Příklady táhnou

Nikdy dřív ani potom nebyl generační střet v čekém filmu tak zábavný, optimistický a sympatický. Růžena Nasková dokázala, že má okouzlující komediální talent stejně velký jako třeba třeštidlo Gollová, ale neztratila přitom ani špetku své noblesy. A to v pohodovém prázdninovém příběhu plném trampů, zákazů, "drobných technických problémů", milých momentů, zábavných situací a několika nezapomenutelných, u nás doma již zlidovělých hlášek. Jeden z těch filmů, na které se člověk může dívat stále znovu a vždy znovu pobaví a navodí dobrou náladu. Pro mě lepší než třeba mnohem známější Tetička. (05.11.2011)

Úsměvná komedie. Proměna babičky nedůtklivé v babičku znající tepláky, táborák a říkající ahoj a šlágr je stejně úsměvná a milá zároveň. Nataša Gollová nezklame a pomalu, ale jistě se z ní stala ženská herecká hvězda té doby v mém soukromém žebříčku. Milý film, na který se můžete dívat víckrát a stejně vás svou milou bezprostředností a naivitou zase dostane. (04.05.2013)

Po velmi, velmi dlouhé době zase pětihvězdičkový film. Naška Gollová ve své první komediální roli. Přijíždí ke své přísné babičce na letní prázdniny, kde je také její sestřenice, zničená z věčného učení se a žádné zábavy. Hyperaktivní Jiřina (měli ji nechat Natašku, vážně) přinese ale do domu tolik radosti, naučí babičku trampovat a užívat si u táboráku v teplácích. Nesekunduje ji naštěstí žádná vrstevkyně, naopak, zastoupení herců je sice ve starší kategorii, ale o to lepší. Nesmíme ovšem zapomenout na krasavce Novotného ( i když nevím, co na něm všechny tak měly....), komedianta Strejku a samozřejmě pana Neumanna! Výborná příležitost vidět Natašku na klavír hrající, tepláky mající, ve vodě plavající a nenuceně kouřící. Vřele doporučuji, je to totiž šlágr! (25.12.2012)

Divadelní hru Jana Snížka převedli do filmového scénáře Josef Neuberg a Jarka Mottl. Jednoduchý příběh mě dostává svou pohodovou, milou polohou a velice slušivým herectvím. Sledování proměn chování konzervativní starší dámy Růženy Bártové (přesvědčivá Růžena Nasková) je kouzelné. Scénky s uvzdychaným (nebo popíjejícím) služebnictvem, s vnučkami (naivní Stella Májová a tradičně okouzlující Naška Gollová), s trampy – kutily (Richard Strejka) a zachránci (Antonín Novotný) a padouchem (Jan Pivec) jsou milé. Příjemné je i jazykové zpestření. A pěkný motiv rádia. Natáčeno v Ratajích nad Sázavou a v Břežanech. (30.11.2009)

Staré české filmy jsou postaveny na hereckém přehrávání, a dokonce je to většinou jedině ku prospěchu věci, ovšem v tomhle filmu to zejména Strejka s Májovou silně přeťápli. Kdyby jim aspoň autoři napsali nějaký vtipný text, ale to né, oba žvatlají jak pětileté děti, což není nejlepší přirovnání, protože děti většinou mluví velice chytře a promyšleně, spíš mluví jako lidi, co si myslí, jak jsou neskutečně vtipní a přitom jsou neskutečně trapní. To zase byla věta, ach jo. No a tuto rozjuchanou (skoro) ústřední dvojici nevyváží ani tradičně velice úsporný styl Naskové, která většinou jen tak stojí na scéně jako (velmi silný) sloup a udělá tak v průměru dvě gesta za minutu. Zvláště její úlek (pomalu daná ruka před pusu a ochotnicky vytřeštěný zrak a hlasitý nádech) by se mohl vyučovat na DAMU, totiž v tom smyslu, jak se tato emoce určitě hrát nemá. (25.05.2013)