Häxan: Čarodějnictví v průběhu věků

Na odbobí vzniku ojedinělé a JEDINEČNÉ!!!! Vizuální stránka bere dech a nechce se věřit, že film je tak starý. Navíc bizardnost a jistý vtip, který jsem v tom shledával je naprosto rovněž ojedinělý. Horor? Dokument? Šílenství? ... Každý to asi pobere jinak, každopádně kdo neuvidí, jako by nebyl ... Což se vztahuje i na mne, že jsem o takovém mega-skvostu ještě do nedávna ani nevěděl... Doporučuju všem!!! (08.03.2011)

Něco mezi dokumentem a hraným filmem. Na rok 1922 se jedná o pozoruhodné dílo, které už ale dnes nemá takovou hloubku jako měl asi tenkrát. Výslednej dojem mi tak kazí zbytečně dlouhá stopáž, která je podporována hudebním doprovodem, kterej mi nebyl zrovna pochuti. U tohohle polo dokumentu je taky značně znát absence mluvenýho slova. Na rok vzniku je to samozdřejmě pochopitelný. Jen tím chci říct, že s mluveným slovem by tenhle kousek měl větší tah na bránu. (04.02.2018)

Myslím, že v rámci současné tvorby by už takto koncipovaný film ve škatulce dokumentu snad ani neskončil. Aneb filmové postupy se za ta léta přeci jen vyvinuly a vypravěčský komentář, někdy i přímo z pohledu režiséra, krátké dokumentární exkursy v jinak hraném snímku či rozvrstvení vyprávění do několika odlišně pojatých a samostatně uvedených kapitol se staly relativně běžnými postupy ozvláštnění nejednoho klasicky hraného filmu. Na dobu vzniku tedy šlo o mimořádně kreativní řešení. Promítání obrázků v první části střídající se s popisným textem bylo ještě částí, kde jsem si zvykal na celkový styl, nicméně ovanulo mě jistým retro kouzlem, včetně hravého využití ukazovátka v záběrech. S dalšími kapitolami pak už mohlo plně začít něco, co představovalo i přes své víc než stoleté(!) stáří pořád výživné horrorové drama, které je zároveň důstojným předchůdcem všech pozdějších horrorů a filmů s tématem čarodějnictvím, včetně Vávrova Kladiva na čarodějnice. S využitím střídavě sépiových a modrých filtrů, včetně pár více-expozicí, tu mnohé výjevy a scény rozehrávající drsné středověké procesy či mysteriózní zážitky naplněné záhadnou magií mají sugestivní sílu, stejně jako samotný odkaz filmu varující před vykonstruovanými praktikami, jaké byly mnohdy zneužité ještě pár desítek let poté. Přes všechny nadčasové devizy jsem se ale neubránil pocitu utahanosti např. v částečně slabší páté kapitole a také dojmu, že poslední sedmá kapitola spíše jen film po dlouhém sledování prodloužovala buď nadbytečným shrnováním nebo přidanými scénami, které k silnějšímu závěru nedospěly. Přes jisté uznání přelomového počinu Benjamina Christensena tu 4. hvězdičku ponechávám pro zmíněný Vávrův film se spřízněným námětem. [70%] (28.12.2023)

LFŠ 2008 Výborná záležitost, která na svou dobu musela být neuvěřitelně formálně progresivni a která i v současnosti, zahlcené paradokumentárními filmy (BLAIR WITCH, CLOVERFIELD, REC, DIARY OF THE DEAD...), má stále co říct. Tvůrci si připravují živnou půdu úvodní přednáškou podpořenou obrazovým materiálem, aby následně inscenované a stylizované scény sabatu působily co nejvíc věrohodně, a daří se to bez jakýchkoliv problémů. Odvážná podívaná (v pravém slova smyslu "podívaná"), která rozrušuje maloměšťáky a podrypuje maloměšťáckou morálku, ale není lacinou provokací či satanisticky náborovým filmem, nýbrž co nejobjektivnějším pohledem na jeden "mýtus". Za plný počet, když si odmyslíte "hradištský" hudební doprovod, srovnatelný s interakcí drápů a tabule, na můj vkus přespříliš experimentální (nemluvě o tom, že kakafonie zvuků a zvukových efektů se zpěvem - konkrétněji křikem - se hodí k současným podívaným, nikoliv k "nemluvnému" filmu z 20. let minulého století). (30.07.2008)

Rarita mezi filmy němé éry. Do jisté míry fascinující obsáhlý náhled na historii čarodějnictví, rozděleném na 7 částí. První z nich je takový stručný exkurz za pomoci statických obrazů a ukazovátka na středověký naivní pohled na Zemi a vesmír a na tehdejší náhled na fenomén čarodějnictví, fascinující podívaná začíná od druhé části, kdy Christensen za pomoci herců a perfektní dobové výpravy přináší hranou rekonstrukci jednotlivých čarodějnických úkazů. Čarodějnice tu létají na košťatech, obcují na satanistických obřadech, plivou a šlapou na Kristovo znamení, vaří batolata v kotlích, coby ďáblovy milenky rituálně líbají jeho řiť, rodí malé ďáblíky, močí do mís a následně tou močí polévají dveře souseda, aby tak na něho seslali smrtelné prokletí. Podíváme se i na nechutné inkviziční metody, jejich soudy, útrpné výslechy za použití mučících nástrojů, také různé dobové pověry (jako např. uhranutí manželovy postele provazem plným uzlů, kde jeden uzel znamená zmařené početí potomka) atd. V poslední části Christensen přechází do současnosti a předestírá až bizarní analogie mezi hysterií a čarodějnictvím, i duševními poruchami a různými stavy jako např. náměsíčníctví, kleptomanie apod. a utvrzuje tak svůj skeptický pohled na pověry ohledně čarodějnictví. (23.05.2009)