Příklady táhnou

Prozření jedné autoritativní a staromódní babičky trpící předsudky vůči všemu novému, má v sobě jakýsi odkaz národní soudržnosti. Oslava trampingu jako ryze české záležitosti i Tyršova filosofie pohybu a cvičení. To vše v poklidném, uvolněném herectví, kterému se vyhýbá klasický přehnaný humor, či celkový projev zúčastněných (herecky vyklidněná Nataša je docela vzácnost). I trampující dvojice je daleko věrohodnější, když představují místo gymnazistů vysokoškoláky. Lehká (roztomilá) naivita - patnáctiletá žába zjišťující pravdu o početí - trošku předpověditelný děj, ale i hromada legrace "to je jak to hrají ti dva blázni, jeden se jmenuje ping a druhý pong" krásné exteriéry i študentská mluva "prosím, boule obecná". V počátcích nejtěžších dob českého národa vznikaly filmy, národ stmelující."To že je celý svět, to není svět, ale blázinec" - "No a není dnešní svět jeden velký blázinec?" (18.01.2015)

Mám ráda filmy pro pamětníky, ale tento mi nesedl. Spíše než vtipné mi to přišlo trapné, přehrávající, umělé, hloupoučké a nedostalo do děje, přitom rádoby "výchovné." Nedostavil se sladký úsměv, přenesení se do idylických časů plného lidí z reprezentativních vil, elegánů v kostýmech, ze kterých srší zábavné věty a žijí v kouzelném světě lepší společnosti. Ani jsem neprožívala sladkobolně melodramatické emoce, nezasmála se, nepokochala se, myšlenkově se neobohatila, prostě prázdno. Bylo to bez atmosféry a příliš nucené. "Příklady" mě nepřitáhly ani ničím neoslovily. A do toho ten způsob konverzace... Naivní a bez invence. Patnáctiletá opožděná Jarmila s opakovaně vyplazeným jazykem, úmyslně prkenná obrýlená vychovatelka (jak nevšední nápad!) ... Další film na pohodičku? Ne, tentokrát fakt ne. (15.06.2019)

Tohle byl snad jediný film, kde jsem viděla Natašu Gollovou kouřit cigarety. Tím mě velmi překvapila. Ale ještě větší překvapení přišlo v momentu, kdy měla Růžena Nasková na sobě tepláky. To mě docela vyvedlo z míry. Vždycky hrála takové dámy, kterým tento kus oblečení je poněkud cizí. Ovšem sedět u táboráku ve velké večerní by bylo asi velice nepohodlné. (20.11.2011)

Divadelní hru Jana Snížka převedli do filmového scénáře Josef Neuberg a Jarka Mottl. Jednoduchý příběh mě dostává svou pohodovou, milou polohou a velice slušivým herectvím. Sledování proměn chování konzervativní starší dámy Růženy Bártové (přesvědčivá Růžena Nasková) je kouzelné. Scénky s uvzdychaným (nebo popíjejícím) služebnictvem, s vnučkami (naivní Stella Májová a tradičně okouzlující Naška Gollová), s trampy – kutily (Richard Strejka) a zachránci (Antonín Novotný) a padouchem (Jan Pivec) jsou milé. Příjemné je i jazykové zpestření. A pěkný motiv rádia. Natáčeno v Ratajích nad Sázavou a v Břežanech. (30.11.2009)

Nadprůměr podobné produkce z tohoto období. A co nových slov jsme se naučili: táborák, ping pong, lyže, kopaná, ahoj, nazdar, šlágr, hobl, jégrovky a teplice (nebo že by tepláky?). Vidět v nich Růženu Naskovou - k nezaplacení... Jednu hvězdičku samozřejmě automaticky přidává moje láska Nataša Gollová... (20.11.2011)