Interstella 5555: The 5tory of the 5ecret 5tar 5ystem

Tak tady se přiznám, že jsem byl připraven na nejhorší. O Daft Punk jsem v životě neslyšel a japonské čmáranice nemám vůbec rád, nejedná-li se o čmáranice pro dospělé, takové mi nevadí. Mile mě překvapilo, že hudba mi vůbec nevadila, ba naopak se mi některé skladby velice zamlouvaly, a dokonce jsem si uvědomil, že mnoho z nich neslyším poprvé. Horší to bylo s hranou částí. Ta, podle očekávání, stála za hovno. Příběh byl hrozně ubohý a strašně nudný. Myslím, že mohl oslovit snad jen bezvýhradní fanoušky. Ani tu hodinku jsem neudržel oči a pár minut před koncem jsem si musel dát vynucenou spací desetiminutovku. Celkově bych hudbu označil i jako "super". Bohužel, tyhle čmáranice jsem nikdy neměl rád. Nejvíce mi na nich vadí obrovské časové rozestupy jednotlivých obrázků. Absolutně to nepůsobí na moje citlivá očička souvisle. Obraz je trhaný a koukání nepříjemné. Hodně nesnáším třeba, když některá postava pseudo běží. To je úplně hodno odvrácení zraku. Celkově to na nějakou tu hvězdičku vidím, protože, naposledy se zmiňuji, hudba je vážně dobrá, přestože to není ani omylem můj styl. Viděno v rámci Filmové výzvy. Film jsem dostal od uživatele FFilipCZ. (02.09.2015)

Já absolutně nejsem fanda japonské animované tvorby ani elektro(tech)nické muziky, ale na těchto 65 minut asi budu vzpomínat a připomínat si z nich alespoň vybrané skladby určitě ještě dlouho. Některé písně včetně zpěvů zremixovaných počítačem sice zní na můj vkus příliš uměle, ale k samotnému příběhu i japonskému anime se náramně hodí – a TO, co zde vzniká za spojení hudby a obrazu, jsem vnímal jako geniální symbiózu. Místy jsem měl až pocit, že tvůrci s takovou dávkou kreativity, protaveného do stylu na první pohled pro mě odpudivého a hle, nakonec s nejedním fascinujícím nápadem a podmanivým prvkem, museli také dojít buď z mimozemské planety nebo z budoucnosti. Nebo skutečně čerpali ze záblesků z prožitých nočních snů. Pro mě osobně až vtažení do absolutně jiné dimenze. Pustil jsem si to poprvé a nemohl uvěřit, jak mě to zaujalo a rozhodl jsem se, že než napíšu komentář, chci to vidět pro jistotu ještě jednou. O pár hodin jsem si Interstellu 5555 pustil znovu a napodruhé mě svou propracovaností, již s vědomím, co mě tu vše čeká, ohromila ještě víc! Doslova hudební i vizuální sci-fi, propracována v neskutečně nápaditých detailech, ke všemu s dost zajímavým příběhem o únosu kapely meziplanetárního charakteru. Občas mi jen vadila přehnaná délka některých skladeb (nejvíc té poslední) v poměru k tomu, že více z nich je založeno hlavně na opakování jednoho motivu. Ale i v tomto směru mi to vynahradily minimálně dvě skladby, které mě dostaly už i samy o sobě (a společně s obrazem teprve nabraly na zážitku) – první na slavnostním galavečeru odevzdávání cen, s popěvkem fáná-gou (či-li fanoušci jdou?), a hlavně dlouhá instrumentální melodie během pátrání na zámku, s úžasným klávesovým sólem. Je v tomhle pro mě cosi magického... [90%] (13.09.2022)

Skupinu Daft Punk mám rád, ale majú už aj lepšie albumy ako Discovery, s ktorým je spätá Interstella, napríklad excelentný Random Access Memories, a toto ich skĺbenie elektronickej disco hudby z albumu Discovery s anime sa pri dĺžke cez jednu hodinu míňa účinku. Nápad vytvoriť jeden rozsiahly videoklip je síce pútavý, ale samotný príbeh z pera Daft Punku nie je vôbec ničím zaujímavý. Jedná sa len o jednoduchú story o únose mimozemskej kapely z jednej planéty a jej pretvorenie na populárnu kapelu na planéte inej. V jadre sa to síce snaží o kritiku fungovania hudobného biznisu, ale tá nie je nijako do hĺbky rozpracovaná. Zároveň hudba po väčšinu času nekorešponduje s dianím a tak sa vytráca aj súhra obrazu a zvuku. Samotná japonská animácia nie je vôbec ničím špeciálna a Japonci zvládli oveľa krajšie „nakreslené“ a rozhodne aj námetovo silnejšie anime filmy už pred 30 rokmi (viď napríklad Grave of the Fireflies, Akira atď.). Tým pádom táto dosť strohá animácia nemá v „novom miléniu“ čím zaujať. Mať to maximálne do pol hodiny dostavil by sa zamýšľaný efekt, ale pri hodinovej dĺžke sa sledovanie tohto plytkého deja bez jediného slova stáva hlavne v druhej polovici už neskutočne ubíjajúce. Daft Punk si tým síce svojho času splnili svoj detský sen, čo im nemôžem zazlievať, ale faktom ostáva, že nie je absolútne žiaden dôvod počúvať ich hudbu práve v takejto „celovečernej“ podobe, na to Vám plne vystačí aj album. A odmietam tento „film“ adorovať len kvôli hudbe Daft Punku, pre ňu sú určené iné média. (14.03.2014)

Nejdříve připomenu děj: hudebníci z jiné planety jsou unešeni šílencem ze země, preměněni na lidi a nuceni hrát pro lidi. Šílenec za to získává zlaté desky, později chtejí utéct, při útěku zjistí že to šílenec dělá již mnoho staletí. V jeho sídle ho zničí a odhalí minulost. Později je chytí policie, lidi se dozvědí pravdu, následuje přemena na modré mimozemšťany a cesta zpátky. To vše je celkem zdařile animované. Jediné, co mi na tom hodně vadilo, byla hudba. Místy silně monotónní, tento žánr sem poslouchal poprvé a doufám že naposled. Pokud by film doprovázela libovolná jiná kapela asi by získal mnohem více hvězdiček. Jinak to byl celkem zajímavý nápad udělat film beze slov :-) (19.05.2008)

Kedysi dávno videné vo filmovom klube. Nepríjemné hudobne aj obrazovo. Prehovárajúce kódom, ktorý nie som schopný rozlúštiť. Ani muzikou, ani príbehovo ani myšlienkovo. Strácam sa. Ak je na pozitívne prijatie akéhokoľvek umeleckého diela potrebná interpretácia zasvätených, autorov alebo vykladačov, pokladám toto dielo v 90% prípadov za myšlienkovo zámerne vytvorený zložitý konštrukt, zastierajúci buď chýbajúci autorov talent alebo skutočnosť, že hoci by takýto umelec veľmi rád tvoril, nemá svetu veľmi čo povedať. Tak mlžia, zastierajú a zahaľujú sa do temnoty. Mimochodom, podobne zdochliackym dojmom na mňa pôsobí literárna a hudobná tvorba intelektuálnou omladinou všeobecne velebeného Nicka Cavea. Pričom nepopieram možnú genialitu takéhoto typu tvorby - len ma zrejme akosi paralelne obchádza. (06.05.2014)