poster

Ženy v zrcadle (neoficiální název)

  • japonský

    Kagami no onnatači

  • japonský

    鏡の女たち

  • japonský

    Kagami no onnatachi

  • anglický

    Women in the Mirror

Drama

Japonsko / Francie, 2002, 129 min

Scénář:

Jošišige Jošida

Kamera:

Masao Nakabori
  • Teleri
    ****

    Příběh nás provází protnutím osudů tří žen. Každá zažila hlubokou ztrátu a každá si osvojila jiný způsob jak s ní bojovat, nahradit ji a vytěsnit ze života. Přichází ale doba, kdy se pevně budované hráze protrhnou a všechna touha, lítost a hořkost se vyplaví na povrch, aby pomohly najít ztracenou identu, "ženu v sobě".. Děj do sebe ochotně přijímá téma svržení atomové bomby na Hirošimu a dává tak filmu další rozměry. Přibližuje divákovi něco z té doby. Jedna hláška za všechny: "Atomová bomba nezná přítele nabo nepřítele...Zabije všechny."(17.1.2008)

  • r_t_fish
    *

    Mam velmi rad pomale asijske filmy a tento zacinal slibne, ale ouha. Zhruba od tretiny filmu se struktura vypraveni stava nesnesitelna, prkenne postavy bez vyrazu (az na nepretrzitou utrpnost mlade vnucky) deklamuji stale dokola vety, ktere mely zustat odvypravene jen obrazem (pro jistotu kazdou aspon sestkrat) a symbolika vzpominani na atomovy utok by dohnala k slzam kazdeho, kdo videl vyborny Resnaisuv film "Hirosima, ma laska". Presvedcivost ne-postav prekonala i vykony divadelniho souboru Legz Akimbo z britskeho serialu Liga gentlemanu. Hvezdicka za krasny dum se zahradou.(16.1.2008)

  • Rudovous
    *****

    No musim rict, ze tentokrat me reziser Yoshida velmi, ale velmi prekvapil a to v pozitivnim slova smyslu. A ne, ze by se formalni struktura tohoto jeho dila o tolik lisila od toho co jsme od nej zvykli ocekavat. Presto film a jeho pribeh ma podle meho jasne smerovani a smysluplny dej i kdyz velmi slozity. Navic jista mysteriozni zabarvenost muj zazitek jenom umocnila. Super koment od Artrana. (Ale jinak uznavam -nekdy je vypraveni strasne polopaticke, nicmene silny dojem pro me zustava.)(15.1.2008)

  • Artran
    *****

    Je možné udržet kontinuitu rodinné paměti roztříštěné výbuchem atomové bomby? Sledovat sami sebe v zrcadle bez nenávisti a zoufalství...? Jošida nabízí pohled do mentality generací tří žen hluboce zasažených hirošimskou tragédií. Všechny tři jsou poznamenány jinak a přitom tak stejně: Aby přežily, musí sevřít něčí dlaň - matky, dcery nebo milence, a doufat, že stín dítěte promítaný ostrým slunečním světlem na šódži není jen pouhým stínem. - - - HUDBA: Keiko Harada & Majumi Mijata - - - EIGA-SAI 2008(15.1.2008)

  • pixy
    **

    Mám v oblibě filmy, které k přesnému vyjádření niterných pocitů nespotřebují mnoho slov, což se zejména některým asijským tvůrcům výborně daří. Při sledování Žen v zrcadle mi ovšem na mysli vytanulo jedno jméno: Jára Cimrman. Polopatické, a vždy pro jistotu několikrát opakované, momentální poselství bez špetky nadhledu, evokující některé pasáže z jeho her, ve mně bohužel vyvolávaly pouze touhu, aby to už všechno skončilo. Když k tomu přidám monotónní basetí výraz jedné z hlavních postav (ano vnučky – její práce s obočím dosahovala kvalit Nicolase Cage), nemohu hodnotit jinak, přestože téma to bylo jistě zajímavé.(16.1.2008)