Edi

Obyčejný chlápek postávající na ulici. Nenápadný. O vaši pozornost neusiluje, jeho život vás nezajímá. Polského režiséra Piotra Trzaskalského ano a věnoval mu celý film. Edi je looser. Co měl, ztratil. Co má, ztratí též. Žije za peníze ze sesbíraného šrotu či vyhozených elektrospotřebičů. Často relativně nových a funkčních elektrospotřebičů, což nedává spát Ediho kamarádovi Jureczkovi. Proč, proč to ti lidé vyhazují? Taky se někdy ptám. Z chladného a odtažitého Polska přišel nečekaně citlivý a vstřícný snímek, s univerzálním, v postsocialistických zemích přesto účinnějším příběhem o životě a přežívání. Perfektní technickou stránkou může směle konkurovat nákladnějším západním produkcím. Ty ovšem málokdy dojímají bez tíhnutí k patosu. Edi je krom několika radostných okamžiků mimořádně smutným filmem. Řekl bych, že v tolik kritizovaném konci nejvíc. 80% Apendix: První minuty, kdy kamera zabírá vodní hladinu, kterou s čím dál větší intenzitou rozčeřují dopadající kapky, bych bez váhání označil za jeden z nejlepších úvodních záběrů vůbec – miluji déšť! Zajímavé komentáře: Douglas, charlosina (21.08.2008)

Malý velký film. V Ediho životě se něco zvrtlo. Zřetelně je vidět, že má navíc, ale není natolik silný, aby sám něco změnil. A tak se smířlivě podvoluje svému osudu a bez jakýchkoliv námitek přijímá rány života. Při sledování se mi na mysl neustále drala myšlenka, jaký je vlastně život svině. Od plného hodnocení mě odradill až příliš předvídatelný a v mnoha ohledech hloupý konec. IMHO typický snímek pro MFF. (19.09.2007)

Velmi smutný příběh ve kterém hrají dva odlišní přátelé. Edi život bere takový, jaký je. S ničím si neláme hlavu, ale zato Jurek má se vším problémy a potřebuje poradit a s tím mu vždy Edi pomůže svými myšlenkami. Tím vznikají příběhy velmi vtipné. Občas skočí do záběru scénky z Ediho minulosti, když byl u vody. Edi se snaží, aby byli štastní všichni a to se mi na něm líbí. Dokáže obětovat kvůli tomu všechno. Ve filmu je vidět ta hranice mezi bohatými a chudými. Chudí se snaží dostat mezi bohaté a sní o tom. Každý den vidím ve městě plno takových lidí, ale oni se s tím bohužel nesmířili a říkal jsem si, že kdyby to tak bylo. Cítil bych, že jsou štastní a tím bych byl i štastný já. Na to, že to je druhý film Piotra Trzaskalskiho, je to film o kruté realitě, který si ta všechna ocenění zaslouží. (27.01.2004)

Ale dlouho jsem se rozhodoval mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Film osciluje mezi gangsterkou, "kidovským" filmem a existenciálním dramatem o tom, že nemá cenu litovat minulosti a bát se budoucnosti. Důležité je žít tak, jak momentálně lze, jakkoliv je to těžké... Hloubavý a citlivý hrdina možná místy zavání sentimentem, zejména, když koná dobré skutky... Nevyvrací nařknutí ze znásilnění (ani jej nepotvrzuje, de facto do tří čtvrtin filmu nedozvíte, co se doopravdy stalo), příjímá dítě a odpouští všem okolo. A přesto na konci filmu nemáte pocit, že by vás někdo citově vydíral. Přes možná až příliš násilný kontrast mezi městem a venkovem, předvídatelný závěr a místy k smrti pomalé tempo, nemáte na konci pocit, že byste měli být smutní, vždyť v současné chvíli to zase tak špatně nevypadá... A jak to bude potom? To už vás nemusí zajímat. Sám Edi by si to nepřál. (17.02.2004)

Bylo, nebylo, za devatero skládkami a devatero hromadami šrotu žil jeden sečtělý masochista. Rád si čítával knihy ze své staré ledničky a chodil světem dělat dobro. Ne všichni však jsou tak dobří jako otec Terezák a tak mu jednoho dne udělali ti zlí škaredou věc. Díky tomu se však Edi ocitl na nejlepší cestě stát se skutečnou Terezou. A jestli nezemřel, tváří se i nadále jako bezmozek a sbírá staré železo. Místy se této podivné pohádce povedl vizuál, ale to je bohužel vše. Scénář, hudba a herecké výkony se nepovedly vůbec. (17.07.2020)