Ong-bak

kdysi tenkrát jsem viděl KRVAVÝ SPORT. myslel jsem si, že to je ten film, který mě přinutí sedět s otevřenou pusou při pohledu na souboje na život a na smrt. pokuď TONY JAA umí vše co nám předvádí (neměli by být použity počítačové triky), tak smekám před jeho - thai- výkonem. tolik sportovní dovednosti uložené v jednom muži, může při častém opakování záběrů (zpomalených) zapůsobit jako umění! ale bohužel ani artistické dovednosti hlavního hrdiny, nedokáží potlačit zklamání z dialogů. proč nemůžou mlčet! a natočit dokument o tomto odvětví boxu. to by jsme teprve čuměli. VŠICHNI !!!!!!!! (08.10.2005)

Jsem tu jediný kdo od filmu očekává i něco jako herce, příběh, scénář nebo režii? Ano, akční scény jsou dobré a se slušnou choreografií, ale nejsou ani nic geniálního a jejich velkou vadou je několikanásobné opakování efektnějších kousků - dobrý režisér by měl vše podstatné vypíchnout najednou a ne při čtyřnásobném zopakování několika různými kamerami, navíc ve zpomaleném záběru. Jenže kromě těch akčních scén je všechno naprosto příšerné - příšerný příběh o vidlákovi z vesnice snažícím se získat zpět hlavu budhovy sochy, příšerní herci odříkávající ještě příšernější repliky, no prostě humus. Jako sestřih několika dobrých soubojů to ujde, ale jako film je to odpad. (31.01.2007)

Klobouk dolů před bojovými sekvencemi. Tohle je těžký direkt nejen Hollywoodu, ale hlavně i Hongkongu let minulých. Tvůrci navíc opakovaně upozorňují, že si nepomáhají digitálními triky. Klobouk dolů nad neošizenou fyzickou prací ještě jednou.. Jenže, čeho je moc, toho je příliš. Místy natahovanou exhibicí fyzických možností (ať jsou jakkoliv úchvatné) jsem se velmi brzy začal přejídat, opakované záběry nejlepších kousků mě začali nudit a celé to pro mě postrádalo atmosféru arénovek a ten příjemný feeling osmdesátých let. Tehdy jsem hlavním hrdinům držel palce, u téhle thajské mlátičky bylo jasné, kdo vyhraje, otázkou zůstává jak. Jasně, občas mi klesala čelist, ale víckrát jsem se díval na hodinky. A to neberu totálně primitivní příběh a dementního záporáka s ještě dementnějším hlasovým syntezátorem. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale to si raději pustím nějakého „poctivého“ Van Damma z přelomu 80. a 90. let. (14.10.2010)

Je znát, že se zde všichni učí. Všichni všechno, kromě bojového umění a kaskaderských kousků. Ty jsou jednoznačnou ozdobou jinak průměrného asijského béčka. Toho pravého ořechového jsme se dočkali o pár let později, takže abych byl férový, dám, co si Ong-bak zaslouží, tedy onen průměr. 55% (21.03.2010)

Tony Jaa je neherec, ale je výborný bojovník a atlet. Nevím, ale film mě příliš nenadchnul, příběh je velice primitivní a jediné pozitivum je honička v ulicích Bangkoku a akční scény, ale některé záběry jsou 2x i 3x opakovány, což mě moc nesedí. Spíš než film na mě působil jako dokument zajímavých freestyle situací a nebýt těch scén, tak bych film hodnotil velice špatně. O herectví a naivitě nemá cenu mluvit, taková u Asijská kinematografie je, ale tohle mě vůbec netrápilo. Soundtrack byl příšerný a tak hodnotím po velkém očekávání a ještě větším zklamání 2,5 hvězdičky... (29.01.2008)