Häxan: Čarodějnictví v průběhu věků

Christensonovo Häxan má potenciál rozosmiať i ohromiť ako máloktorá iná hororová snímka z 20. rokov. Kombinuje naturalizmus s groteskne štylizovanými efektami plus anarchisticky uvoľnený zmysel pre humor s dokumentárnou vecnosťou. Nie je ľahké vymedziť jeho žáner. Možno to ani nie je horor. Kuriozitou ale káždopádne je. Filmári zamýšľali predzvesť čarodejníctva, čiernu mágiu a poverčivosť „z hľadiska kultúry a dejín“. Po vzore Griffithovej Intolerancie (1916) sledovali rôzne prípady k téme, navešané na časovú os medzi rokmi 1488 a 1921: inkvizičné súdy, mníšky posadnuté démonom, čarodejnícky zraz. Práve posledná scéna znázorňujúca bujné krepčenie - s priam orgiastickou choreografiou a diabolsky rozkošným Christensonom v roli Satana - je vrcholným miestom filmu: bravúrnou prehliadkou zvláštnych efektov, líčenia a prevlekov i celkovej kompozície, ktorá svojím rozsahom a sexuálnym nábojom zostáva dodnes v mnohom neprekonaná. Häxan je silné v detailoch, častokrát veľmi nechutných: zdochliny, lebky a hnáty, hmyz či hady sa tu objavujú rovnako ako špina, zbytky jedál, potrhané šaty, zlámené kosti, nahé mäso alebo Satanov kmitajúci jazyk - všetká tá spleť nechutností dáva filmu výrazne zemitú, telesnú príchuť. Niekedy ju prereže akademický prístup: na plátne sú citované pramene, objavujú sa rôzne dokumenty, s (až sadistickou) potechou sú zaberané mučiace nástroje. Nechýba ani schéma pekla, na ktorom sú ukazovátkom zvýrazňované kľúčové body, ani ukážka drtenia palcov. Film je podmanivo nejednoznačný, a to ako vo veciach vedy, tak i povier. Zosmiešňuje dávne ľudové predstavy, ale i modernú psychológiu. S bezbožným zmyslom pre čierny humor demonštruje, že „sila viery môže formovať realitu“. Všestranný dánsky filmár Christensen, bývalý operný spevák, debutoval snímkou Det Hemmelighedsfulde X (1914). Neskôr došiel uznania ako priekopník hororového žánru - paradoxne za iné diela než Häxan. 85% (14.03.2010)

Myslím, že v rámci současné tvorby by už takto koncipovaný film ve škatulce dokumentu snad ani neskončil. Aneb filmové postupy se za ta léta přeci jen vyvinuly a vypravěčský komentář, někdy i přímo z pohledu režiséra, krátké dokumentární exkursy v jinak hraném snímku či rozvrstvení vyprávění do několika odlišně pojatých a samostatně uvedených kapitol se staly relativně běžnými postupy ozvláštnění nejednoho klasicky hraného filmu. Na dobu vzniku tedy šlo o mimořádně kreativní řešení. Promítání obrázků v první části střídající se s popisným textem bylo ještě částí, kde jsem si zvykal na celkový styl, nicméně ovanulo mě jistým retro kouzlem, včetně hravého využití ukazovátka v záběrech. S dalšími kapitolami pak už mohlo plně začít něco, co představovalo i přes své víc než stoleté(!) stáří pořád výživné horrorové drama, které je zároveň důstojným předchůdcem všech pozdějších horrorů a filmů s tématem čarodějnictvím, včetně Vávrova Kladiva na čarodějnice. S využitím střídavě sépiových a modrých filtrů, včetně pár více-expozicí, tu mnohé výjevy a scény rozehrávající drsné středověké procesy či mysteriózní zážitky naplněné záhadnou magií mají sugestivní sílu, stejně jako samotný odkaz filmu varující před vykonstruovanými praktikami, jaké byly mnohdy zneužité ještě pár desítek let poté. Přes všechny nadčasové devizy jsem se ale neubránil pocitu utahanosti např. v částečně slabší páté kapitole a také dojmu, že poslední sedmá kapitola spíše jen film po dlouhém sledování prodloužovala buď nadbytečným shrnováním nebo přidanými scénami, které k silnějšímu závěru nedospěly. Přes jisté uznání přelomového počinu Benjamina Christensena tu 4. hvězdičku ponechávám pro zmíněný Vávrův film se spřízněným námětem. [70%] (28.12.2023)

Pozeral som SEčko, oproti pôvodnej verzii skrátené o nejakých 18 minút a celý film si hovorím, že by to znieslo ešte vystrihnúť minimálne celý úvod, aby v závere (vcelku sofistikovane) dostál ďalšieho významu. Problém mám iba s formou dokumentu s popiskami. Oni vlastne opakovane zosmiešňovali samých seba, keď dookola omielali stredovekú naivitu, pričom scény majúce v svojej strašidelnosti slušnú atmosféru, kostýmy a dobré herecké výkony, tým strácali na pôsobivosti. Ignorovať som to dokázal pri fantasy vložkách s diablom, na metlách, na cintoríne..., a pri týraných (súdny proces), či deformovaných (záver) starenách. To bolo značne nepríjemné. Zážitkovo medzi troma a štyrma hviezdami, historicky bezpochyby významné a odvážne dielo. A keby nič, aspoň zistíte, že koniec po švédsky sa povie slut :) (30.05.2018)

Nádherné filmové zjevení...dokumentárně hraný film o ďáblovi a jeho činnosti na tomto světě...planetě...v mysli lidské. Bývaly doby, ve kterých byl ďábel nepopiratelnou součástí lidských životů, byl tu, skoro v každém z nás, něco jako epidemie, bylo potřeba ho vymýtit...jak, to nám zde tvůrci názorně zobrazují pomocí dobových maleb a kreseb. Zprávy své doby plné bolesti, utrpení a smrti. Vše, o čem se v Kladivu na čarodějnice pouze mluví, zde máme názorně sehráno. Znepokojivě přesvědčivé bizarní výjevy v čele se stejně vyhlížejícím ďáblem, nahé, zotročené hříšnice, pekelné orgie hned vedle kotlů, do kterých jsou vhazovány...nelze to ani napsat...i když bych také uvítal větší hardcore, jak píše Ixbalanke, tito filmaři v mých očích zkrátka strčili dnešní filmově digitální dobu do kapsy již před více jak sto lety a zcela nekompromisně nám servírují důsledky ďábelské moci (propagandy) i na dnešní svět... (10.02.2024)

Kaplický, Vávro, vy jste opisovali! Čarodějnictví v průběhu věků poskytuje zamyšlení nad celou středověkou společností a dává nám nahlédnout do vystrašených duší nevědoucích lidí, pro které byl hrb na zádech jasnou známkou posednutí Ďáblem. Je vidět subjektivní názor tvůrce, jenž film vypráví jakoby z první osoby a často prolíná svět fikce i reality. Jedná se o dokument doby, nebo hranou verzi autorových představ ďábelské minulosti? Oceňuji trefná zamyšlení i přirovnání, nejvíc mě ale překvapuje fakt, že i po nějakých devadesáti letech se jedná o svižně natočený, filmařskými nápady i výbornými hereckými překypující snímek, u kterého jsem si užíval každou vteřinu. A abych nezapomněl, výtvarná stránka bere dech! (14.10.2011)