Režie:
Jiřina Pokorná-MakoszováScénář:
Jiřina Pokorná-MakoszováKamera:
Josef IllíkHudba:
Claude DebussyObsahy(1)
To, že Walter Horton (Vlastimil Brodský) podlehl jednoho rána neodolatelnému nutkání usednout ke klavíru a zahrát celou Chopinovu Sonátu B moll, by nebylo nic tak zvláštního, nebýt faktu, že Walter Horton nikdy v životě na klavír nehrál a ani on sám netušil, že to umí. K údivu své ženy (Jiřina Jirásková) ve hře pokračuje tak úspěšně, že záhy získá manažera (Rudolf Hrušínský) a pořádá veleúspěšné koncerty. Jeho repertoár se zdá být nekonečný a provedení bezchybné. Má to ovšem háček - Walter není schopen žádnou skladbu zahrát dvakrát... (Oskar)
(více)Recenze (39)
Mám jen čtyři slova, jež mé čtyři hvězdičky de facto relativizují, přesto však si za nimi chtě nechtě musím stát, jelikož to, co je myšleno jako pochvala všech zúčastněných, Jiřinou Jiráskou počínaje, Rudolfem Hrušínským nejstarším konče, by stejně tak mohlo být výtkou - děsivější to být nemohlo. 75% ()
"Kde jsou meze ďábelského Hornotova talentu?" Neznám asi film, kde by v hlavní roli nebyli tak úplně herci jako spíše skladatelé klasické hudby (Chopen, Bach, Mozart, Beethoven, Debussy či Gershwin) resp. jejich geniální klavírní hudba. Samotné toto televizní dílko je určitě originální, přičemž tři herečtí bardi (Brodský, Jirásková a Hrušínský) zde i na malém prostoru rozehrávají vskutku zajímavý herecký "koncert". ()
No, komedie... Tak mezi všemi k tomuto filmu vhodnými žánry bych ji dal asi na poslední místo, tohle je hlavně mysteriózní. Každopádně ten námět mě hodně zaujal a byl jsem zvědavý, jak vyvrcholí. Pravda, ta závěrečná pointa je dost zajímavá a i chytrá, ale stejně jsem pořád čekal, že se vysvětlí, odkud Walter Horton vzal tuhle zvláštní schopnost. A to tam bohužel vysvětlené není. Ale i tak to má celkem tajemnou atmosféru a dobře se na to kouká, jen té hudby je tu přehnaně moc, až mi to ke konci vadilo (a to mám klasickou hudbu rád). Někdy i zbytečně natahuje děj. Slabé 4* ()
Nenápadný, ale úžasný film o tom, že i v kráse může dřímat děsivost neznámé síly, tak jako se skrývá nádech hororu v příběhu o podivné genialitě Waltera Hortona. Když k tomu připočítáme klasický myšlenkový šepot Rudolfa Hrušinského, může být člověk neklidný a vystrašený i z nádherných tónu klavírních skladeb. Ostatní snad nejlépe vystihl ve svém komentáři mchnk. ()
Neprobádané možnosti lidského mozku mohou být děsivější než všechny oslizlé příšery z vesmíru. Tahle kratičká historka o muži, který bez dřívější zkušenosti začne hrát virtuózně na piano a žádnou skladbu není schopen zopakovat, je přesně na půl cesty mezi sarkastickou komedií a jemným horrorem. Ani jedno není dominantní. Meze Waltera Hortona spíš vyvolají úsměv, který strne v tiché hrůze, když začnete o té zápletce víc přemýšlet. Bez ohledu na stopáž mistrovské dílo s decentními výkony hlavní trojice. 100% ()
Galerie (6)
Zajímavosti (1)
- Jedná se o adaptaci stejnojmenné povídky od Johna Seymoura Sharnika, která u nás vyšla v hororové antologii „Tichá hrůza“ od Tomáše Korbaře. (niethustra)
Související novinky
Jiřina Jirásková 1931 - 2013
Ve věku 81 let zemřela herečka Jiřina Jirásková. Dlouholetá členka a později i ředitelka Divadla na Vinohradech absolvovala DAMU v roce 1950 a po jedné sezoně v Krajském oblastním divadle Hradec… (více)
Reklama