Dar od zlého kouzelníka

Kouzelnice Matrjona si mateřství užívala celý den až do odpoledne, to už Vasilisu nechala vyrůst natolik, že jí mohla přenechat domácnost a jít někam tančit kolem ohně, cvičit se v letu v hmoždíři, nebo se věnovat jiným zájmovým činnostem. Vasilisa neomylně otevřela jedinou skříňku, kterou otvírat neměla. Je to marný, je to marný. Tisíckrát dětem řeknete, co nemají, nechte jim to na očích, stejně si ty sirky vezmou. Tady to byly jen čarovné šaty. Buďte opatrní na svá přání, někdy se mohou i vyplnit. V závěru Vasilisa stárne tak, jako na začátku pohádky, ale najednou to její matičce vadí. když dva dělají totéž, není to totéž, tentokrát za to může zlý kouzelník. Jo, láska dělá vrásky a může zabíjet. I v pohádkách. (24.03.2012)

Že je pohádka poněkud ponurá by mi zas až tak nevadilo (ostatně u sovětské produkce to býval poměrně častý jev), nicméně mi zde vadila přílišná psychodeličnost provázející pohádku od začátku až do konce. Po celou dobu hrály hlavní roli čáry a halucinace, až by divák nabyl dojmu, že požil trochu z těch muchomůrek, jež Ivanovi a Vasilise nabízel ten záhadný děd. Některé scény doprovázené monology Matrjony na mě působily jako zfilmované balady od Erbena. Zastávám názor, že v každé pohádce by měly být alespoň některé pasáže realistické a zde platí, že čeho je moc, toho je příliš. Zkrátka na 60 minut toho čarování bylo nadmíru. I ty role strašáků mi připadaly nadbytečné a vyjma jediné kratičké scény, kdy Ivana okřikli, že se cicmá s jinou neměli využití. Sic půjdu proti proudu, nicméně uděluji této zvláštní pohádce pouze velmi slabý průměr, tj. 2 * a 40%. (02.05.2022)

Příběh o lásce dvou mladých lidí - Ivana a Vasilisy, kterou chce zničit zlý kouzelník. Sovětské ateistické pojetí se, bohužel, muselo projevit v tom, že je příběh uzavřen sám do sebe, takže se zdá, že zde nejsou žádné síly dobra, ale jen síly zla, které si s člověkem a se světem dělají, co chtějí. Až nakonec se matrjona, matka Vasilisy, obrací ("modlí") místo k Bohu k "Matce zemi" a vše se v dobro obrací...Jinak je to však tradičně výtvarně i poeticky dobře zfilmovaná ruská pohádka. Světlana Orlovová jako Děvice Krasavice je opravdu mimořádně hezká. (04.10.2007)

Zatímco my máme Herzovu Pannu a netvora, Rusové mohou strašit své děti Darem od zlého kouzelníka. Pohádka, kterou bych svým dětem nepustil, ledabych jim chtěl způsobit slušnou depku, která je ale pro odrostlejšího a psychicky odolného kinofila zajímavá svou atmosférou, typicky východoslovanskými kulisami i režií. Celkový dojem: 70 %. Značně originální záležitost, která bohužel není běžně vysílaná v televizi. Motiv studny s živou vodou, kde se pokus o její získání mění ve ztrátu mládí a života, může ovšem pro malé děti být opravdovou noční můrou... (07.04.2009)

Jedna ze sovětských pohádek mého mládí, z níž si dobře pamatuju jak oba strašáky, tak naprosto hororový rumpál u studny. Je znát, že film vznikl v hlubokém komunismu, takže místo Boha musela zaskočit Matička Země (a to i věnováním dítěte), přesto se však v záběrech kapličky s kříži podél cest objeví. Pohádce hodně ubližuje ta celková zkratkovitost, hodina je vážně málo a docela by mě zajímalo, jestli existovala delší verze. Jinak je to ale celé založené na křesťanských symbolech a na tom, že stačí zlu podat prst (třeba nedodržet slib své matce a chtít se ukázat lepší), a už se to zlo na nás nabaluje samospádem. A že to chce hodně obětavou a slzami posílenou modlitbu, aby se - snad - věci napravily. Celkově to má i přes skoky v ději a onu zkratkovitost (dokonce ani pořádně nevidíme, jak byl a jestli ten zlý čaroděj) ale velmi slušnou snovou atmosféru, čímž je ta pohádka hodně zajímavá, ačkoliv jde vlastně jen o splnění tří úkolů... Mimochodem, honička s dědečkem kolem chalupy je myslím po rumpálu druhý nejlepší moment filmu. (09.06.2023)