Režie:
Věra ChytilováKamera:
Jan MalířHudba:
Jiří BulisHrají:
Bolek Polívka, Chantal Poullain, Jiří Kodet, Vlastimil Brodský, Jiří Pecha, Vladimír Leraus, Marie Rosůlková, Gustav Nezval, Jiřina Steimarová (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Hradní kastelán se ve svých divokých snech proměňuje v opovrhovaného, ponižovaného šaška, jehož deptá panovačná královna. Režisérka Věra Chytilová si tu pohrává s téměř dokumentárním vylíčením "reality" a divadelně stylizovanými vizemi, v nichž vládne červená barva. Námět poskytla stejnojmenná divadelní hra Bolka Polívky, jejíž podobu však režisérka často přesahuje, zvláště pak k satirickému vyhrocení, v němž nahlíží naši nedávnou minulost, ztrapnělé poklonkování před mocnými a bohatými tohoto světa. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (104)
S Věrou Chytilovou jsem nějakou chvíli měla trochu problém, její filmy nejsou pro každého, člověk se v nich musí najít, musí jim přijít na chuť. Jednou padla moje volba právě na Šaška a královnu a musím říct - nelituji. Nejvíce se mi líbil Bolek Polívka, jeho některé kreace byly až artistické, předvedl svoje herecké umění, předvedl i svoje šaškovství, a přesto to byla úplně jiná role a herecké poloha. S Chantal se dobře doplňovali, Chytilová dodala osobitý styl, záplavu červené barvy, satiru, komiku (ale ne tu, kdy se za břicho popadáte). Šašek a královna se mi jako film líbil. ()
Film je zajímavý kontrastem i prolínáním bizarní snové a přízemní reality. Ta přízemní připomíná něco mezi Hrabalem a Kurvahoši Dědictvím (venkovští burani, bohatý Němec). Je tam hodně ironických narážek na korumpující a demoralizující moc a peníze, což bylo aktuální koncem 80. let v rozkládajícím se komunistickém režimu, ale celkem dobře to sedí i na dnešní dobu. Každý jsme potencionální šašek. Teatrální vizuální atmosféra snových scén generuje téměř halucinogenní, přízračné a fascinující prožitky. Chantal je ale v roli dominantní královny na můj vkus až křečovitě patetická. Nemusela by neustále psychopaticky řvát, ďábelsky se chechtat a koulet očima. Je rozmarná, nevyzpytatelná, nebezpečná a Polívka z ní má strach a zároveň po ní touží. Film tedy bude asi hodně oblíbený mezi dominami a submisivními muži. ()
Diváci, kteří nechtějí připustit, že Chytilová se nedopuští pokusu převést Polívkovu hru na plátno, nýbrž ji používá jako bázi pro vytvoření nového, vícevrstvého a přece dokonale konzistentního díla, přicházejí o mnohé. S ohledem na obsah nelze směrem k autorské dvojici neutrousit: To se tedy dva sešli. Chytilová ještě v plné síle a Polívka ještě jako Pan Šašek. Madam Poullain to dokonale tmelí. Bav mě! Uprostřed prašivé civilizace nietzscheovský zápas vůle dvou nadlidí: Šaška a Královny. Jen takovéto persony (a jen spolu?) mohou přemáhat vládu tupého mačismu, totožného se servilitou. (Opravdu je Chytilová zlou feministkou? V králově suitě hrají prim staré báby - vždy nejlítější strážkyně statu quo.) Nebo jinak: Šašek a Královna: Příroda ve své dvojakosti, trojakosti a Člověk ve své u-Bohosti. Nebo je Královna naopak Šaškovou Ideou? Každopádně je to Královna. Rovin, na nichž by bylo lze toto dílo vykládat, je mnoho a psychoanalitik by si jistě zgustnul na obou autorech. Těší mě, že je to zrovna můj oblíbenec Brodský, u Chytilové neobvyklý až rušivý zjev, který zde obrací mínění k pravosti: "Vždyť je normální." Více významových vrstev má i evropské složení: královský pár Němec - Francouzka, Čech šašek. (Srov. též zlobný dialog m. Poullain s "Rusem" Šteindlerem ve Vyhnání z ráje.) Mimochodem: "...jsou tady zase z Německa. Zase se bude střílet. Takže Jarda, Tonda, ať se neukazujou..." "...Wunderschön...Paroží...Alles echt!" Při scéně s výměnou rolí ("Hraj krále!") jde do tuhého, je to vrchol všeho, aniž by ovšem směrem ke konci došlo k polevení. Pak probuzení a všechno začíná znova. Ne. Všechno je jinak. Závěrem dotáhla Chytilová původně Polívkovu hru k naprosté genialitě, paradoxně tím, že tak trochu popírá sama sebe. "To je sen!" A poslední vteřina před titulkami je vždy její silnou stránkou. ()
Po zhlédnutí divadelního představení jsem měl z filmové podoby jisté obavy. Netradiční pohled Věry Chytilové vnáší do této bravurní hry nový rozměr a posouvá ji někam dál. Nevím, jestli dopředu, ale prostě někam úplně jinam. Ostré střety se současností, ať už na hradě, na louce nebo v hospodě, jsou tím pravým kořením, které bylo potřeba do divadelního gulášku přimíchat. Bolek se Chantal opět září a ve vedlejších rolích perlí mistři Kodet a Brodský. Prostě lahoda. ()
Jak ze skvělého divadelního představení udělat příšerný film.... Věra Chytilová je prostě magor a příšerná režisérka. Film je to trapný, nevtipný, nedává v něm nic smysl,. Herci působí jako idioti, celé mi to připadá pitomé, a lehce přiúchylnělé. Jednu hvězdičku za hvězdičku Bolka, ale jinak je to úplný odpad. ()
Galerie (12)
Zajímavosti (4)
- Boleslav Polívka (šašek) a Chantal Poullain (kráľovná) boli v dobe natáčania manželia. (Raccoon.city)
- Film se natáčel především na hradě Švihov, dále také v obci Líšná na Rokycansku nebo hradě Zvíkov. (skudiblik)
- Největší ocenění filmu, kterému se Bolku Polívkovi dle jeho slov dostalo, je historka, kterou zažil v hospodě. Číšnice mu říká: „Viděla jsem váš film, ale má to jednou chybu, není to pro blbé.“ (sator)
Reklama