O Schmidtovi

Alexander Payne je rozhodně zajímavý režisér. Každý jeho film je sice jiný, ale všechny jsou pozoruhodné. To nejdůležitější na tomto kousku je ovšem Jack Nicholson, který ve mně vzbudil pocit, že snad za žádný svůj herecký výkon si toho Oskara nezasloužil tolik jako za Schmidta. Nebýt tam Kathy Bates, mohl jsem říci, že na celý film stačil sám. Komedie, občas až nepříjemně pravdivá. (21.05.2006)

About Schmidt není vůbec špatný film, ale příjemné komorní drama o rozmarech stárnutí, které s sebou přináší daleko více peripetií a možná i dobrodružství než celý předešlý život. Navíc Jack Nicholson je bůh, žádný jiný herec by nedokázal příběh takhle utáhnout a přinutit diváka, aby kvůli němu alespoň jednu hvězdičku ještě přihodil. Já jsem s ním a jeho myšlenkami vydržel až do konce, a byť se snímek poměrně táhne a je to celé opravdu jen o Jackovi, mohu říci, že jsem si ho užil a vyprávění prostřednictvím dopisů mě dokázalo silně oslovit. A v závěru jsem měl slzy na krajíčku.. (04.11.2012)

Musí muž s úspešnou kariériou so 42-ročným manželstvom a dcérou viesť šťastný a spokojný život? Nie! Tak asi o tomto je tento veľmi melancholicko-nostalgický film...Nicholson bol ako je zvykom úžasný avšak niekedy mi dej pripadal trošku rozvláčny a určite by som tým pádom skrátil stopáž...ale pekný film (12.03.2012)

Čistá tragikomika. Avšak ničím zaujímavý príbeh, zbytočne natiahnutý na vyše dve hodiny. Občas nejaké psychologické bláboly, jediné, čo bolo pekné, boli listy africkej sirote Nbugu, a scéna na záver možno aj trochu dojme. Ale inak rozťahané, s veľa chluchými miestami. Čo je pravda, Nicholson sa mi v staršom vydaní brutálne páči, no tu veľa nepredviedol. A inak slovko komédia tu nemalo čo robiť. Príbeh je dosť depresívny a na spríjemnenie nálady formou komédie neodporúčam. 65%. (09.03.2006)

Silně nedoceněné komorní drama o běsech stárnutí, prázdnotě důchodu a tíze samoty... Alexander Payne vsadil na poetiku všednosti a tenhle pocit každodenního života byl divácky doslova konsternující. Pomale plynoucí příběh o člověku, který se dostává přes onen velký životní zlom, jakým je ukončení produktivního věku a odchod do důchodu, a neví si se svým životem náhle rady... Když se k tomu ještě přidá nenadále dostavivší se samota, čerstvý důchodce Schmidt se postupně propadá s ubývajícími denními rituály až někam na samé lidské dno. Dá se to přijmout, nebo se tomu můžete postavit - a to, trochu po vzoru Americké krásy (ve vydání pro seniory), udělá i Warren Schmidt - vydá se na nesmyslnou cestu přes Spojené státy za svou dcerou. Tahle cesta nemá tentýž vnitřní náboj a pozitivní rozměr jako třeba Lynchův Příběh Alvina Straighta, důchodce Schmidt je zlomený a osamělý, mrzutý starý muž, který se cestou snaží zaplnit náhle vzniklé prázdno ve svém životě, neboť jediné, k čemu se dá upnout, je na dálku adoptované malé černošské dítě kdesi v daleké Africe. Tenhle institut suplujícího psychoanalytika je skutečně silný okamžik filmu a závěrečný očistný pláč byl jedním z nejdepresivnějších momentů, co jsem kdy na plátně spatřil. To, že je Jack Nicholson skvělý herec a že většina filmu stojí na něm, netřeba asi rozebírat. Nicholson propůjčuje svému Schmidtovi úžasný vjem bezradnosti, bezvýchodnosti, je tak autenticky ztracen v běžném životě (dokonalá scéna rezignace při telefonování v budce, pouhé užívání mimiky při návštěvě rodiny budoucího zetě...), je plný skepse a rozrůstající se deprese, šedne a mění se i fyzicky... Zajímavá byla kamera - ta přemíra statických záběrů, perfektně kompozičně promyšlených (kupř. nádherný záběr Schmidta sedícího v místě zlatého řezu u rozsvícené lampy, přičemž většina záběru zůstala utopena ve tmě...), vytvářela dojem jakéhosi pomalého plynutí času, jakéhosi bezčasí typického pro postproduktivní část lidského života. Většina záběrů byla také podobné velikosti (celku), což zesilovalo dojem ztracenosti člověka (v prostoru i v životě). Mizanscéna byla strohá, městsky chladná, proti čemuž ostře kontrastovaly interiéry pokoje rodičů Schmidtova zetě... Silný, empatický film, který dává vzpomenout na mnohé lidi žijící třeba hned vedle v sousedství... Osamělost a stáří jsou strašné... (18.11.2006)