Obsahy(1)
Není snad na světě odpornějšího zločinu – tedy pomineme-li vraždu, pochopitelně – než je vyděračství. Profitovat ze slabosti a strachu svých bližních, pást se na jejich neštěstí, těšit se z peněz, které takto získám… Na to musí mít člověk opravdu silný žaludek. Bohužel lidí, kteří se hodlají takovýmto způsobem obohacovat, se vždycky najde dost. Jeden exemplář tohoto druhu se právě etabloval v Londýně. A je to skutečný mistr svého oboru. Nezastaví se před ničím, neomylně se žene za svou kořistí, umí si – někdy i léta – počkat na nejvhodnější chvíli. Jmenuje se Charles Augustus Milverton a z titulu obchodníka s uměním má přístup i do té nejvyšší společnosti. A dokáže této výhody znamenitě – k neštěstí svých obětí – využívat. Existuje vůbec způsob, jak počínání této zrůdy zarazit? Sherlock Holmes s doktorem Watsonem stojí před možná nejtěžším úkolem své kariéry. (Česká televize)
(více)Recenze (43)
Takhle vyvadet jsem Holmese asi jeste nevidel. Vloupe se do baraku, pouziva prevleky, sbali sluzku a celou dobu je nasranej, ze nemuze porazit mistra vyderace. Od toho se taky odviji konec, ze tu neni zadne odhaleni. Ale i tak tu zustava docela solidni detektivka s perfektnim parchantem Roberta Hardyho. ()
Jen jedna věc dokáže Sherlocka rozladit víc než zápach zelí a sice když ohledně pachatele zločinu ví kdo, ví jak, ale neví, jak jej dostat. Takže si chladí žáhu na paní Hudsonové, zkouší to s převleky za řemeslníky či pragmatickými zásnubami a nakonec se i stane tichým svědkem výkonu spravedlnosti. A přitom stačilo najmout si za pár liber přiopilé irské dělníky z londýnských doků, co by si pana Milvertona vzali do parády. Být upoután do konce života na lůžku a cucat stravu brčkem, to dost sníží vaše schopnosti býti mistrem vyděračem, ale já tu nejsem od toho, abych geniálnímu mozku z Baker Street radil, jak vyřešit případ a ještě přitom ušetřit.. Co se týká Hammondova zpracování, platí závěr Holmese k téhle patálii a sice že jsou zde jisté aspekty, na které nelze být hrdý. Na pohřbení do zapomnění to ale není.. ()
Je to přesně, jak řekl Sherlock Holmes : "No, Watson. There are certain aspects (of this case) of which I am not proud. Please". Tento díl nepatří k dobrým, Sherlock Holmes je spíše mužem převleků, než mužem s geniálním úsudkem, pamětí, logikou a dedukcí vybaveným vyšetřovatelem. Robertu Hardymu zlomyslnost kouká přímo z vočí. Scénář : Jeremy Paul / Hudba : Patrick Gowers ()
Není to určitě ta nejlepší holmesovka, dokonce to není ani nejlepší holmesovka s Jeremy Brettem. Ale oproti mnohým novým zpracováním a pokračováním je to hluboce nad průměrem (samozřejmě pokračováním bez J.B.). Atmosféra je skvělá a i když mi ji rozuzlení trochu pokazilo, předešlou hodinu a půl jsem se skvěle bavil. Exteriéry i kostýmy jsou klasicky (u této série) přesvědčivé a realistické. Hlavní herci své role hrát umí (taky je hráli aspoň dvacetkrát dřív) a ani ostatní nejsou nepřesvědčiví. Navíc tu je ukázána Holmesova lepší lidštější stránka (i když poté se opět zachová jako stroj) a já osobně hodně oceňuju, že mu tu na hlavu necpou tu příšernou šedivou jezdeckou čapku, ale cylindr. O té čapce se nikdy Conan Doyle nezmínil, tak by mě zajímalo, jak se tam dostala. Jedinou vadu na kráse vidím asi v tom trochu zmršeným (můj názor) závěru, takovým trochu příliš rychle utnutým a odešlým. ()
Medzi sherlockovskými celovečerákmi poemerne anomália. Sherlock dáva najavo zreteľne aj rozčúlenie a dokonca sme svedkami, že sa doňho zamiluje istá žena. Vzhľadom na okolnosti ale ide o celkom vtipné vsuvky, Sherlock totiž celú vec inicioval. Taktiež riešenie prípadu je neortodoxné, zločinca poznáme od začiatku a tu ide skôr o hru na mačku a myš. Konečne sa poriadne zapoj(t)il aj Watson, pri predchádzajúcich dielach som mal občas dojem, že je tam len na "čistenie Holmesových bôt". ()
Galerie (5)
Photo © Granada Television
Zajímavosti (1)
- Když je zastřelen důstojník, policejní detektiv vezme odhozenou zbraň do kapesníku. To nebylo u Scotland Yardu v polovině 90. let 19. století, kdy se film odehrává, vůbec zvykem. Otisky prstů začaly být v Británii používány k identifikaci až v roce 1901. (Sinecod)
Reklama