekonala i vykony divadelniho souboru Legz Akimbo z britskeho serialu Liga gentlemanu. Hvezdicka za krasny dum se zahradou. ()
Je možné udržet kontinuitu rodinné paměti roztříštěné výbuchem atomové bomby? Sledovat sami sebe v zrcadle bez nenávisti a zoufalství...? Jošida nabízí pohled do mentality generací tří žen hluboce zasažených hirošimskou tragédií. Všechny tři jsou poznamenány jinak a přitom tak stejně: Aby přežily, musí sevřít něčí dlaň - matky, dcery nebo milence, a doufat, že stín dítěte promítaný ostrým slunečním světlem na šódži není jen pouhým stínem. - - - HUDBA: Keiko Harada & Majumi Mijata - - - EIGA-SAI 2008 ()
Po formální stránce divák nenajde cokoliv k vytknutí, příběh by se dal nazvat silným, odkaz na Resnaisův film fanouška potěší. Ale to tempo, pokud se dá řazení záběrů v tomto filmu vůbec takto nazvat, bylo tak zničující, že už to po projekci nevydržel ani promítač a po posledním záběru utnul závěrečné titulky:-) ()
No musim rict, ze tentokrat me reziser Yoshida velmi, ale velmi prekvapil a to v pozitivnim slova smyslu. A ne, ze by se formalni struktura tohoto jeho dila o tolik lisila od toho co jsme od nej zvykli ocekavat. Presto film a jeho pribeh ma podle meho jasne smerovani a smysluplny dej i kdyz velmi slozity. Navic jista mysteriozni zabarvenost muj zazitek jenom umocnila. Super koment od Artrana. (Ale jinak uznavam -nekdy je vypraveni strasne polopaticke, nicmene silny dojem pro me zustava.) ()
Galerie (6)
Photo © Les Films du Paradoxe
Reklama